Rozhovor s ředitelkou Divadla S + H Helenou Štáchovou
Pře zdaleka nekončí
Divadlo Spejbla a Hurvínka založil jako první profesionální loutkovou scénu prof. Josef Skupa v Plzni roku 1930. Hlavními postavami všech inscenací jsou loutky Spejbl a Hurvínek – otec a syn. Spejbl vstoupil na scénu v roce 1920, Hurvínek se narodil roku 1926. Ale: již dlouhé čtyři roky se vedou spory o jejich paternitu. Respektive Městský ústav sociálních služeb v Plzni (MÚSS), zastoupený ředitelem Gustavem Šlechtou, žaloval Divadlo Spejbla a Hurvínka v Praze, zastoupené ředitelkou Helenou Štáchovou, za porušení autorských práv. Přestože Městský soud v Praze nedávno spor rozhodl ve prospěch divadla, připravuje se odvolání. A ve vzduchu visí otazník, co dál? Požádali jsme paní Štáchovou, aby nám nejen přiblížila předmět sporu, ale nastínila i další budoucnost.
I když jsme o tom již jednou informovali, mohla byste ve stručnosti zopakovat podstatu sporu?
Ve sporu šlo o vlastnictví postav Spejbla a Hurvínka a jejich jména. Městský ústav sociálních služeb v Plzni tvrdí, že jakožto dědic autorských práv po Josefu Skupovi vlastní i to, čeho Skupa autorem nebyl. Za to, že bychom mohli dále tyto loutky užívat, požaduje ústav dle licenční listiny, kterou mi předložil on i zástupci plzeňské radnice, odměnu 400 000 korun za to, že máme v názvu divadla tato jména. Dalších 300 000 korun za použití loutek, dále 15 % z tržeb divadla, 16 % za užití her, pod kterými je podepsán jako spoluautor prof. Skupa, 3 % za jejich šíření v médích, rozhlase, televizi a na internetu. Krom toho je tam i nařízení, že jakákoliv činnost mi bude muset být povolována ředitelem ústavu. Ten také bude rozhodovat, jakým způsobem se bude hrát. Když vezmu v úvahu, že jakožto divadlo hrající převážně pro děti, nemůžeme těmto finančním nárokům vyhovět, nepředstavitelná je pro mne představa, že by mým „uměleckým“ šéfem se stal úředník, který v našem divadle nikdy nebyl. Zvláště, když pomyslím, že by klíčem k jeho rozhodování byla pouze finanční výnosnost. O umění a divadlo Plzeňským v žádném případě nejde.
Je požadavek plzeňské organizace oprávněný?
Není. Nemohou vlastnit to, na čem se profesor Skupa autorsky nepodílel. A soudní instituce toto naše tvrzení podpořila. K autorským právům na jména a postavy Spejbla a Hurvínka se nehlásil ani pan profesor. Máme jeho podpisem ztvrzené dokumenty, na nichž sám prohlašuje, že autorem Hurvínka je Gustav Nosek, autorem jmen byl Karel Šlajs, uměleckým jménem Koval. Skupa mu za toto autorství udělil čestný diplom s poděkováním.
Traduje se, že loutku Spejbla ovlivnil Skupa nedochovaným náčrtkem. Když odmyslím, že náčrtek není dle paragrafu uznán autorským dílem, máme svědectví, že pravý autor loutky Karel Nosek tento náčrtek neakceptoval a přinesl po roce vlastní loutku. Navíc, výtvarný charakter těchto loutek se časem velmi proměnil.
Není zvláštní, že se mezi sebou soudí dvě městem dotované organizace?
Plzeňští sice žalují přímo mne, ale úkolují divadlo. Nelíbí se jim, že vlastním ochrannou známku, kterou jsem zdědila po mém muži Miloši Kirschnerovi a kterou jsem za symbolickou korunu dala do užívání divadlu. Ovšem kdybych prohrála, platilo by divadlo. Mezi čtyřma očima se plzeňští zástupci radnice divili, proč se tak bráním a nepřistoupím na jejich požadavky, když bych to stejně neplatila já, ale pražský magistrát. Nad takovou morálkou mi zůstává rozum stát. Takže v koneč-ném důsledku by pražská dotovaná organizace dotovala organizaci plzeňskou. Navíc, výlohy čtyřletých právních tahanic platí ústav z rozpočtu určeného na sociální účely. Tak proč by se dále nesoudil? Ředitele ani radnici to, jak je vidět, nebolí a jejich právní zástupkyně si slušně vydělává. Odnesou to pouze daňoví poplatníci.
Jak nesou soudní proces Spejbl s Hurvínkem?
Už dávno se na nás – lidi, dívají jako na exoty a nestačí se divit. Za těch sedmasedmdesát let existence si už s námi užili svoje. Za německé okupace byli zavřeni v trezoru, v 90. letech, právě když divadlo slavilo 50 let svého působení v Praze na Vinohradech, dostali od Dobrovolného svazu hasičů vyhazov a museli si hledat nový domov. Naštěstí v novém působišti Praze 6 v Dejvické ulici se cítí výborně. A nyní je potkala tato nechutná soudní tahanice, což není nic příjemného. Stojí nás to energii, čas, nemalé peníze a ještě nám plzenští znemožnili spoustu báječných projektů. Dlužno však přiznat, že oba naši ušáci zažívají současně jedno z nejhřejivějších období. Tolik projevů lásky a podpory, které se jim dostává ze všech stran a koutů světa, dokazují, co tito dva znamenali a znamenají pro dlouhé generace diváků. Spejbl s Hurvínkem a my s nimi vzkazujeme našim gratulantům poděkování. Jsme šťastni, že alespoň tentokrát zvítězil zdravý rozum, cit k tradici a úcta k našemu kulturnímu dědictví.
Přesto, protistrana pravděpodobně podá odvolání. Co tedy bude dál?
Tento krok, kterým vyhrožují, naprosto nechápu. Zatímco my jsme přišli s řadou důkazů, oni nepředložili jediný konkrétní. Neumím si představit, co by se muselo stát, aby odvolací soud změnil dané rozhodnutí. Nebudu tedy spekulovat, co by bylo – kdyby. Jen můj sen, že se po čtyřech letech tahanic a nepříjemností budu moci konečně plně věnovat jen tvůrčí práci, mizí zase v nedohlednu. Bohužel do dalšího rozhodnutí soudu budeme mít opět svázané ruce při plánovaných mimodivadelních aktivitách. (Tím myslím suvenýry, dětské hry, atd.) S tím budeme opět muset počkat. Jako by nestačilo, že nám MÚSS tím, že zpochybnil ochrannou známku a vyžadoval nehorázné peníze, znemožnil již připravený filmový projekt. Což je šance, která se již nemusí opakovat.
Hugo Schreiber