Rozhovor s Petrem Mändlem
Skoro dvacet let provozuje Petr Mändl galerii a kavárnu v Písecké bráně. Za tu dobu zde uspořádal přes 250 výstav, stovky koncertů a dalších akcí. Historické místo se díky tomu stalo oblíbeným nejen u turistů, ale i u maminek s dětmi, seniorů, pejskařů, místní komunity a svatebčanů.
Jaké období máte v Písecké bráně nejraději?
Mám rád čas od dubna do října, kdy se mohou za dobrého počasí otevřít těžká masivní vrata na obou stranách brány a dvorana je rozšířena o severní předpolí s lipovým stromořadím a bývalými vodními příkopy. Na jižní straně se mohou návštěvníci dívat na zrekonstruované náměstí, které teď slouží jako veřejný prostor bez aut. Je skvělé, že tak byla obnovena původní historická cesta k Letohrádku královny Anny a na Pražský hrad. Horní náměstí je zakončeno krásnou fontánou ve tvaru vějíře na počest hraběnky Žofie Chotkové.
Své kouzlo má určitě i v zimě…
Zima je také hezká, jen je to při devět metrů vysokém stropu a s vraty bez zádveří trochu náročné na spotřebu energie, což mne zvlášť v poslední době jako provozovatele trápí. Ale když nasněží, děti se někdy kloužou na pekáčích z valu střechy, stavějí sněhuláky a je tady i oblíbené místo pro koulování.
Co připravujete na letošní Vánoce?
Tradičně u nás proběhnou adventní oslavy Prahy 6 s rukodělnými dílnami a bohatým programem. Skoro každý den se o adventu něco děje. Myslíme hlavně na děti, které mimo jiné čeká vánoční pohádka, představení Michala Nesvadby, Mikulášská nadílka, ale i koncerty vážné a současné hudby. Dáváme možnost i školám, aby předvedly svůj vánoční program. Poslední den adventního programu 23. prosince je věnován naší tradiční akci, kdy u nás každoročně setkávají skauti a distribuují Betlémského světlo. Brána je vždy plná především rodin s malými dětmi, které si ve svých lucerničkách odnášejí zapálené svíčky do svých domovů. Na všechny akce je vstup volný a výhodou objektu je i to, že máme bezbariérový přístup.
Na co se mohou vaši návštěvníci těšit příští rok?
Plánuji pokračování oblíbených koncertů série Jazz gate, které nejsou věnovány jen klasickému jazzu, ale i příbuzným žánrům. Těším se i na nové výstavy a spoustu kulturních a společenských akcí, z nichž mnohé jsou už tradiční. Speciální postavení mají programy v rámci projektu Fresh senior, které pořádáme už dvanáct let. Spolupořádáme i akce pro děti a tradičně spolupracuji s několika charitativními organizacemi, které u nás prezentují výsledky své práce. Je toho hodně. Písecká brána je prostě oblíbeným místem pro návštěvníky všech věkových kategorií a jsem znám tím, že se spolupráci na smysluplných projektech rozhodně nevyhýbám. Písecká brána funguje také jako objekt, kde se odehrávají nejrůznější akce naší šestkové radnice. Původně pouze historický objekt se stal za poslední dvě desetiletí multifunkčním kulturním a společenským prostorem a je to tak dobře.
Písecká brána je oblíbená i mezi snoubenci. Jaké tady jsou svatby?
Od studentských až po moravskou, od cudných až po rozpustilé. Ubývají zvyky. Už se nepřenáší nevěsta přes práh, nehází květina svobodným ženám, nerozbíjí talíř. Také se nedávají dárky, ale je připravené akvárium, kam hosté vkládají peníze. Novomanželé si za ně pak koupí, co chtějí, nebo jedou na svatební cestu. Co mě těší, že se někteří novomanželé vracejí – zajdou na kávu a zavzpomínat, nebo nám přijdou ukázat děti.
Na jakou svatbu nezapomenete?
Například při jedné unesli nevěstu, ženich si toho nevšiml a tři hodiny ji nehledal, takže se objevil mráček v manželství hned první den. Moje nejoblíbenější je asi ta, kdy pán řekl slečně, aby se hezky oblékla, že ji u nás seznámí se svým šéfem. Byla to jen zástěrka, v kavárně si před ní klekl a požádal jí o ruku. Byla překvapená, musel to několikrát zopakovat, než řekla ano. To ale nebylo všechno. Mezitím byl v prostoru brány připravený oddávající, matrikářka, dva svědci a fotograf, plály svíčky, hrál Sinatra… Proběhl krásný romantický obřad. Poté se nevěsta zeptala manžela, když už mají ten velký den, zda by mohli jít posedět do nějaké úžasné restaurace a oslavit to. On jí na to odpověděl, že ne. Protože musí do práce.
Kdo jsou návštěvníci Písecké brány?
Přes den k nám chodí maminky s dětmi ze širokého okolí, pejskaři, místní sousedé a senioři. Cizinci k nám rádi chodí nejen na kávu, ale někteří jen na toaletu, když spěchají v poklusu na návštěvu Pražského hradu. V kavárně i ve dvoraně vítáme rádi pejskaře s jejich hodnými zvířecími společníky. Jsme dog friendly a ještě se nám žádný incident se zlobivým psem nestal.
Máte své oblíbené pravidelné hosty?
Za devatenáct let, co provozuji Píseckou bránu, nás navštívilo mnoho známých a zajímavých hostů. Rád vzpomínám na milého souseda režiséra Jiřího Menzela, který měl rád naše zákusky a měl tady mnoho pracovních setkání. Oblíbil si místo u okna s výhledem na fontánu. Byl rád, když tam bylo volno, vždy tam sedával.
Hodně se díky sociálním sítím mluvilo o kávě, kterou si u vás chtěl dát oscarový herec Jeremy Irons.
Před dvěma lety nám jeden den v kavárně vypadl terminál pro platby kartou a anglicky mluvící pár neměl hotovost. Mladá servírka je požádala, aby si chvíli sedli venku a počkali, než se zařízení restartuje. Pán ve frontě za nimi jim ale sám od sebe koupil dvě kapučína, zeptal se, jak se anglicky řekne dárek a přinesl jim je. Až pak kolemjdoucí cizinci poznali slavného britského herce s manželkou. Do té doby ho nikdo nepoznal. Pan Irons pak svému dárci i nám dokonce poděkoval na svém facebooku.
Na jakou akci, která se tady konala, jen tak nezapomenete?
V Písecké bráně jsem realizoval asi 250 výstav. Rád vzpomínám na jednu z prvních v roce 2005 – unikátní výstavu zakázaných, nikdy nepublikovaných fotografií cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda ze Sovětského svazu. Pan Zikmund výstavu zahájil a vyprávěl úžasné zážitky z cest. Po celou dobu byl také vystaven historický automobil Tatra 805, se kterým cestovatelé projeli několik světadílů a který zapůjčil automobilový závodník Karel Loprais.
Byla tady i výstava vaší ženy, Ivy Hüttnerové?
Byla, ale to jsem tu ještě nepůsobil já. Iva má spoustu výstav jinde, navíc je třeba přizpůsobit vystavovaná díla našemu prostoru. Drahé a malé věci sem nejsou úplně vhodné, našemu prostoru s vysokým stropem více sluší velké věci. Také řešíme, zda jsou zarámované nebo ne, protože brána se při hezkém počasí otevírá a výstava se tak vlastně ocitne v ulici, kde fouká a střídají se teploty. To vše je třeba při přípravě zohlednit.
Jste prý vášnivý sběratel, nehodláte udělat výstavu sám sobě?
Sbírám staré vývrtky na víno. Nejoblíbenější mám skládací a cestovní s různými zajímavými mechanismy. Všechny jsou funkční. Na jejich výstavu prostory Písecké brány nejsou vhodné. A výstavu mých fotografií raději svěřím jiným pořadatelům.
Odmítl jste nějakého umělce, co by zde rád vystavoval?
Ano, protože se často jednalo o nevhodná témata. Výstavní prostor je zároveň víceúčelovým sálem, takže jsem už několikrát musel odmítnout například fotografie s uměleckými akty. Chodí sem malé děti, konají se tu svatby a leckomu by to mohlo vadit.
Co vás sem přivedlo?
Celý život jsem se kromě mé práce v médiích věnoval produkci kulturních a společenských akcí. Jsem kluk původně z Malé Strany a Hradčany důvěrně znám. Ve dvaceti sedmi letech jsem se přestěhoval na Prahu 6. Žiju ve Vokovicích, kde je krásná příroda na dosah.
To můžete porovnávat, jak se Vokovice změnily za ta léta.
Tehdy to byla větší vesnice. A ačkoli se Vokovice hodně proměnily, jsem rád, že tu pořád máme v ulici ševce, skvělou sýrárnu, malé potraviny, hospodu, veterinu, cukrárnu… Stále si to tady zachovává původní charakter. Kousek to máme na Džbán i do Šárky.
Co vás vedlo k tomu provozovat prostor v Písecké bráně?
Když jsem se před mnoha lety dozvěděl, že městská část vypisuje výběrové řízení na provoz Písecké brány, tak jsem se přihlásil.
Litoval jste někdy toho, že jste do toho šel?
Ne, i když třeba období covidu nebylo jednoduché. Měli jsme zavřeno, ale zálohy na energie jsme museli platit, stejně tak lidi, co byli doma. I když jsme dostali podporu od státu, bylo to komplikované. Také jsme museli před několika lety na více než půl roku zavřít kvůli rozsáhlé rekonstrukci, aby se zabránilo průnikům vody a plísním.
Máte sen, jakou výstavu zde udělat, nebo jakou osobnost sem přivést na vystoupení či koncert?
Celý život se věnuji fotografování a fotografii miluji jako médium ze všech oborů nejvíc. Pokud se mohu trochu zasnít, tak bych rád udělal výstavu Helmuta Newtona. A koncert Erica Claptona například. To jsou ale plány z říše snů...
Kde a jak se tvořil váš vztah ke kultuře a umění?
Chodil jsem na malostranské gymnasium Jana Nerudy, kde to žilo kulturou odjakživa. Měl jsem mnoho spolužáků, ze kterých jsou dnes známé osobnosti v divadle, filmu a umění. Vystudoval jsem sice na vysoké škole stavařinu, ale k umění a kultuře mne to táhlo odjakživa. Hned po sametové revoluci jsem se uplatnil v médiích – pracoval jsem v rozhlase a v televizi Nova. Dodnes se věnuji PR, ale už na jiné bázi. Moc rád cestuju a poznávám životní styl a kulturu jiných národů. Čím je to dále od Evropy, tím je to pro mne zajímavější. Ale třeba do Itálie se vracím často a rád…
Petr Mändl (*1955)
⟶ Původním povoláním stavební inženýr
⟶ posléze novinář, mediální poradce, producent, vydavatel
⟶ provozovatel Písecké brány, která je ve vlastnictví Prahy 6
⟶ příležitostný filantrop, fotograf, sportovec, cestovatel a milovník psů bez rodokmenu