Historických památek Prahy 6 stále ubývá…

V rámci vyhlášení roku 2001 „Rokem juniorů“ uspořádalo obvodní ředitelství Policie ČR na Praze 6 ve spolupráci s Občanským sdružením akci pro Vaše děti, zaměřenou na oblast prevence kriminality a prevence nehodovosti v silničním provozu. Zúčastnily se jí děti 2. třídy ZŠ Bílá.

Často se jedná o objekty, které nejsou klasickým předmětem oficiální památkové péče: nejsou zapsány ve státním seznamu památek a nejsou ani součástí památkových rezervací či zón – žádné Karlštejny, ale kapličky, boží muka, historické obytné budovy, venkovské usedlosti. Přesto a nebo právě proto působí na náš vztah k místu, ve kterém žijeme, protože jsou integrální součástí našeho každodenního života. Často je ani nevnímáme, protože kolem nich chodíme celý život. Uvědomíme si je, až když zmizí: „Tady mi něco schází, tady stál přece takový hezký domeček uprostřed sadu“, řekne si možná někdo, když už je vlastně pozdě.

Statek čp. 13 v Liboci již neexistuje

V místech, kde frekventovaná Libocká ulice kříží Litovický potok, stál ještě před několika týdny statek čp. 13, který byl jednou z posledních připomínek toho, že obec Liboc byla ještě nedávno zemědělskou vsí. Poslední podoba statku pocházela až z 19. století, ale v místech kde stál, bylo centrum Liboce již ve vrcholném středověku. Dnes po něm zůstala již jen brána s billboardem oznamujícím, že „nám“ na tomto místě bude vystavěn luxusní obytný soubor, ale i ta patrně záhy zmizí. Ano, statek byl již drahnou dobu v nedobrém stavu a ani zpustlá zahrada okolo nepůsobila příliš vábně. Zjevně se o objekt již léta nikdo nestaral. Poté co v průběhu posledních třiceti let zmizely všechny ostatní historické usedlosti Liboce – jeden například již před lety nahradily nevábné paneláky při ulici U Prioru, nás na původní charakter této části Liboce upomíná již jen dosud pěkně dochovaný Šestákův statek čp. 18. Ale i ten zanedlouho pohltí výstavba moderního obytného souboru Nová Liboc, který vyroste nad severním břehem Libockého rybníka.

Poslední pozůstatek statku čp. 13 v Liboci. Brána zůstala stát patrně jen proto, aby mohla držet reklamní billboard.

Usedlost čp. 26 v Liboci naproti kostelu v nejistotě

Jiným případem je usedlost čp. 26 v dnešním centru Liboce naproti kostelu. Donedávna obytný dům stojí nyní v areálu vznikajícího Archeologického parku Liboc a měl by být stěžejním objektem tohoto unikátního projektu s návštěvnickým centrem. Vznik archeologického parku radnice městské části podporuje. Podporuje jej již několik volebních období, což svědčí také o tom, že si volíme jako své komunální představitele osvícené a vzdělané spoluobčany, kteří chápou, že „nejen chlebem člověk živ jest“, a že starost o občany obsahuje i péči o jejich „duchovní potravu“, v tomto případě osvětu a vzdělávání na poli historického dědictví. Radnice podporuje archeologický park i finančně.

Uvolnila prostředky na rekonstrukci uvedené usedlosti. Ale po částečné demolici se ukázalo, že věc není až tak jednoduchá. Opukové zdivo budovy, o které máme první historické zmínky již z roku 1728, je přirozeně v nedobrém stavu. Jde opravit, ale i přesto jsou někteří představitelé obce, která je vlastníkem celého areálu, přesvědčeni o tom, že lepší by bylo celou budovu strhnout a postavit novou. Proti tomu však se staví občanské sdružení Archaia, které archeologický park provozuje a na jehož zřízení též vydává nemalé částky. „Nemůžeme přece hovořit k veřejnosti o významu a důležitosti historického dědictví s vědomím toho, že jsme spolu- odpovědni za výměnu autentických stavebních prvků z prvé poloviny 18. století za zdivo z pórobetonu v objektu, kde tak činíme“ je bezmála konsensuální názor členů sdružení.

Usedlost čp. 26 v Liboci před zahájením rekonstrukce.

… a konec Závěrky na závěr

Z území Břevnova známe celou řadu původních historických usedlostí. Některé z nich přežívají ve značně zuboženém stavu (např. Kajetánka, Ladronka), po jiných již pouze nese název jméno ulice (Tejnka), jiné ještě stojí, ale zjevně již dlouho stát nebudou. Takovou usedlostí je i Závěrka, po které se jmenuje nejen ulice, ale i vyhlášený břevnovský hostinec. Nachází se z větší části ve vnitrobloku mezi ulicemi Šlikova a Za Strahovem a dobře viditelná je vlastně jenom ze stejnojmenné slepé ulice Závěrka. Usedlost je minimálně barokního původu a na její přestavbě se v roce 1743 podílel významný architekt českého baroka K. I. Dientzenhofer. Objekty jsou velmi zanedbané, ale stojí. Pozůstatky usedlosti mají být strženy a místo nich má vyrůst bytový dům. Klub za starou Prahu podal na ministerstvo kultury návrh na zapsání objektu do státního seznamu památek, ale neuspěl. Prý se nejedná o tak hodnotnou architekturu. Tedy konec, zas jedno pomístní jméno o jehož původu se budeme moci akorát dočíst…

Břevnovská Závěrka ještě vítá slunce prvního jarního dne L. P. 2003

A co mají všechny tyto případy společného? Pochybnosti. Nelze pochybovat o tom, že zmíněné stavby jsou staré, také nelze pochybovat o tom, že jsou zanedbané, nelze pochybovat ani o tom, že nová bytová výstavba je třeba. Lze však pochybovat o tom, jestli staré nešlo s novým skloubit, lze pochybovat o tom, zda staré nešlo s trochou dobré vůle citlivě přetvořit a dotvořit pro nové využití. Lze pochybovat o tom, zda všechno to bourání je opravdu nutná daň za pokrok. Lze pochybovat též o tom, zda tyto mizející památky, které z pohledu úřadů ani památkami nejsou, které míjíme každý den a které též představují každodenní život našich předků, nemají v určitém smyslu stejný význam jako všechny ty Karlštejny, na které se jedeme podívat dvakrát za život.

Michal Bureš