Spolky a jejich působení v Praze 6
Na území Prahy 6 má sídlo několik stovek zapsaných spolků – tedy dobrovolných sdružení nejméně tří osob, jejichž posláním jsou vzájemně nebo veřejně prospěšné cíle. Řadí se mezi ně kulturní a sportovní kluby, myslivecká sdružení a mnoho dalších. Specifickou skupinu mezi nimi tvoří spolky, ovlivňující veřejný prostor, rozvoj území a budoucnost městské části.
„Spolky a jejich členové znají lokální prostředí, jeho přednosti i problémy a díky sousedským vztahům jsou přirozeným zdrojem informací, které jsou nezbytné pro odpovědné rozhodování při správě rozlehlé, stotisícové městské části. Nenárokujeme si rozhodovací pravomoci,“ vyjmenovává přínos spolků pro život v Praze 6 Michal Chylík, předseda jednoho z nich.
Rozpory kolem Šatovky
Příklad z posledních týdnů a měsíců. Radnice sedm let čekala na na změnu územního plánu, aby místo chátrající usedlosti Šatovka vytvořila seniorské centrum pro své občany. Původní usedlost Šatovky by měla sloužit jednak jako administrativní prostor seniorského areálu, kolem má nově vzniknout zhruba padesátka malometrážních bytů v pěti objektech, k tomu nová budova s technickým zázemím, autobusová zastávka… Místním občanům se projekt nelíbí, vyjadřují názor, že Šárecké údolí je cennou přírodní lokalitou a rozšíření výstavby na její úkor je nepřijatelné. Radnice s občany a spolky z této lokality jedná, svolává veřejná setkání a chce slyšet připomínky. Zatímco jedni kritizují samotný návrh zřídit zde seniorské centrum, jiní mají připomínky k jeho podobě a zdá se jim, že zde bude příliš staveb na úkor zeleně. Těm druhým radnice vychází vstříc a po diskuzi projekt částečně upravuje. Z plánu mizí dům postavený v druhé řadě, aby byl zachován ráz ulice, kde jsou všechny domy stavěné pouze jednou řadou. Další z budov se zkracuje, aby zůstal zachován průhled do zeleně ve svahu za budovami, mizí také autobusová zastávky s kioskem. Část občanů nový návrh přijímá, jiná ne a na magistrát podává správní žalobu s odůvodněním, že ochrana přírody je nadřazená požadavkům místní samosprávy. „Musím přiznat, že mě to nemile překvapilo, protože spolek byl od samého začátku se záměry radnice seznámen, věděl, kdo tvořil projekt, měl svého zástupce i v porotě architektonické soutěže,“ říká Jakub Stárek (ODS), místostarosta pro územní rozvoj. „Náš spolek vznikl proto, aby chránil přírodní hodnoty Šáreckého údolí, ale projekt je příliš velký, málo respektuje dosavadní zástavbu a přírodní památku,“ zdůvodňuje podání žaloby David Ptáček ze Spolku Šárecké údolí. Na otázku, proč podali správní žalobu až nyní, když změna územního plánu probíhala sedm let, reaguje: „Námitky jsme podávali v procesu nesprávné změny územního plánu a doufali, že se neschválí. Když ale prošla, domáháme se nápravy u soudu, aby se naše námitky řádně vypořádaly,“ dodává Ptáček. Soud zatím vyzval magistrát, aby se k žalobě vyjádřil, nyní se čeká, až svolá jednání. Pokud žalobu zamítne, spolek hodlá využít další prostředky k ochraně přírody Šáreckého údolí.
Ladronka a další dobré příklady
Anketa, setkávání s občany, zapojení spolků i sportovních a volnočasových organizací – zhruba rok trvající proces vedl v roce 2017 k vytvoření dokumentu Plán pro Ladronku, strategického dokumentu, který obsahuje sedmnáct opatření, jak v následujících deseti letech toto místo vylepšit a zkvalitnit. Na začátku ovšem byly obavy hlavně lidí z okolí, z dalšího zvyšování kapacity bez toho, aby tomu odpovídalo zázemí nebo přibývalo parkovacích míst. Uživatelé parku zase viděli jako problém sníženou bezpečnost pohybu. Mnozí se báli rozšíření cest na úkor zeleně. Spokojen nebyl nikdo. Radnice proto zahájila proces participace, vytvořila pracovní skupinu pro Ladronku a začala o budoucnosti volnočasového parku diskutovat se spolky i dalšími subjekty, aby vznikl plán, jehož životnost bude delší než jedno volební období. Povedlo se najít shodu, kdy vedení městké části deklarovalo, že nechce na místo přilákat další tisíce návštěvníků, ale že jí jde o zvýšení komfortu, zázemí a služby pomocí dílčích změn a průběžné správy, revitalizaci cest, ploch a vybavení tak, aby vyhovovaly všem skupinám uživatelů.
Shodu mezi vedením radnice a spolky s Klubem přátel Ruzyně se podařilo najít při přípravě developerského – a původně poměrně megalomanského – projektu tak, aby plánovaná výstavba vyhovovala a nevadila místním obyvatelům. Velká participace proběhla i o budoucí podobě Bělohorské ulice, kde bylo třeba najít kompromis mezi spolky orientujícími se na zeleň a ochranu životního prostředí a na druhé straně mezi živnostníky a některými obyvateli, kteří si přáli zachovat Bělohorskou jako obchodní ulici. Obě strany předložily své požadavky a za pomoci radnice se našel kompromis, s nímž souhlasily obě strany.
Boj o Kocínku
Naopak příkladem, kde spolupráce mezi městkou částí a spolky nefunguje, je projekt mateřské a základní školy Kocínka. V klasické zděné budově by měly vzniknout dvě třídy mateřské školy pro 56 dětí a osm učeben základní školy pro 272 žáků, jídelny, víceúčelový sál, technické zázemí a zahrada. Ačkoli vypracování projektové dokumentace novostavby bylo zahájeno už v roce 2014 a souhlas s odstraněním dvou původních objektů bez čísla popisného, na jejichž místě bude stát, pochází z února 2015, se stavbou se ještě nezačalo. Spolek Pro Hanspaulku a další dvě fyzické osoby do územního řízení opakovaně podávají námitky, žádají úpravy a doplnění projektu a vydání rozhodnutí o umístění stavby blokují. „Ten, kdo projekt tvořil, tak činil bez znalosti norem, což lze vyčíst i z odvolání, která jsme podávali,“ reaguje Michael Pokorný ze Spolku pro Hanspaulku a pokračuje: „Pan místostarosta Stárek přišel k projektu, který je neproveditelným, a musí udělat vše pro to, aby to změnil. Studii má k dispozici dva a půl měsíce a ještě nás nevyzval, abychom se nad tím sešli. Místo toho se snaží zbylé dvě osoby ovlivňovat tak, aby se oponenti postavili proti sobě,“ dodává Pokorný. Místostarosta Jakub Stárek reaguje, že navržená řešení radnice nyní důkladně srovnává a analyzuje. „Naším cílem je nalézt řešení, které bude co nejvíce naplňovat potřeby dětí z Prahy 6 a současně bude technicky, časově i finančně realizovatelné," dodává.
Pravidelná setkání i vlastní stránka
Přes všechny spory a komplikace probíhá spolupráce mezi radnicí Prahy 6 a spolky v nadstandardní míře. Konají se pravidelná setkání zástupců radnice a spolků, spolky mají k dispozici v radničních novinách Šestka jednu stránku, kde mohou informovat o své činnosti. Na první pohled maličkost a jednoduchá věc, ovšem jde o unikát – v jiných městech či městských částech něco podobného najít nelze. „Od radnice to byl počin poměrně odvážný a zpočátku to také mezi ní a spolky vřelo, jak docházelo k názorovým konfrontacím. Časem si obě strany vyjasnily mantinely spolupráce, a tak mohou spolky od té doby víceméně necenzurovaně přispívat k rozšíření pohledu obyvatel Prahy 6 – čtenářů Šestky – na to, jaká jsou v jejich bydlišti aktuální či žhavá témata, mimo oficiální vyjádření zástupců radnice,“ říká Jarka Koňaříková, zástupkyně spolků a koordinátorka „spolkové“ stránky v Šestce a pokračuje: „Občas to sice zaskřípe a radnice pak hodnotí na jiných stránkách Šestky texty spolků jako ‚zavádějící‘ či ‚nepravdivé‘, protože se vyjadřujeme k projektům, které se z našeho pohledu negativně dotýkají našeho okolí.“
Od roku 2015 probíhají pravidelná setkání zástupců radnice a spolků. „Zpočátku začala setkání s významnou nedůvěrou, postupem času se nám podařilo debatu kultivovat a dostali jsme se k některým společným projektům a podle mě bylo vrcholem spolupráce mezi radnicí a spolky v minulém volebním období společné připomínkování nového Metropolitního plánu hlavního města. Tam myslím, že jsme poprvé našli společnou řeč a připomínkování koordinovali ku prospěchu všech, říká místostarosta Jan Lacina (STAN), který setkání v minulém volebním období moderoval.
I zástupci spolků setkání oceňují, i když souhlasí s tím, že nejvhodnější formát se stále hledá. Kromě starosty by ocenili i zapojení dalších radních. „Systematická spolupráce by dle našeho názoru eliminovala situace, kdy se na komunikaci s občany pohlíží negativně, je vnímána jako obtěžující, zdržující, nepodstatná nebo je zcela odmítána jako prvek, který do zastupitelské demokracie nepatří,“ říká za spolky Michal Chylík, předseda spolku Zelený Břevnov. Správnou míru spolupráce tak, aby spolky, a tedy občané dostali prostor k vyjadřování a ovlivňování podoby místa, kde žijí, hledají obě strany. „Můj pohled na tu spolupráci je někdy takový, že spolky mají pocit, že by měly dění v jednotlivých částech Prahy 6 řídit a říkat radnici, co kde má dělat. Na to můžeme zopakovat, že žijeme ve zastupitelské demokracii, kdy si sto tisíc obyvatel Prahy 6 zvolí čtyřicet pět zastupitelů a ti ze svého středu vyberou devět radních, kteří městskou část opravdu řídí,“ konstatuje Jan Lacina. To však neznamená, že by se lidé ze spolků nemohli do samosprávy zapojovat. Jsou členy některých pracovních skupin, například pracovní skupiny pro úpravy Ladronky nebo Bělohorské ulice, dále komisí a výborů. „V budoucnu by bylo dobré, kdyby místo v komisi či výboru bylo vyčleněno přímo pro spolky a nebylo obsazováno prostřednictvím politických stran,“ nabízí další podnět k vylepšení Michal Chylík.
Aby se omezila nedorozumění a ještě zlepšila spolupráce a komunikace mezi spolky a radnicí v tomto volebním období, nejenže se četnost vzájemných setkání zvýšila z pěti na deset ročně, ale obě strany také spolu uzavřou memorandum o spolupráci městské části Praha 6 se spolky.