Jiří Malý: léčebna není odkladiště lidí
Více než třicet let působil Jiří Malý ve funkci ředitele a primáře v městské Léčebně dlouhodobě nemocných v Chittussiho ulici. Nyní končí. Za úspěch považuje, že jsou lidé v tomto zařízení spokojení. A že část z nich se vrací zpět domů.
Když porovnáte léčebnu v den, kdy jste do ní nastoupil, a nyní, kdy místo ředitele opouštíte, jak se změnila?
Nastoupil jsem sem na podzim v roce osmdesát osm a tehdy zde ještě nebylo nic, jen holé stěny. S vrchní sestrou jsme vybírali vybavení, místnosti zařizovali nábytkem. Takže také vím, že materiál, z něhož je léčebna postavená, nejprve ležel dva roky venku, takže třeba trubky už byly zrezivělé. I proto byly s domem problémy, neustále se něco měnilo, přestavovalo, opravovalo… Vše jsme zvládli za plného provozu, včetně výměny oken.
Rekonstrukce se zde konala i v závěru loňského roku…
To zde probíhala výměna podlahové krytiny asi za sedm milionů korun. Podlaha zde sloužila třicet let a opravdu už neplnila svou funkci. Bylo to také poprvé, kdy jsme museli vždy jedno patro uzavřít. Bylo to náročné, více než pro pacienty, které jsme přestěhovali na jiný pokoj, hlavně pro zaměstnance. Při pracích, které probíhaly od rána do večera, zde byl hluk, prach více nepořádku. Ale zvládli to, za což si zaslouží dík.
Co se za tu dobu změnilo v péči o seniory?
Péče o seniory stále probíhá s plným nasazením a s osobním přístupem k lidem. Myslím, že se hodně píše o tom, co vše se dělá pro seniory, ale že by se nějak výrazně péče o seniory měnila, to si nemyslím. Podle mě je důležitý především přístup personálu. Aby byl slušný a o klienty se dobře staral.
Je těžké sehnat takový personál?
Těžké. Lidé chybí ve zdravotnictví celkově, i v nemocnicích, v oborech, které jsou zajímavější a atraktivnější než ten náš. O to více děláme svou práci s nasazením, aby to pacienti nepoznali.
Co vedlo vás osobně k tomu, že jste se věnoval seniorům a pracoval v léčebně dlouhodobě nemocných?
Nejprve jsem dělal internu, což je dneska z velké části také geriatrie, protože většina lidí na interně jsou dnes staří lidé. Viděl jsem, že jsou trochu ošizení v péči, nacházejí se na okraji zájmu. Oni za to přece nemohou, že jsou staří. Léčebnu nepovažuji za odkladiště starých a nepotřebných lidí. Prolíná se nám zde řada oborů – nejen interna, ale také chirurgie, neurologie, zhoubná onemocnění. Od každého se něco nového dozvíme, naučíme.
Máte hodně zájemců v pořadníku na volná místa?
Ani ne. Je zde pohyb lidí, někteří jdou domů, jiní umírají. Neděláme si žádný pořadník, snažíme se vyjít vstříc těm, kdo nás potřebují. Většinou k nám chodí lidé ze spádových nemocnic, což je hlavně střešovická vojenská nemocnice. Odtamtud máme devadesát procent lidí. Zbytek přichází z domova, když už o ně rodina a ambulantní lékař nezvládají pečovat.
Jaké služby zde pacientům nabízíte?
Především lékařskou péči, každý den zde probíhá vizita všech pacientů na lůžkách, částečně rehabilitaci. Ale nejsme rehabilitační klinika, tak sestry přizpůsobují cvičení našim možnostem i tomu, že průměrný věk zdejších pacientů činí nějakých osmdesát tři let.
V tomto věku by lidé nějakou intenzivní rehabilitaci už nezvládli a některým by mohla i ublížit.
Jaká je spolupráce s Prahou 6?
Vždycky byla a je dobrá. Zažil jsem ve své funkci snad všechny starosty a vždy nám vycházeli vstříc. Patříme obci, staráme se prakticky výhradně o pacienty z Prahy 6 a vždy bylo v zájmu městské části, abychom dobře fungovali. Vždy k nám byla radnice příznivě nakloněna a vyšla nám vstříc při plnění našich požadavků. I když my jsme jich zase tak moc neměli.
Pokud se řekne léčebna Chittussiho, mnozí lidé jsou na rozpacích, zda jde o vás nebo soukromé zařízení Penty, které se nachází ve stejném areálu. Vadí vám to?
Ano, dost.
A co stále se opakující zprávy o tom, že bude vaše léčebna prodaná Pentě a zbouraná?
Víte, kolik já za těch třicet let zažil zpráv, nápadů a fám o tom, že se LDN zruší a postaví jinde? Naposledy se mluvilo o břevnovské poliklinice.
A váš názor na stěhování?
Zde je pro léčebnu úžasné místo, je zde ohromná zahrada a i když patří sousední léčebně, dovolují nám, aby tam chodili i naši klienti. A ti ji rádi využívají.
Co by nejvíce pomohlo péči o seniory?
Nabízí se říct peníze, ale ono to není jen o penězích. Ale jsou důležité, mohly by přitáhnout více lidí do oboru. Sice se přidává na platech, ale práce ve zdravotnictví je těžká a geriatrie není nijak atraktivní obor.
Co považujete za svůj největší úspěch za dobu, co jste primářem a ředitelem?
Že vracíme lidi domů vyléčené, že jsou zde klienti spokojení.
Končíte po třiceti letech. Nebude se vám po práci primáře a lékaře stýskat?
Uvažuji o tom, že bych si ještě zachoval nějaké služby a chodil sem sloužit pohotovost.