Generál František Fajtl, čestný občan Prahy 6, oslavil 91. narozeniny

Generálporučík František Fajtl oslavil koncem srpna úctyhodných 91 let. K tomuto výročí mu přišel popřát zdraví a optimismus do dalších let i starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa.

Při setkání generál zavzpomínal nejen na dobu, kdy velel jedné z perutí při legendární letecké bitvě o Anglii, ale hovořil také o tom, jak vidí současnou společnost.
„Myslím si, že to, co dnes mnoha lidem chybí, je dostatek pokory. Trochu smutný jsem také ve chvílích, když čtu v novinách názory na to, jakou roli sehrál v dějinách prezident Beneš. Myslím si, že jeho role je historiky stále nepochopená a nedoceněná. Jinak se ale cítím velmi šťastně. A recept, který mi na spokojený život poradil jeden doktor, je velmi prostý – vzpomínat jen na dobré věci a skutky, které se mi v životě podařily,“ řekl oslavenec.

Letošní oslavy prožívá generál Fajtl o poznání klidněji než ty loňské, jubilejní, kdy na jeho počest bylo uspořádáno představení v Národním divadle, osobně ho přijal prezident republiky Václav Havel a obdržel titul Čestný občan Prahy 6, ocenění, které podle svých slov osobně považuje za jednu z největších odměn a uzavření jedné kapitoly.

Starosta Tomáš Chalupa přišel popřát generálporučíkovi Františku Fajtlovi a za městskou část Praha 6 mu předal i několik drobných darů.

Život generála Fajtla

Generálporučík František FAJTL se narodil v Doníně, je ženatý, do roku 1945, kdy byl nucen opustit Prahu a přestěhoval se do Loun, bydlel na Praze 6 ve Vokovicích. V roce 1965 se opět vrátil do Prahy 6 a i dnes je jejím občanem.

Absolvoval obchodní akademii v Trnovanech na Teplicku, nastoupil na základní vojenskou službu a byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Jako poručík letectva – pilot sloužil u 2. leteckého pluku dr. Edvarda Beneše v Olomouci a Přerově. V roce 1939 po obsazení Československa utekl do Polska, kde se přihlásil k československému zahraničnímu odboji. Po vypuknutí války se dostal ve Francii na frontu. V roce 1941 byl jmenován velitelem 313. československé stíhací peruti, se kterou létal až do konce roku 1943. Zúčastnil se leteckých útoků ve Francii, Belgii a Holandsku. V dubnu 1942 se stal velitelem 122. britské peruti a tedy i prvním Čechem, který velel Angličanům. V severní Francii byl sestřelen a pěšky se dostal přes Pyreneje až do Španělska. Prošel vězením, koncentračním táborem. Díky diplomacii se dostal přes Madrid do Gibraltaru. Po příletu do Anglie byl zástupcem velitele letecké základny Skeabrae na Orkneyských ostrovech a v hodnosti majora převzal opět velení 313. perutě až do ruku 1944, kdy byl propuštěn ze služeb RAF a byl převelen se skupinou stíhačů do tehdejšího Sovětského svazu. Byl jmenován velitelem 1. československého stíhacího pluku v SSSR a v září 1944 odletěl do Banské Bystrice a účastnil se Slovenského národního povstání. Po roce 1945 byl propuštěn z armády a vězněn. Pracoval v různých profesích, u stavebního podniku a jako účetní.

V roce 1990 byl jmenován prezidentem Václavem Havlem do hodnosti generálmajora a v roce 2002 povýšil do hodnosti generálporučíka.