Jan a Ivo Dědinovi mají v Praze 6 pamětní desku

Dům s bytem ve Verdunské ulici 23, nazývaný svého času také Salon v Dejvicích, v němž bydlel skladatel a filozof Ivo Dědina, syn světoznámého malíře, ilustrátora a kreslíře Jana Dědiny, tyto dvě významné osobnosti připomíná od posledního zářijového dne. Městská část Praha 6 zde totiž umístila pamětní desku na jejich počest, a to mimo jiné na podnět historika, žijícího ve Švýcarsku...

Malíř Jan Dědina, žijící v letech 1870–1955, měl jeden ze svých ateliérů právě ve Verdunské 23. Později, po zběhnutí z vojenské služby, se však natrvalo usídlil v Paříži, kde mimo jiné spolupracoval i s dalším významným Čechem – Alfonsem Muchou. Později se vrátil i se svou francouzskou snoubenkou do Čech, a zde se s ní též oženil. Posledním ze sedmi dětí, které se jim narodily, byl syn Ivo. Narodil se 28. 9. 1922 v tehdejší ul. Belcrediho 205/17 v Praze 6 a v této městské části strávil i mnoho dalších let svého života. Jeho otec se po dvou smutných událostech v roce 1943 – návštěvě gestapa a smrti své manželky – uchýlil na sídlo v Tatobitech a do Prahy zajížděl již jen občas.

Mladý Ivo Dědina naproti tomu v Praze žil, studoval i tvořil (těžištěm jeho tvorby byla hudba baletní) a plnými doušky nasával tehdejší atmosféru, která však, obzvláště později v 50. letech, nepřinášela mnoho možností. Ale v domě, kde měl kdysi jeho otec ateliér, ve Verdunské č. 23, se postupně rozvíjel bohatý společenský život. Začali se zde scházet mladí umělci a intelektuálové, například malíř Arnošt Karásek, znalec starých latinských, řeckých a perských básní Jaroslav Král, kritik a milovník poezie Jaroslav Cíza, ilustrátor Miloš Souček či tanečník ND Ladislav Tajovský a mnoho dalších. Vše skončilo v r. 1968, kdy byl I. Dědina donucen k emigraci. Zdržoval se hlavně v zemi své matky, kde působil v Salle Pleyel jako pianista, a pak na konzervatoři poblíž Créteil. Usiloval o ochranu ohrožené přírody, zabýval se filozofickými problémy a nakonec zemřel v Amsterodamu 12. 11. 1999.