V Šárce se letos bude znovu zpívat Dvořákův Jakobín
Tradiční představení opery v Šárce u příležitosti Dne Prahy 6 letos nabídne operu Jakobín.
Dvořákova opera se do míst někdejšího přírodního amfiteátru vrátí po osmi letech. Představení pod širým nebem tehdy přilákalo 14 tisíc lidí. Na to, co čeká diváky letos, jsme se zeptali režisérky Renné Nachtigallové, která spolu s Janou Divišovou pro městskou část představení od roku 2005 připravuje.
Proč jste znovu sáhly po Jakobínovi?
Všechna představení pro Šárku připravujeme ve spolupráci s naší první operní scénou. Ne, že bychom převzali stávající inscenaci a jen ji trochu upravili pro přírodní scénu. Naše režie jsou vždycky původní. Ale je pro nás například důležité, aby orchestr a hlavně sbor, který zpívá zpaměti, měly uváděné dílo v živém povědomí. Současná inscenace Dvořákova Jakobína se v příští sezóně hrát nebude, a tak jsme se dohodli, že se v Šárce k Jakobínovi ještě jednou vrátíme právě letos.
Čeká na diváky nějaká změna?
Žádná z našich režií se neopakovala a ani tentokrát nebudeme dělat výjimku. Stále se snažíme přijít s něčím novým, ale úzkostlivě dbáme na to, aby to nebyly novoty za každou cenu. Dvořákova hudba a prostředí šáreckého divadla jsou natolik inspirativní, že nám stále nabízejí řadu možností, jak režii udělat zajímavější...
V čem je pro účinkují představení v přírodě jiné, než v u zavřeném divadle?
Jednak je to terén, který tu je trochu zapeklitý, takže když tu mají tančit nebo chodit v róbě, musí dávat velký pozor. Pak jsou tu mouchy a vosy – ty jsou nebezpečné zejména pro zpěváky... Účinkující nemají ani klasické pohodlí v zákulisí, takže když je horko, je to úmorné. Sólisté si také musí hlídat mikroporty. Stalo se nám, že si Rusalka v krátké pauze mezi zpíváním "rozsedla" krabičku, která umožňuje přenos zvuku z mikroportu. Když začala zpívat a nebyla slyšet, pan dirigent zastavil orchestr a dali jsme jí mikrofon, který máme na konferování... Řekněte, kde se může stát, že Rusalka usmrtí prince s mikrofonem v ruce?
Opera v Šárce se letos koná po třinácté. Stále to zpěváky, hudebníky i organizátory baví?
Jde o velmi specifický projekt, který vyžaduje maximální součinnost všech zúčastněných. Výhodou ale je, že velký prostor i klasické režijní pojetí poskytuje jednotlivým interpretům možnost vnést do role svůj osobní přínos a myslíme si, že to všichni s radostí využívají.
Skvělé je, že to stále baví i naši městskou část, která stála za zrodem novodobé historie zdejšího divadla. Navíc se k našim podporovatelům přidal i magistrát a ministerstvo kultury, takže zatím můžeme stále zvát diváky zcela zdarma a věřit, že znovuzrozená tradice opery v přírodě ještě dlouho vydrží.