Praha neznámá I.
Vážení čtenáři, ve spolupráci s www.prahaneznama.cz vám v tomto a příštích číslech představíme pozoruhodná místa Prahy 6. Většina staveb v této městké části pochází z první republiky. Mnohé z nich připomínají jména a často také dramatické osudy význačných osobností umění, architektury, vědy, sportu...
Hanspaulka
Nad areálem známého funkcionalistického komplexu francouzských škol začíná vilová čtvrť Hanspaulka. Její území je přibližně vymezeno na severozápadě Šáreckým údolím, na východě svahem obráceným k Julisce, na jihu a západě Evropskou třídou a Horoměřickou ulicí.
Čtvrť se jmenuje podle inspektora arcibiskupských statků Hanse Paula Hippmana, který si tady nechal v roce 1773 na místě staré viniční usedlosti postavit barokně-rokokový letní zámeček s výhledem na Prahu. Původně byly na Hanspaulce jen viniční domky, první zámecké vilky se tu začaly stavět teprve v 19. století. Pravý stavební rozmach však zažila Hanspaulka teprve ve 30. letech 20. století. Tehdy zde vyrostla řada vil podle návrhů slavných architektů. V této čtvrti žili v minulosti takoví velikáni české kultury, jakými byli například básník Jaroslav Seifert, malíř a grafik Cyril Bouda nebo herečka Lída Baarová.
Kostel svatého Matěje
Kostel, kde se zrodila tradice slavných Matějských poutí, historicky náleží spíše k Hanspaulce, ačkoli je většinou považován za součást Baby. Vznikl však v dobách, kdy ještě místní část Baba neexistovala. Jedna z pověstí říká, že první kostelík na tomto místě nechal postavit v roce 971 kníže Boleslav II., zvaný Pobožný, jako dík za záchranu života. Kníže zabloudil v lesích, kde byli za dívčí války pobiti a pohřbeni muži z družiny Ctirada. Zde na něj zaútočil medvěd střežící hroby, ale zjevení svatého Matěje knížete zachránilo. Z vděčnosti za svou záchranu nechal Boleslav II. postavit v těchto místech kostel zasvěcený svatému Matěji.
První spolehlivý historický údaj pochází až z roku 1404, v roce byl 1770 zbořen a nahrazen dnešním barokním. V průběhu doby byl mnohokrát vyloupen, naposledy v 90. letech 20. století. Do věže kostela uhodil v březnové noci roku 1840 blesk, který ji zapálil - při požáru byly ve věži roztaveny zvony.
Mölzerova vila
Na Kodymce 2, Dejvice 25
Činžovní vila se odlišuje od ostatních vil Na Kodymce tím, že nesleduje uliční linii, ale je natočena diagonálně, aby všechny byty měly nerušený panoramatický výhled na Prahu. Jmenuje se sice Mölzerova, ale jejím majitelem znalec moderního umění a také osvícený předseda správní rady Elektrických podniků hl. m. Prahy Ing. Eustach Mölzer nikdy nebyl. Byl prý jen skrytým iniciátorem stavby vily a jeho údajně příbuzenský vztah ke skutečným majitelům vily manželům Oberthorovým se nikdy nepodařilo úplně vyjasnit.
Vila z roku 1938 patří mezi nejvýznamnější díla Františka Marii Černého, jehož tvorba v rámci československé meziválečné architektury se zaměřovala na linii výtvarně esteticky pojatého funkcionalismu. Černého nejznámějším dílem se stala v pozdním období obnova válkou zničených kostelních věží pražského Emauzského kláštera.
Usedlost Špitálka
Na Špitálce 12, Dejvice 17
Na pozemcích rozsáhlé vinice vznikla v místě, odkud je přímo vidět Pražský Hrad, usedlost Špitálka, která byla v 17. – 19. století díky své poloze využívána jako hláska. Původní usedlost Špitálka byla zapálena Francouzi v roce 1742 a přilehlá vinice byla zpustošena. Dnešní budova usedlosti pochází až z poloviny 18. století. Její jádro tvoří hranolovitá stavba s valbovou střechou. Za první republiky byly pozemky usedlosti rozparcelovány na stavbu vilové čtvrti. Na jih od usedlosti vznikla zahrádkářská kolonie. Usedlost je rekonstruována na vilu a dnes slouží k bydlení.
Vila Lídy Baarové
Neherovská 8, Dejvice 677
Vilu se zaobleným nárožím a plochou střechou navrhl v letech 1937 – 38 architekt Ladislav Žák. Tento architekt projektoval také vilu režiséra Martina Friče, kterého Lída Baarová jednou navštívila. Byla tak nadšená z Fričovy vily, že se rodiče Lídy, kteří výstavbu organizovali, obrátili rovněž na architekta Žáka.
Jedná se o funkcionalistickou dvojpodlažní budovu a zároveň typickou ukázku streamline architektury, což je odnož stylu art deco, která se objevuje ve 30. letech. Vila byla koncipována jako dvojdům s mezonetovými byty. Větší byt, zabíral přibližně dvě třetiny domu, obývali rodiče Baarové a její sestra Zorka, rovněž herečka (po válce skončila sebevraždou). Ve zbylé třetině měla své království Lída Baarová. Ve zvýšeném přízemí měla ložnici a v patře obývací pokoj, ze kterého byl panoramatický výhled na Prahu s chrámem svatého Víta. V roce 2005 vilu koupil nový majitel, který ji nechal pietně zrekonstruovat v původním funkcionalistickém duchu.
Zavadilka
Na Zavadilce 9, Dejvice 112
Známý výletní hostinec vystavěl Martin Badouček na počátku 19. stol. Na začátku 20. století byl přestavěn a rozšířen ve stylu geometrické secese, kdy tady vzniknul i velký sál. V provozu byl do poloviny 20. století. Za minulého režimu byl využíván pro kulturní akce. Po sametové revoluci fungoval jako hotel, dnes je Zavadilka zavřená, nefunguje tu ani restaurace.
Vila generála Aloise Eliáše
Fetrovská 4, Dejvice1447
Vilu si postavili generál Eliáš a jeho choť Jaroslava v letech 1928 – 1929. Pobývali v ní při svých pražských pobytech, pokud Eliáš jako vysoký důstojník nebyl převelen jinam. Do vily se vrátili definitivně v říjnu 1938.
Československý politik a generál Ing. Alois Eliáš byl hrdina domácího odboje za 2. světové války a předseda protektorátní vlády. Za svou odbojovou činnost byl nacisty jako jediný předseda vlády okupovaného státu popraven. S přijetím funkce ministerského předsedy po vzniku Protektorátu Čechy a Morava Eliáš dlouho váhal. Nakonec ji přijal se slovy: „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine.“
Zámeček Hanspaulka
Šárecká 29, Dejvice 15
Hanspaulka byla jednou z nejvýstavnějších a největších dejvických usedlostí, která později dala jméno celé vilové čtvrti vyrostlé na jejích bývalých pozemcích. Původně zde byly vinice se zajímavými názvy Diskaciátka, Toulka, Chodovská, Durinka a Slavíkovská. Jméno nese po císařském radovi Janu Pavlu Hippmannovi (Jan Pavel – Hans Paul). Ten značně zvelebil původní venkovský statek, v roce 1773 dal na bývalé vinici Diskaciátce zbudovat jednopatrový barokně-rokokový zámeček s ozdobným průčelím. Dnes je zámeček dvoupodlažním obdélníkovým objektem s mansardovou střechou a pozdně barokní fasádou. Po první světové válce se Hanspaulka dostala do majetku hl. m. Prahy, byly zbořeny hospodářské budovy a v zámečku bylo otevřeno Archeologické muzeum. Následně byly sbírky přemístěny a v roce 1996 městská rada objekt zámečku prodala soukromé firmě. Dnes v něm sídlí Institut Václava Klause.
Linhartova vila
Na Viničních Horách 46, Dejvice 774
První rodinný dům v Praze postavený ve stylu funkcionalismu si vybudoval člen skupiny Devětsil architekt Evžen Linhart v letech 1927–1929. U této puristicky čisté architektury je patrný vliv Francouze Le Corbusiera. Vstup kryje salla terrena, na východní straně je půlkruhový balkón a na severní vnější straně předsazené schodiště stoupající na střešní terasu. V jižním křídle si architekt zřídil ateliér.
Dům Antonína Engela
Na Karlovce 6, Dejvice 1387
Na rohu ulice Na Viničních Horách s ulicí Na Karlovce si v roce 1927 vybudoval vlastní rodinný dům v pozdním wagnerovském klasicizujícím slohu architekt Antonín Engel, tvůrce urbanistického konceptu blízkého Vítězného náměstí a okolí. Engelův koncept bohužel nikdy nebyl zcela dokončen, především Vítězné náměstí zůstalo torzem. Engel ještě v padesátých letech navrhoval dostavbu centra Dejvic.
Vila Vlasty Buriana
Kadeřávkovská 13, Dejvice 1072
V roce 1998 zde byla odhalena bronzová pamětní deska, na které je umístěn nápis: „Zde žil král komiků Vlasta Burian“. Autorem pamětní desky je akademický sochař Josef Nálepa. Vila není přístupná veřejnosti. Burianovi patřila až do padesátých let, pak mu byla komunistickým režimem odebrána a byla v ní zřízena mateřská škola. Po roce 1989 získal v restituci vilu vnuk Vlasty Buriana Vlastimil Kristl, přebudoval ji na luxusní rezidenci a pronajal zastupitelskému úřadu.
Usedlost Kotlářka
Na Kotlářce 9, Dejvice 16
Původně tady byla vinice známá už v 15. století, kterou v roce 1672 koupil jako zpustlou a neobdělanou měšťan Starého Města a kotlář Marek Schraffer. Ten tady postavil nový obytný dům a hospodářská stavení – základ dnešní usedlosti. V roce 1840, kdy tady byla založena cihelna, získala usedlost už skoro současnou podobu. Po 2. světové válce přešel objekt na československý stát, v 50. letech zanikla cihelna a na pozemcích usedlosti byl otevřen Stadion mládeže. Usedlost se dnes skládá z obytného stavení s raně barokním jádrem v klasicistní úpravě postaveném z lomové opuky. Dnes je usedlost krásně zrekonstruovaná.
Francouzské gymnázium
Bílá 1, Dejvice 1784
Mimořádně hodnotný funkcionalistický soubor školních budov z let 1930 – 1934 vybudovaný podle projektu architekta Jana Gillara kombinuje pavilónové a monoblokové objekty. Kromě čtyřpatrového bloku bývalého Francouzského gymnázia je v areálu i blok s aulou a tělocvičnou a pavilon s mateřskou a základní školou. Ke každé třídě přiléhá vlastní terasa pro výuku v letním období, třídy jsou osvětlené z obou stran. Objekty jsou obklopeny zahradou s hřištěm podle návrhu Otokara Fierlingera. Toto kompozičně zdařilé dílo získalo ve své době evropskou proslulost a stalo se vzorem pro pozdější pražské školy.
Zdroj: www.prahaneznama.cz
(Redakčně upraveno)
PŘEHLED KOMENTOVANÝCH VYCHÁZEK
Praha neznámá – průvodce po pražských čtvrtích
info@prahaneznama.cz
Stará bubenečská ves
ne 05.06. – 14:00
st 29.06. – 17:30
Hradčanské bašty
ne 05.06. – 17:00
st 15.06. – 17:30
„Skalnaté“ Střešovičky
so 11.06. – 14:00
Hanspaulka Lídy Baarové
so 11.06. – 14:00
Hanspaulka Vlasty Buriana
so 11.06. – 17:00
Dejvický kulaťák a co s ním
ne 12.06. – 17:00
Baba
ne 12.06. – 14:00
Ořechovka
so 18.06. – 14:00