„Podívejte, co umíme“ popáté
Dejvické divadlo letos koncem března uvedlo již popáté přehlídku souborů herců se zdravotním postižením.
A tradičně jedna z pořádajících institucí, Pomocná škola Rooseveltova, představila integrované divadlo Přepestro, jež divákům představilo indiánskou hru na věčně aktuální téma o cestě postiženého člověka za uplatněním a uznáním. V závěru tohoto kusu zabubnovali indiáni kmene Walden z Prahy 6 a následovali herci ze Speciálního domova mládeže v Sedlci. Ti přišli s látkou ještě dávnější – jejich divadelní obraz Věštba vyprávěl příběh o Bivojovi a kněžně Libuši. Zlatým hřebem večera byl soubor Tichá hudba – neslyšící, kteří zpívají ve znakovém jazyce.
Po zhlédnutí všech tří vystoupení se leckdo zamyslel a další začali i živě diskutovat o tom, kdo že je tady vlastně postižený, co to znamená, čemu se brání a proč. Jisté totiž je, že jak dva mentálně handicapované soubory, tak i neslyšící zpěváci dokázali publikum v přeplněném sále nadchnout. Nezněl tu soucitný potlesk, nýbrž nefalšovaný smích a obdiv k předvedeným výkonům.
Někdy šlo o dobré režijní nápady, jindy o kouzlo nechtěného, ale to v danou chvíli nebylo podstatné. Když zkrátka téměř dvoumetrový Bivoj přivlekl plyšového kance a bez hygienického zdržování jej vhodil do hrnce, bylo z bouřlivé reakce publika jasné, že nějaká retardace zde vůbec nehraje roli.
Poslední březnový pátek v Dejvickém divadle ukázal, že nadšení postižených herců je přenosné i na tzv. normální publikum a že i jedinec s odlišným mentálním vybavením než ostatní jim může být užitečný a dokonce je v něčem i překonat.
 Jan Jícha
Foto: archiv PŠ Rooseveltova