Po roce byl opět udělen titul Čestný občan Prahy 6 čtyřem osobnostem
Titul Čestný občan Prahy 6, který je udělován při příležitosti Dne Prahy 6 (stanoveného na 4. 9.) byl v Tereziánském sále břevnovského kláštera udělen dalším čtyřem významným osobnostem naší městské části.
Čestnými občany se letos stali sestra Akvinela z kongregace Školských sester de Notre Dame, zakladatelka Domova sv. Rodiny na Petřinách a v Liboci, oceněná za působení v oblasti charitativní. Dále generálporučík ing. Tomáš Sedláček, účastník bojů 2. světové války ve spojeneckých armádách, dlouholetý vězeň za komunistického režimu a čestný předseda Československé obce legionářské, za projev osobního hrdinství a statečnosti, a také Josef Masopust, nejvýznamnější český fotbalista a trenér, který titul obdržel za celoživotní sportovní činnost provázenou poctivostí, čestností a příkladnou morálkou. In memoriam byl oceněn ThDr. Jan Anastáz Opasek, arciopat břevnovského kláštera, duchovní myslitel a významný představitel emigrace po r. 1968, za přínos v duchovní vzdělanosti a zachování historické kontinuity. Tituly předal starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa. Na ceremoniál se dostavili také primátor Prahy Pavel Bém a senátor za Prahu 6 Jan Ruml.
„Věřím, že v životě Prahy 6 se jedná o tradici, která se jednou vepíše do povědomí lidí svou vážností, respektem a důstojností a v každé době bude ocenění Čestný občan Prahy 6 jednou z nejvyšších hodnot v občanském životě a zároveň i symbolem života v Praze 6, tak jako se jím dosud stal prapor nebo znak městské části,“ uvedl starosta ve svém projevu a zároveň přivítal jednotlivě všechny významné hosty: „V loňském roce založila městská část Praha 6 tradici udílení čestných občanství jako projev úcty vůči lidem za jejich přínos, působení a život. Dnes chceme ocenit činnost dalších čtyř osobností.“ Jednotliví ocenění osobně převzali diplom a sošku v podobě anděla s vyrytým věnováním. Každý z nich se obrátil k přítomným krátkým projevem.
Přijímám ocenění a děkuji
„Přijímám toto ocenění s vděčností jménem všech obyvatel Domova sv. Rodiny,
jejich rodičů, pracovníků Domova i dárců, kteří mu pomáhají,“ řekla sestra
Akvinela. „Že Domov stojí, je zásluhou Prahy 6, která měla pochopení pro potřeby
provozu dvou domů a projevila porozumění, lidskost a zájem... To Domovu se
dostalo velkého ocenění!“
Generálporučík Sedláček vzpomněl na arciopata Opaska a další lidi, kteří mu byli vzorem: „Můj dík patří rodičům, kteří nám dali základ vědomí o čestnosti, morálce a odpovědnosti. Já sám jsem bydlel jen několik let na Praze 6, ale zjistil jsem podle starší fotografie, že roku 1910 sloužil u Prašného mostu můj otec. Předám proto tuto fotografii z onoho roku panu starostovi.“ Potom se obrátil k oceněným: „Jsme zde dost různorodá společnost vyznamenaných, ale spojuje nás boj za něco vyššího, a to v nějaké komunitě, „rodině“. Já jsem se snažil v rámci svých skromných možností přispět k tomu, aby se tato země stala opět svobodnou. Pan Masopust na rozdíl od nás tří měl to štěstí, že jeho protivníci byli většinou nuceni hrát fair play. Protivníci nás ostatních byli krutí a nemilosrdní. Kéž se všichni naučíme ve všem hrát fair play, aby další generace nemusely prožívat stejné hrůzy jako my... Uctěme nyní minutou ticha ty, kteří se této svobody nedožili.“ Shromáždění pak povstalo a uctilo mrtvé minutou ticha.
Přeji i naší zemi
Josef Masopust se rozhlédl po sále: „Jsem padesát let občanem Prahy 6, jsem
tu poprvé a dívám se na tu krásu. Všichni ocenění, kteří se zde sešli, i ti,
kteří to již učinit nemohou, si toto vyznamenání plně zaslouží. Přeji naší zemi,
aby vykročila do lepších zítřků.“
Převor břevnovského kláštera Prokop Siostrzonek promluvil za arciopata Opaska: „Dnes je to přesně na den čtyři roky, co byl Anastáz Opasek pohřben na zdejším klášterním hřbitově. V jeho pozůstalosti jsme nalezli notýsek s intimními poznámkami jeho maminky o milovaném synovi. Rád bych vám z něj něco přečetl.
Statečnost a naději
Jeho matka nebyla ráda, že odchází daleko do Břevnova, ale pronesla tato slova:
‚Víte, svatý Vojtěch ten klášter založil a Jeníček tam jde, aby ho povznesl.‘ Co
by asi udělal dnes? Snad by se na nás šibalsky usmál a popřál nám to, co chybí
dnešní mladé generaci: statečnost a naději. To by občan Opasek přál všem mladým
i starým. Je pro mne čest převzít čestné občanství pro arciopata Opaska od Prahy
6. Chtěl jsem, aby zde dnes Anastáz Opasek promluvil. Sestříhal jsem útržky z
jednoho rozhovoru, který poskytl médiím dva roky před smrtí.“
Z reproduktorů tak zazněla slova arciopata Opaska. Mluvil o svém optimismu a
naději, že přečká vězení a vrátí se zpět do kláštera, což se mu také podařilo,
aby alespoň mohl pohřbít svou maminku. Mluvil o komunismu jako o záměrné lži, o
tom, jak zničil lidské charaktery, ale mluvil také o odpuštění a zadostiučinění:
„Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu je nutný a měl by být důsledný. Oni už
jsou starší, ale my jsme také staří lidé. Jen pro věřícího člověka je Boží
spravedlnost, ale ta lidská má být též vidět.“
Po slavnostním aktu se pokračovalo v projevech při přípitku a malém občerstvení
v prostorách kláštera. Svou vzpomínkou na Opaska se připojil také spisovatel a
před rokem čestným občanstvím oceněný Jiří Stránský. Připomněl Opaskův nezdolný
optimismus: „Říkával při pohledu na klášter: ‚Bude to dobrý, bude to dobrý, jen
člověk musí dát pozor, aby mu to do té doby nespadlo na hlavu.‘ Opasek to vše
doslova vydupal ze země.“
Součástí slavnostního ceremoniálu byl i večerní koncert dvou mladých virtuosů, violistky B. Holické a klavíristy A. Gremmelspachera. Zazněly komorní skladby F. Schuberta, R. Schumanna, J. Brahmse a dalších.
Počátkem září byl dalším čtyřem občanům udělen čestný titul „Občan Prahy 6“.
Stali se jimi sestra Akvinela, zakladatelka Domova sv. Rodiny na Petřinách a v
Liboci, generálporučík Tomáš Sedláček, účastník bojů 2. světové války ve
spojeneckých armádách, Josef Masopust, nejvýznamnější český fotbalista a trenér.
In memoriam byl oceněn ThDr. Jan Anastáz Opasek, arciopat břevnovského kláštera.
 Foto: Martin Šalek
Andrea Holasová