Z historie Prahy 6

V Bubenči je dnes evidováno 93 ulic a 1354 adres. Adresy mají PSČ v rozsahu 160 00 až 170 00. Evidováno je zde 22389 obyvatel, z toho 9059 mužů nad 15 let, 1330 chlapců do 15 let, 10730 žen nad 15 let a 1270 děvčat do 15 let.

Bubeneč

Název obce Bubeneč vznikl zkomolením z původního jména – Přední Ovenec (na rozdíl od Zadního Ovence – Tróji). První zmínka o Ovenci pochází z roku 1197, kdy byl zčásti majetkem kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, zčásti kláštera v Teplé. Později část obce připadla purkrabství Pražského hradu. To zde patrně roku 1313 založilo kostel zasvěcený sv. Gothardovi (na dnešním Krupkově náměstí). Současná podoba původně středověkého kostela pochází z roku 1801 (stav. M. Šmaha). Vedlejší budova fary byla postavena v roce 1787 a její klasicistní úprava vznikla roku 1823.

V části katastru Bubenče byla za Přemysla Otakara II. založena v roce 1268 Královská obora – Stromovka – a v ní postaven letohrádek (čp. 56). Ten byl později, v r. 1805, přestavěn A. Palliardim do novogotického slohu podle projektu J. Fischera. Do zdejšího rybníku přiváděla vodu z Vltavy tzv. Rudolfova štola, významná technická památka, proražená v letech 1582–1592 za císaře Rudolfa II. S tímto panovníkem je spjata i další významná památka Bubenče – totiž Císařský mlýn. Ten původně náležel svatojiřskému klášteru a později (v polovině 16. století) hejtmanství Pražského hradu, které zde dalo zřídit zahradu. Roku 1584 získal tento objekt císař Rudolf II., který jej dal za pomoci italských umělců proměnit v pozoruhodný architektonický areál. Jeho součástí byla arkádová chodba, lázeň (grotta), brusírna drahokamů, vodní nádrž s kamennou obrubní a mohutná brána (arch. G. M. Filippi). Celek je historiky umění hodnocen jako jedno z mála takřka neporušených děl rudolfínské manýristické architektury.

V polovině 18. století, za tzv. válek o dědictví rakouské, byla obec výrazně poničena. Zotavila se však z válečných pohrom a již roku 1783 měla asi 350 obyvatel.

V první polovině 19. století zde začaly vznikat první průmyslové podniky. Při Císařském mlýně byla zřízena barvírna a tiskárna kartounů, bělidlo a továrna na výrobu papíru. Vznikaly i další podniky, např. tkalcovna, přádelna bavlny, továrna na nábytek apod. V roce 1843 bylo v Bubenči už 59 domů a 475 obyvatel.

Koncem 19. století, roku 1880, bylo Přednímu Ovenci úředně povoleno nové jméno Bubeneč a v té době zde stálo 75 domů a žilo 1394 obyvatel. O čtyřiadvacet let později, v roce 1904, byl Bubeneč povýšen na město a když v roce 1922 došlo ke spojení města s velkou Prahou, bylo v této lokalitě už 455 domů se 17 139 obyvateli.

V době po vzniku ČSR byla na území Bubenče zahájena rozsáhlá bytová výstavba, za účasti předních českých architektů. Již na počátku 20. století vznikla v Bubenči vysoce pozoruhodná vilová kolonie v oblasti kolem ulice Na Zátorce (vila arch. J. Kouly, Suchardova, Maškova a mnohé další).

Je třeba podotknout, že část Bubenče je dnes součástí městské části Praha 7.

Baba
(Doplňujeme slíbené z minulého čísla k historii Dejvic a Hanspaulky).

Název skalnatého vrchu nad levým břehem Vltavy se objevuje už v 15. století. Dávno předtím se zde, ve strategicky výhodném místě, rozkládalo opevněné sídliště, a to už od mladší doby kamenné.

Ve středověku je zdejší prostor, patřící k osadě Horní Šárka (pův. Újezdec), spjat s viničním hospodářstvím. Vinice měly na Babě vhodnou polohu a dobře prospívaly. Na počátku 15. století je zde zakládal Jiřík z Janovic, probošt svatovítské kapituly, jíž Horní Šárka spolu s Dejvicemi patřila. První vinice vznikaly na jižním svahu Baby a v nich byl postaven lis, pozdější usedlost Paťanka (čp. 28).

Krátce před rokem 1410 pražští měšťané Franěk, Mikuláš a malíř Markvart od probošta pronajali na Babě území – „horu pustů na Šárce“ – a začali zde zakládat vinice. Vedle vinic zde v menší míře vznikaly i chmelnice.

Vinařskou minulost Baby dodnes připomíná zřícenina nad údolím Vltavy. Jedná se o původní viniční lis na vinici založené novoměstským měšťanem Jindřichem Žežulou po roce 1622. Další majitel, Servác Engl z Englsfusu, rovněž měšťan Nového Města pražského, po roce 1650 dal lis přestavět na letohrádek. Jeho zřícenina byla do dnešní novogotické podoby upravena v druhé polovině 19. století při stavbě železniční trati podél Vltavy.

Pod návrším Baby byla také v 16. století založena nová osada – Podbaba. V roce 1600 se skládala z mlýna, krčmy a čtyř chalup.
Dosud zemědělsky využívané území bylo zastavěno moderní vilovou kolonií v průběhu třicátých let 20. století. V roce 1928 vyvolal Svaz československého díla akci na vybudování zahradní čtvrti. Územní projekt vypracoval arch. Pavel Janák a v letech 1932–1940 došlo k jeho realizaci ve svahu mezi ulicemi Nad Paťankou, Na Babě, Matějskou a Na Ostrohu.

Vedle vlastní vily P. Janáka (Nad Paťankou čp. 1785/16) zde vznikla řada vil vynikající architektonické hodnoty, projektovaných předními architekty té doby (A. Benš, A. Černý, J. Fuchs, J. Gočár, J. Grus, A. Heytmut, J. E. Koula, E. Linhart, F. Kavalír, H. Kučerová–Záveská, F. a V. Kerhartovi, L. Machoň, O. Starý, F. Zelenka a L. Žák). V roce 1947 byl v Matějské ulici vybudován montovaný dům Vítkovických železáren podle návrhu arch. J. Štursy, první stavba této techniky u nás.

Západně od této kolonie vzniklo po roce 1971 vilové sídliště Baba (rodinné domky v zahradách) podle územního projektu V. Syrovátky a M. Švábové a urbanistického návrhu J. Holečka a J. Urbana. Sídliště se rozkládá na rozloze 11 ha a bylo určeno pro 1500 obyvatel. Vyplnilo dosud nezastavěný prostor mezi původní vilovou kolonií a oblastí kolem Hendlova dvora a kostela sv. Matěje.

Michal Flegl

Repro: archiv Úřadu m. č. Praha