Osada Baba

Osada Baba 1932 byla letos na jaře zařazena mezi objekty Evropského kulturního dědictví. Stalo se tak spolu s dalšími městy a státy v rámci projektu Experimentální sídliště v Evropě 1927–1932.

Ve dvacátých letech minulého století vzniká výtvarné hnutí, kdy se pokroková společnost snaží podporovat novou kvalitu bydlení, propaguje jeho vyšší standardy, používání nových materiálů a postupů. Společným znakem všech objektů byl určitý minimalismus a funkcionalismus. Tato vzorová sídliště Werkbundu se nacházejí v Německu, Rakousku, Švýcarsku a dvě také v České republice – Nový dům v Brně a Osada Baba v Praze 6. „V roce 2017 Praha 6, prostřednictvím hlavního města Prahy, přihlásila Osadu Baba 1932 k účasti na mezinárodním projektu "Experimentální sídliště v Evropě 1927–1932", s cílem získat ocenění Evropské dědictví. Vytvořila s ostatními městy sdružení, jehož cílem je vyměňovat si informace a zkušenosti v oblasti ochrany, propagace, a především trvalého užívání těchto unikátních lokalit,“ vysvětluje radní Eva Smutná (TOP 09), která má v gesci památkovou péči. Země Evropské unie (tedy s výjimkou Švýcarska, které není členem) poté požádaly EU o zařazení těchto unikátních osad mezi Evropské kulturní dědictví. To se stalo na jaře letošního roku. „Nejenže tak dojde k zaplnění mezer v povědomí občanů o této unikátní architektuře, především si však slibujeme její větší ochranu a uchování i pro další generace,“ popisuje radní a dodává, že namístě je větší péče o celou lokalitu ze strany obce. V současné době již hlavní město schválilo zpracování studie, na jejímž základě se například konečně obnoví nejen místní chodníky a silnice.

Sídliště Werkbund v Evropě
Jako první vzniklo sídliště Werkbunde Weissenhof ve Stuttgartu, a to v roce 1927. Zahrnovalo 21 domů s celkem šedesáti byty. Projekt zaštiťoval, dozoroval a architekty vybíral Ludwig Mies van der Rohe (autor brněnské vily Tugendhat). Následoval projekt Nový dům v Brně. Vzniklo zde 16 rodinných a řadových domů, které postavili vlastním nákladem iniciátoři tohoto vzorového sídliště. Doufali, že je dobře prodají či pronajmou. Místo se sice nacházelo blízko výstaviště, ovšem na stinném místě pod svahem. Zájem o domy tak byl minimální. Polská Wroclav se do projektu funkcionalistických výstav zapojila v roce 1929. S dvouletým odstupem od poslední výstavy, tedy roku 1931, otevřela brány výstavní kolonie švýcarského Werkbundu v Zürichu, čtvrti Neubühl. I švýcarská výstava má svá specifika, především jde o největší ze sídlišť s největším počtem domů. Pro realizaci architekti založili stavební družstvo, které kolonii vlastní dodnes. Výstavní kolonie Lainz na okraji Vídně se lidem zpřístupnila v roce 1932. Jejím cílem bylo představit co nejširší množství typů jednorodinných domů – ať už samostatně stojících, dvoj- či trojdomů nebo domků řadových. Všech sedmdesát objektů sjednocují například ploché střechy.
Mezi tato sídliště patří i Baba. Ale v jednom se liší – investory domů byli od samého začátku sami majitelé, kteří také rozhodovali o volbě architektů.

První plány z roku 1924
Počáteční úvahy o vzniku osady Baba spadají do roku 1924, kdy Svaz československého díla začíná pracovat na získání pozemků. Hospodářský nezdar brněnské osady ovlivnil stavbu Baby a vedl k větší opatrnosti. Jen díky vlivu předsedy svazu architekta Pavla Janáka se podařilo získat pro experimentální sídliště příhodné pozemky nedaleko romantické ruiny z padesátých let devatenáctého století. Ta také dala jméno celé osadě. Jižním svahem byla parcela podobná podmínkám ve Stuttgartu a sám Pavel Janák navrhl šachovnicový systém zastavění tak, aby si domy navzájem nestínily a nekryly výhled.
Ovšem zpočátku vypadala Baba v plánech jinak. V letech 1928 až 29 zkoušel Pavel Janák s ideálními minimálními domky, které vypracovali jeho žáci na Uměleckoprůmyslové škole, umísit do nejnižší řady dva objekty a na západ pak situoval řadové domy. Snažil se vytvářet skupiny domů, které by navrhoval vždy jeden architekt. Ovšem to se stavebníkům a budoucím majitelům nelíbilo, a tak se záměr postupně měnil, jako jedny z prvních zmizely řadové domy. Stejně tak zůstal bez odezvy například penzion podle návrhu Bohuslava Fuchse, pavilon pro sportovce nebo pavilon s kavárnou, o nichž se také uvažovalo. Plány a podoba experimentálního sídliště se několikrát měnily, třeba i kvůli hospodářské krizi. Nakonec v roce 1931 byly schváleny projekty patnácti domků a v srpnu toho roku stavebníci zahájili odkopové práce.

Stavět se začalo po pěti letech
Samotná stavba první etapy začala v březnu roku 1932 – tedy po skoro pěti letech od začátku příprav. Ještě před tím však byl tehdejším primátorem Karlem Baxou ustanoven výstavní výbor, jehož úkolem bylo celou akci organizovat. Celkem se v roce 1932 povedlo postavit dvacet domů. Oproti původním plánům šlo výhradně o samostatně stojící objekty maximálně se dvěma byty nebo bytem a ateliérem. I stavba Baby byla pojatá jako výstava, chodili se sem koukat i návštěvníci. Dokonce října roku 1932 jich přišlo zhruba dvanáct tisíc. A reakce byly různé. Vzbudila zájem představitelů mladé střední generace – představitelů české inteligence a podnikatelů – o tento moderní způsob bydlení. Konzervativní kruhy ji naopak kritizovaly. A také někteří architekti. Protože je stavěli jednotliví investoři, nepovedlo se zrealizovat některé projekty, které měly být společně pro všechny majitele – například jednotné topení, určitou vybavenost i to, že se na stavbě bude podílet jen několik málo firem. Naopak se ale všichni shodli na jednotných plotech a chodníkách. Nebo třeba vstupních dveřích. Okna se už ale lišila, stejně jako zvolené stavební konstrukce. Ne všechny jsou skeletové, někteří zůstali u tradičních cihlových zděných domů. Součástí osady jsou i dva domky ze dřeva podle projektu Františka Kavalíra jako provizorium na volném prostranství zeleného pásu v blízkosti prvního domu Františka Munka od Josefa Fuchse.
V letech 1933 až 1934 měla proběhnout druhá etapa, během které se plánovalo postavit čtyři skupiny řadových domů podle projektu Františka Kerharta v Matějské ulici. Ovšem stavebníci o ně neměli zájem. Místo nich zde od roku 1935 přibylo několik dalších rodinných domů, už mimo výstavu. Osada Baba tak čítá celkem 33 domů od architektů tří generací. Například František Kavalír zemřel dva dny po zahájení výstavby 8. září 1932. Mezi nejznámější pak patří Josef Gočár a Pavel Janák. Nebo Ladislav Žák, naopak jeden z nejmladších autorů zdejších vil. Nejvíce domů bylo postaveno podle Františka Kerharta, a to rovnou pět. A třeba manželé Paličkovi si svou vilu nechali postavit od Marta Stama - jediného cizince mezi architekty, který se podílel na stavbě sídliště Werkbundu ve Stuttgartu.