Památníky a pamětní desky

Nejen socha maršála Koněva, lavička Ferdinanda Vaňka nebo netradiční pomník Františka Fajtla, o nichž se tolik diskutuje – veřejná místa v Praze 6 v současnosti zdobí více jak 260 uměleckých děl – soch, pomníků a pamětních desek.

Z celkového počtu památníků je 89 soch a pomníků, z nichž většina – 56 – patří do správy městské části nebo galerie hlavního města – 26. Tato díla vznikla v různých obdobích a odpovídají názoru a vkusu své doby.
Na údržbu pomníků a památníků radnice vydává ročně kolem půl milionu korun, ovšem třeba loni to bylo 800 tisíc korun. Peníze jsou určené na opravu a údržbu pomníků, soch, plastik, pamětních desek a renovaci objektů drobné architektury. Menší opravy v řádu několika tisíc korun se provádějí průběžně dle potřeby, větší se plánují předem. Takto například radnice loni nechala za devadesát tisíc korun kompletně zrekonstruovat pomník obětem 1. světové války na Macharově náměstí.
V letech 2017 a 2018 se obnovil pomník nad šachtovým hrobem 28 pruských dělostřelců z roku 1866 na bývalém vojenském hřbitově či kaple číslo 6 Poutní cesty do Hájku v ulici Bolívarova. V tomto trendu bude radnice pokračovat.

Miliónový Koněv
Mezi nejopravovanější pomníky na území městské části patří socha maršála Ivana Štěpanoviče Koněva. Pomník byl na náměstí Interbrigády vztyčen 9. května 1980, tedy až 35 let po skončení války a v době, kdy už měl maršál Koněv za sebou krvavé rozprášení povstání v Maďarsku, stavbu Berlínské zdi a přípravu srpnové invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Pomník tedy na místě nestojí od dob konce druhé světové války, kdy by ho bylo možné vnímat jako poděkování za osvobození. Autorem sochy je Zdeněk Krybus a pomník navrhl Vratislav Růžička. Socha zobrazuje maršála držícího v ruce kytici šeříků v nadživotní velikosti. A také náklady na jeho údržbu jsou nadstandardní. Od roku 2009 odčerpal z radničního rozpočtu částku 1,132 milionů korun. Téměř každý rok, někdy dokonce i dvakrát do roka, je třeba opravit poškozené kamenné desky, částka se pohybuje v řádu tisíců až deseti tisíců korun. Celkem radnice do těchto prav investovala 102 tisíc korun. Na 71 650 korun přišly za posledních deset let opravy písma.
Nejvíce peněz se do sochy investovalo v loňském roce – za 185 tisíc korun proběhla rozsáhlá oprava kamenného parteru, na dalších 173 650 vyšlo kompletní restaurování vlastní sochy. Cena za návrh a výrobu dodatkových bronzových desek byla 599 898 korun. Loňská investice do sochy maršála Koněva tak činila 958 548 Kč. Tyto peníze byly převedené úpravou rozpočtu z jiných akcí, aby na úkor sochy nebyla zanedbána péče o jiné památníky a pomníky.

Lavička, letadlo, vějíř
Z téměř devadesáti soch a pomníků budí pozornost i ty vzniklé v posledních letech, a to třeba kvůli ceně nebo provedení. První výtky se týkají Lavičky Ferdinanda Vaňka – památník a zároveň funkční lavička se skládá ze sudu, který je věrným odlitkem sudu z trutnovského pivovaru, sedák je pak ocelový. Na jeho boku se nachází citát postavy Ferdinanda Vaňka z Havlovy hry Audience.
Například sochař Pavel Karous ji označil za nejlepší pomník Václava Havla, a to díky uplatnění absurdního humoru a grotesky, tedy hlavních prvků Havlových her. Cena památníku byla 850 tisíc korun. „Není to ale cena za samotný památník. U všech děl, které vycházejí z veřejné soutěže, se do částky započítávají náklady na samotnou soutěž, honoráře pro porotce, odměna pro autory, kteří se umístí na první třech místech, dále pak dokumentace památníku, jeho výroba, instalace, kdy u lavičky byl třeba i statický posudek, a také úprava okolí,“ vysvětluje místostarosta pro kulturu a majetek Jan Lacina (STAN).
Většinou se na stavbu a výrobu památníků volí ocel či bronz, tedy odolné a téměř nezničitelné materiály. Experiment s jinými materiály se může nevyplatit, což je příklad pomníku letci Františku Fajtlovi.

Autoři pomníku vytvořili siluetu letounu Spitfire z jiné barvy trávy, než má okolní trávník, a oddělili ji nerezovým páskem. Část křídla zasahuje na chodník, kde je na nerezové desce uvedeno jméno Františka Fajtla s daty narození a úmrtí a nápis Svoboda není samozřejmost. Horké a suché počasí však způsobilo, že trávník uschl. Z veřejné soutěže tehdy vítězný návrh nevzešel, tento se umístil na druhém místě. Radnice ho tedy nemusela realizovat. „Zkoušeli jsme proto, jak by vypadala pamětní deska na sousedních panelových domech, ale nepůsobilo to dobře. Památník Františku Fajtlovi jsme chtěli, a tak jsme zkusili tento experiment,“ vysvětluje místostarosta Lacina a dodává, že radnice už pracuje na nápravě. Na místě se sešli autoři návrhu, zahradník, který dostal za úkol siluetu osít trávou odolnější vůči horku a suchu, a o místo se bude pravidelně starat servisní organizace radnice PRO6.
Posledním z instalovaných pomníků je Vějíř Žofie Chotkové v prostoru za Píseckou branou. Připomíná českou kněžnu, která byla zastřelena v Sarajevu při atentátu na následníka habsburského trůnu. Stejně jako pomník Václavu Havlovi může sloužit jako lavička, i vějíř má praktické využití – plní funkci mlhoviště, což lidé ocenili hlavně v horkých letních dnech. Reakce na něj jsou zatím pozitivní.
Příští rok by se Praha 6 měla dočkat dalšího pomníku – pět a půl metru vysoké sochy Marie Terezie, jediné ženy vládnoucí na českém trůnu. Socha s vodním prvkem bude stát před barokním opevněním na Prašném mostě a nejen díky své velikosti se stane dominantou tohoto prostoru.

Dvě pamětní desky ročně
Součástí veřejného prostoru jsou i pamětní desky, připomínající významné osobnosti. V rozpočtu Prahy 6 je každoročně v kapitole Kultura a památková péče zařazena částka tři sta tisíc korun, na výrobu a osazení pamětních desek významným osobnostem spojeným s Prahou 6. Radnice tak dlouhodobě vyjadřuje úctu svým významným občanům a připomíná jejich dílo či význam.
Částka 300 tisíc korun pokryje náklady na dvě pamětní desky a zahrnuje cenu za zpracování soutěžních návrhů oslovených výtvarníků, grafické rozpracování vítězného návrhu, vlastní výrobu a osazení pamětní desky. V úterý 22. října, přesně v den, kdy zemřel malíř a grafik Kamil Lhoták, se mu v Terronské ulici číslo 54 odhalí pamětní deska (více na str. 23). Výtvarník zde ve 40. a 50. letech bydlel. Od prosince bude připomínat pamětní deska v Praze 6 i světově proslulého orientalistu Bedřicha Hrozného, který rozluštil jazyk starověkých Chétitů.
Příští rok budou odhaleny pamětní desky překladateli, publicistovi a významnému českému skautovi Jiřímu Navrátilovi a na podnět občanů i Jiřímu Sedláčkovi, zakladateli Hanspaulské ligy.
Desky na domech v Praze 6 připomínají například také Heliodora Píku, Aloise Eliáše, Karla Lukase, Alexandra Nejedlého, Josefa Vladimíra Mašína, Josefa Balabána, Františka Webera či Maurice Césara Josepha Pellé, náčelníka čs. hlavního štábu branné moci v letech 1919 – 1921, literáta Josefa Škvoreckého, legionáře a svodného zednáře Jiřího Sedmíka, malíře a grafiky Jana a Iva Dědiny a Jiřího Rathouského – autora znaku městské části Praha 6.