Rozhovor s P. Michalem Němečkem: „Přijít může opravdu každý!"

V bezprostřední blízkosti Vítězného náměstí se nachází komplex budov, skrývající kromě samotného kostela sv. Vojtěcha i jeho pohnutou historii. Jedná se o objekt kněžského semináře s dominantní kupolí, díky které dostal přezdívku „Malý Vatikán“.

Postaven byl ve dvacátých letech minulého století. Původně šlo o seminář pro katolické kněze, po komunistickém převratu se stal nejprve armádním kinem, následně centrem komunistických aktivit pod názvem „Otázky míru a socialismu“. Součástí budovy byl kostel sv. Vojtěcha, ze kterého architekti socializmu vybudovali konferenční sál, čímž důkladně rozbili původní charakter kostela. V tomto dědictví neblahé minulosti se po návratu do rukou církve obnovila původní funkce kostela v kombinaci s multifunkčním sálem.

V prostředí zcela „nekostelním“ dnes aktivně působí P. Němeček, který za pomoci členů a spolupracovníků vytváří prostor pro živé společenství. Přesto o tomto kostele stále většina obyvatel Prahy 6 ví jen málo nebo dokonce vůbec.

Jste původem z Prahy 6. Máte zkušenosti z působení mimo Prahu - co pro Vás znamená návrat „domů“ a jak jste se sžil s místním společenstvím?

„Narodil jsem se ve Vokovicích. Jako mladý jsem tíhnul spíš ke kostelu sv. Václava ve Starých Dejvicích. Nicméně po mém příchodu do kostela sv. Vojtěcha v roce 2011 se ukázalo, že společenství se v mnohém překrývá s lidmi, které jsem znal z minulosti. Sžívání bylo tedy v mnohém ulehčeno.“

Váš kostel navštěvují všechny generace, a co je typické, kromě starších lidí přicházejí i desítky rodin s dětmi...

„Je pro mne velikou radostí, když v kostele potkávám standardní sociologické rozložení lidí, tedy od dětí po seniory, akademiky i řemeslníky. To je v každé skupině signál, že takové místo žije zdravým, normálním životem. Má to i své obtíže. To, co je pro jedny důležité, pro druhé je těžké. Ale snažíme se najít vstřícnost pro všechny. Děti mají svůj oddíl Rytířů a dívky Indiánek. Maminky se scházejí ve středu dopoledne, jednou za čtrnáct dní a střídají se se seniory.

Je zde aktivní Křesťanská akademie s řadou skvělých přednášek, organizujeme ples či turnaj v ping-pongu a volejbale, občas vyrazíme na farní pouť. (Pozn. autora: „Akademie nejen pro seniory" je pravidelný cyklus setkávání se zajímavými hosty, kněžími i laiky, kteří přednášejí a diskutují na témata z oborů teologie, religionistiky, liturgiky, historie, umění...)

Kromě funkce kněze společenství máte také na starosti pastoraci v celé pražské arcidiecézi, zázemí kostela je také Pastoračním střediskem. Co to vlastně znamená a jaké jsou jeho aktivity?

„Už skoro dvacet pět let je kostel sv. Vojtěcha spojen s Pastoračním střediskem, tedy odborem Arcibiskupství pražského, který se věnuje praktické podpoře kolegů v celé diecézi. A já kromě rektora kostela sv. Vojtěcha jsem také biskupským vikářem pro pastoraci v Arcidiecézi pražské. Kostel je dnes využíván nejen jako sakrální prostor, ale také k přednáškám, kurzům, setkánímc Téměř není dne, kdy by v jeho prostorách nebyl nějaký program. Tak například během celého jara zde probíhaly Kurzy alfa pro přibližně sto lidí (Pozn. autora: Série setkání Do Písecké brány míří lékaři a s nimi jedinečný Doktorfestrůzných forem, zaměřené na společné hledání odpovědí na klíčová témata, související s křesťanskou vírou). Nebo zde pořádáme přípravy na manželství, v dubnu zde probíhal kurz lektorů, ale jsou zde i velké celodenní duchovní obnovy.

V současném kostele je pohodlí a příjemně teplo, ale zdaleka nepůsobí jako typický katolický chrám - spíše jako divadelní sál nebo konferenční prostor z dob socializmu. Jak se s tím vyrovnáváte vy a třeba i návštěvníci bohoslužeb?

„Když přijde nějaký neznalý člověk, většinou se vyleká. Atmosféra „předměstského biáskug moc neosloví. Hned na počátku devadesátých let si kladli moji předchůdci otázku, zda prostoru vrátit původní podobu. Náklady na přestavbu byly však obrovské a navíc církvi v Praze chyběl jakýkoli použitelný sál. Buď nebyly dosud vráceny, anebo byly po době nesvobody v tristním stavu. A tak vznikla idea multifunkčního prostoru, který slouží s malými úpravami dodnes. Nelze se opírat o architekturu, která nese. O to více musí při bohoslužbě nést síla liturgie - slavení bohoslužby a také víra společenství.

Ale léta ukázala, že i tak se zde našla řada lidí, kteří jsou schopni unést tuto zátěž a prožít zde plnohodnotné setkání s Bohem. Úvahy o krásném čistém sakrálním prostoru nikdy neutichly, zvláště v sousedství fakulty architektury. Náklady na smysluplnou přestavbu však dosahují desítek milionů. Jsem přesvědčen, že Dejvice, které jiný velký kostel nemají, by si zasloužily pořádný chrám místo kulturního sálu. Zatím však nedokážeme shromáždit dostatek peněz.“

Na sklonku loňského roku se v Praze konalo setkání mladých lidí z celé Evropy, které organizovala ekumenická komunita Taizé. Prostory Vašeho kostela se staly jedním z hlavních center, kam směřovaly kroky tisíců mladých lidí a i Vy jste byl spoluzodpovědný za průběh celé akce. Co toto setkání přineslo?

„Bylo to úžasnéc Tisíce mladých lidí z celé Evropy přijely do Prahy, aby se zde setkaly s Bohem, ale i zakusily atmosféru české církve, která je maličká, ale velice živá. Sv. Vojtěch byl jen jedním z mnoha míst, ale i tak jsme poskytli, jako společenství, přístřeší více jak dvěma stovkám lidí, kteří se v kostele scházeli na modlitby a neformální setkání. Pro nás to byl nesmírně náročný týden, moc se nespalo. Ale zpětně nás to všechny velice povzbudilo a dalo nám to odvahu k většímu nasazení pro dobré dílo.

Určitě máte řadu plánů do budoucna - můžete některé z nich představit?

„Asi největší nadcházející událostí jsou Dny víry, tedy týden od 30. 5. do 6. 6., který vzniká jako ekumenický příspěvek k letošnímu šestistému výročí upálení Mistra Jana Husa. Asi není třeba vysvětlovat, že Hus zůstává v našich dějinách jakousi nikdy neuzavřenou kapitolou. Dny víry nemají za cíl mluvit o dějinách, ale chtějí představit po celé Praze, co dnes znamená křesťanství. Budou zde probíhat desítky duchovních i kulturních aktivit. Více informací naleznete v kostele nebo na stránkách www.dnyviry.cz. Kostel sv. Vojtěcha bude technickým zázemím organizačního týmu. Dále plánujeme přípravu již zmíněného kurzu Alfa pro všechny hledající, kteří by se chtěli více dozvědět o víře, ale také se s ní setkat nějak prakticky. Snažíme se též o větší zapojení a propojení mladých rodin.g

Představuji si, že jsem člověk, který není v žádné církvi ani neví, zda do některé chce patřit, ale zároveň hledám nějaké „duchovní zakotvení“. Čím by mne mohla oslovit například návštěva Vašeho kostela?

„Asi moc neoslovíme prostorem, ale určitě zvu na nedělní bohoslužby, zde se schází celé naše pestré společenství. Také lze domluvit na setkání „na míru“. Někdy je vhodné sejít se v úzkém kruhu, někdy je šikovnější setkat se ve všední den na bohoslužbě či na některém připraveném programu. Přijít může opravdu kdokoli.“

(Program kostela sv. Vojtěcha lze najít na webu farnosti http://sv-vojtech.eu/ nebo rozšířenější programy jsou k dispozici na webu www.apha.cz.)

Za rozhovor děkují: D. K. a M. H.