O cestě podél plotu školy Na Dlouhém lánu vědí hlavně pejskaři, běžci a ještě nedávno lidé bez domova. A tak tady mohl mezi nálety a keři desetiletí přežívat historický poklad v podobě šesti statných ořešáků, které vyrostly z ořechů sebraných v Lidicích více než dva měsíce po jejich vypálení.
Ten příběh, který se odehrál koncem léta roku 1942, zní neuvěřitelně. Dva mladíci, netušíce velké nebezpečí, pronikli do vypálených Lidic, kde ještě probíhala demolice kostela a domů, co neshořely. Ani kordony hlídajících nacistů jim nezabránily dostat se na nádvoří statku jejich příbuzných – Rákosových a zde sbírat žárem spadané ořechy, protože by stačilo na jeden šlápnout a jeho prasknutí by je prozradilo. Nestalo se tak, posbírali asi stovku ořechů a jejich otec z nich vypěstoval stromky, vzešlo jich šedesát. Když byly větší, vysadil je kolem plotu své zahrady ve Veleslavíně. Šest jich tady mimo zaslouženou pozornost roste dodnes. Ale už za rok, kdy zavzpomínáme na neblahé 80. výročí vypálení Lidic, se jistě dočkají důstojného okolí.
Stromy jako odkaz
Vlastníci zahrady a příbuzní zavražděných z rodiny Rákosových se po roce 1948 odmítli smířit s nepochopitelnou manipulací s dějinami, kdy komunistická propaganda protežovala pouze východní odboj, a naopak začala stíhat vojáky bojující za naši vlast na západě, a to včetně dvou letců z Lidic, Josefa Horáka a Josefa Stříbrného, kteří působili ve službách RAF. Proto se odkaz Lidic rozhodli šířit nevšední cestou. Obava o osud ořešáků, které se za šest let již staly malými stromky lemujícími plot zahrady, přivedla vlastníka zahrady pana Procházku na myšlenku, podělit se o tyto stromky s některými městy a obcemi, které o ně projeví zájem. Proto nabídl stromky vyšlechtěné z oněch ořechů ze statku Rákosových prostřednictvím tehdejšího tisku komukoliv, kdo o ně projeví opravdový zájem. Tak se kolem padesáti dřevin rozjelo ještě v roce 1948 do měst a obcí Československé republiky, kam je mnohdy pan Procházka raději sám odvezl, aby se přesvědčil, je-li zájem opravdový. Na jeho zahradě zůstalo jen 10 ořešáků. Šest jich můžete vidět dodnes. Díky okolním křovinám narostly do výšky a jsou v dobrém stavu. Možná i proto, že pro nedaleký squat lidí bez domova se sem lidé báli chodit. Na stromy nikdo nelezl a neničil je.
Pod patronací skautů
Squateři se i díky pomoci investora, který chce na ploše bývalého zahradnictví Pokorných stavět, odstěhovali. Okolí ořešáků, kde bohužel jejich životem vzniklo smetiště, se musí vyčistit a upravit, aby tady mohlo vzniknout důstojné, přírodní pamětní místo.
První akce, která k tomu povede, se konala v sobotu 25. září. Místo bylo díky Zahradnictví Chládek zbavené plevelů. Podívat se zde byla i zahradní architektka, která si tu představuje pás zeleně mezi cestou a budoucí zástavbou, v němž zůstanou pouze zdravé stromy a samozřejmě oněch šest ořešáků. Pozemek pod stromy je v majetku hlavního města a svěřený ho má do užívání Praha 6. O vitalitu a ochranu stromů se starají dva neziskové spolky a nyní si je pod patronát vezme i 18. skautské středisko Kruh z Dejvic. Spolky a skauti v sobotu totiž provedli nejen úklid místa od odpadků, ale i cílené klácení ořechů, aby již na stromy nikdo nelezl a nedošlo k jejich poničení. Sklácené ořechy byly hned organizátory předány vybraným zahradnickým školkám, aby z nich vypěstovaly malé stromky. Ty se pak stanou za deset let v tomto pásu zeleně alejí, která občany přivede k šesti původním stromům z lidických ořechů. Část pozemku, který bude parkově upraven, patří developerské firmě, která s navrženou úpravou souhlasí.„Mohlo by se to povést symbolicky k devadesátému výročí vypálení Lidic,“ říká radní pro památkovou péči Eva Smutná (TOP 09). Pokračovat bude i „mise“ lidických ořechů do dalších měst. „Nejenže budu dál pátrat prostřednictvím výzev po původních darovaných stromech – je možné, že dosud rostou i jinde než u nás ve Vokovicích, ale zároveň můžeme v příštích letech nabídnout nové sazenice občanům a dalším městům a obcím v České republice, ale třeba i do zahraničí jako nevšední připomínku lidické tragédie,“ dodává radní.