Pavel Bobek, Viktor Felber a Jiří Hermann, in memoriam, jsou novými čestnými občany Prahy 6.
Slavnostní udílení čestných občanství se odehrálo v Tereziánském sále Břevnovského kláštera 4. září, tedy přesně v den výročí vzniku takzvané Velké Prahy, kdy se Praha 6 stala součástí hlavního města. Čestné občany letos uvedly mezi sebe osobnosti šestkového života, které už jsou nositeli tohoto titulu, jenž je projevem úcty a oceněním za hrdinství, osobní statečnost, celoživotní zásluhy a mimořádné umělecké výkony.
Ing. arch. Pavel Bobek
(16. 9. 1937 – 20. 11. 2013)
oceněn za významný přínos v oblasti kultury
Pavla Bobka uvedl mezi čestné občany Jiří Suchý, principál divadla Semafor, kde zpěvák a hudebník, rodák z Břevnova, dlouhá léta působil.
Pavel Bobek se v Praze 6 nejen narodil, ale také tady studoval. Po gymnáziu vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém. Jeho spolužákem byl Jan Kaplický. V této době začal koncertovat, nejprve v Divadle Paravan, jež sídlilo v pozdější Redutě, se spolužáky a skupinou PARALAX. Pavel Bobek hrál na piano a zpíval. Patřil k zakládajícím členům skupiny Olympic, působil zde ještě před příchodem pozdějšího frontmana Petra Jandy. Dlouhá léta působil v Semaforu, první představení, s nímž zde vystupoval, se jmenovalo Ondráš podotýká a vystupovali v něm také Josef Laufer, Yvonne Přenosilová, Naďa Urbánková či Věra Křesadlová. V roce 1967 se spolu s Country Beatem Jiřího Brabce se stali stálými členy divadla Semafor, v němž působil až do roku 1990.
V roce 1980 získal Pavel Bobek Zlatou portu za zásluhy a rozvoj country music, v roce 2012 byl Akademií populární hudby uveden do Síně slávy.
Vedle své umělecké kariéry se stále věnoval svému původnímu povolání architekta.
Mgr. Jiří Hermann
(29. 11. 1951 – 1. 12. 2012)
oceněn za položení základů demokratického fungování úřadu po pádu komunismu
Prvního porevolučního starostu Prahy 6 uvedl mezi čestné občany senátor Jiří Růžička.
Jiří Hermann žil s rodinou na Ořechovce a poté na dalších místech šestky. V revolučním období roku 1989 založil na Ořechovce místní Občanské fórum, které vedl. Byl následně kooptován do obvodního národního výboru, a koncem roku 1989 se stal jeho demokratickým předsedou. Začal s transformací úřadu a celé Prahy 6. Na přelomu roku 1989 a 1990 podnikl řadu kroků směřující k demokratické budoucnosti a ekonomické transformaci, jeho zásluhou se šestkové ulice brzo přestaly jmenovat po komunistických pohlavárech, díky němu zmizela socha Lenina i komunistické oslavy 1. máje z Prahy 6. Po svobodných volbách byl prvním starostou Prahy 6, později i radním pro legislativu a bezpečnost hlavního města. Do Prahy 6 se vrátil jako radní pro územní rozvoj. Podařilo se mu provést první transformaci městské policie, zajistit koupi Müllerovy vily pro město Prahu či získat park Kajetánka včetně zámečku do vlastnictví Prahy 6.
Prof. Ing. Dr. Viktor Felber
(11. 10. 1880 – 1. 6. 1942)
oceněn za boj proti nacismu a přínos v oblasti vysokoškolského vzdělávání
Profesní život profesora Felbera byl spjat s vysokým školstvím a technickými obory, mezi čestné občany ho proto uvedl ředitel Národní technické knihovny Martin Svoboda.
Viktor Felber se stal roku 1930 rektorem ČVUT. Po neshodách s Ministerstvem školství a národní osvěty, s profesorským sborem a se studenty, požádal roku 1934 o předčasné penzionování. Ani po odchodu z čela pražské techniky nerezignoval na veřejnou činnost. Stal se členem Národního revolučního výboru inteligence. Navazoval pro odboj nové kontakty, rozšiřoval ilegální tisk a na starost měl osvětu a přípravu poválečného školství. Gestapo profesora Felbera zatklo v jeho bytě dne 11. května 1942, byl odsouzen za poskytování úkrytu nepřátelům Říše a jeho jméno bylo uvedeno na seznamech odsouzených na čelném místě, hned za spisovatelem Vladislavem Vančurou. 1. června 1942 byl popraven na cvičišti v Praze-Kobylisích. Po osvobození po něm byla pojmenována jedna z poslucháren a jeho jméno nese i medaile udělovaná za zásluhy o rozvoj ČVUT.
Cena městské části
Cena městské části Praha 6 směřovala do rukou zpěváka a skladatele Michala Hrůzy za jeho postoj a odvahu, s níž se letos v dubnu postavil agresorovi, který v Praze 6 zaútočil na sedm obětí, dokonce i na dětském hřišti, kde bezdůvodně udeřil pěstí do obličeje pět žen a dvě děti. Michal Hrůza neváhal a agresora zpacifikoval. Rozhodl se tak i přesto,
že před pár lety ho podobný zásah a ochrana slabšího stála velké zdravotní komplikace.