Z bývalého Libockého hřbitova zbyla kaple
Na téměř nenápadném místě mezi ulicí Libocká a oborou Hvězda se nacházel Libocký hřbitov, který byl zrušený v roce 1902.
Jdete-li Libockou ulicí z Petřin směrem ke kostelu sv. Fabiána a Šebestiána, možná si úzké dlážděné uličky ani nevšimnete. Vede ke hřbitovu, který byl založen v roce 1842 jako náhrada zrušeného malého hřbitůvku při kostele sv. Fabiána a Šebestiána. Libocký hřbitov sloužil obyvatelům Liboce, Ruzyně, Vokovic, Veleslavína, Petřin a Ladronky šedesát let. Když se naplnil, byl místo něj vystavěný dnešní Vokovický hřbitov, nacházející se mezi obcemi Liboc, Vokovice a Veleslavín. Sem také byly přestěhovány hroby a náhrobky z Liboce, kde zůstala jen márnice, část náhrobků – pravděpodobně patřily místním libockým rodákům, torzo kamenného kříže a starý kovový kříž, postupně zarůstající do jednoho ze stromů.
Kaple chátrala do roku 2016
Objekt bývalé márnice postupně chátral. První dochovaná fotografie z roku 1943 se nachází v archivu hlavního města Prahy a je na ní patrná dominantní valbová střecha s již značným narušením střešní krytiny, které pravděpodobně bylo hlavní příčinou vnikání vlhkosti do obvodového zdiva ze surové opuky a následné postupné destrukce zdiva. Poslední oprava objektu márnice proběhla dle získaných historických podkladů v roce 1969, kdy byla provedena na podlaze betonová mazanina a nové vnitřní i vnější omítky. Během této rekonstrukce došlo také k zásadní změně celého architektonického vzhledu – valbová střecha byla nahrazena – pravděpodobně jako dočasné a provizorní řešení – betonovou skořepinou o dvanácticentimetrové tloušťce s přetažením nad stávající římsu. Takto kaple vypadala až do roku 2016. Postupem času, zejména během několika posledních let, se její stav zhoršoval do havarijního a musela být dočasně staticky zabezpečena.
Vrátila se valbová střecha
Historická stavba márnice i vlastní hřbitov tvoří osobitý typ drobné funerální architektury a jsou součástí historie dříve samostatných obcí Liboce a Ruzyně i dokladem urbanistického vývoje této mimořádné lokality. Proto byly kaple i hřbitov v roce 2012 prohlášeny za nemovitou kulturní památku. Hřbitov byl původně ve vlastnictví hlavního města, což nedovolovalo Praze 6 provádět jakékoli záchranné práce. „Městská část tedy požádala o svěření celého pozemku včetně stavby márnice a ostatní drobné architektury do své správy. Poté byla v roce 2016 zahájena oprava objektu,“ říká radní Eva Smutná, která má památkovou péči v gesci. Stavebním a restaurátorským pracem předcházelo zpracování restaurátorského průzkumu a záměru a konzultace s Národním památkovým ústavem. Na jejich základě došlo k důležitému rozhodnutí – do kaple se vrátí původní valbová střecha s pálenou krytinou z tašek bobrovek, dále byly zrekonstruovány vnitřní a vnější omítky, podlahy a vyměněna okna i dveře. Používaly se tradiční i moderní materiály, aby se navrátila objektu původní podoba, jak byla dochována ve fotodokumentaci z roku 1943. Současně se zmladila a prořezala zeleň v prostoru hřbitova. V současné době městská část Praha 6 připravuje poslední etapu obnovy, a to restaurování torza kamenného kříže.
Budoucí využití
Snahou Prahy 6 je památky nejen opravovat, ale rovněž je i oživit a znovuzačlenit do života čtvrti. Jak se to podařilo například u kaple sv. Michala na Pernikářce či u Zvoničky ve Starých Střešovicích, kde místní sdružení pořádají různé drobné i významnější akce. U bývalého Libockého hřbitova je tomu – zdá se – právě naopak. V době před rekonstrukcí, kdy byl jeho stav havarijní, se zde pořádaly drobné kulturní akce. Výtvarník Jakub Myslín tady například pravidelně pořádal výstavu moderního umění pod širým nebem, spolek Zveleba libocká zde v květnu 2015 uskutečnil setkání sousedské komunity, které pak v květnu 2016 navázalo akcí Společné fotografování Libočanů – šlo o obnovení tradice hromadného fotografování z počátku 20. století za použití dobové technologie. Akce se zúčastnilo více než 130 návštěvníků a společná fotografie, video z průběhu fotografování a text popisující původní motivaci byly vystaveny v galerii AMU.
V současné době však hřbitov i opravená kaplička stále čekají na své další využití.