www.praha6.cz
email

Za Starými Dejvicemi aneb Co nám odhalí archeologický výzkum, při kterém se nic nenašlo

Praha 6 je administrativní městský obvod, který na rozdíl od některých jiných pražských obvodů nemá své historické jádro, jenž je často považováno za přirozené centrum. Místa, která jsme se naučili považovat za centrum obvodu, patří v rámci Prahy 6 z hlediska historického – nikoliv prehistorického – naopak k těm nejmladším. Vítězné náměstí a Hradčanská spojená obchodní Dejvickou ulicí se staly přirozeným centrem díky urbanistickému pojetí a geografické pozici, nikoliv díky staleté historické tradici.

Obvod Prahy 6 v sobě zahrnuje řadu původně samostatných vsí a zemědělských usedlostí. Jednou z těchto vsí byly i Dejvice, které však neležely ani u Vítězného náměstí ani při Dejvické ulici. Na nejstarších známých plánech z let 1830 a 1840 jsou Dejvice – na plánech označované jako Degwitz – tvořeny v podstatě jen jedním rozlehlým hospodářským dvorem. Na mladším z obou plánů pak k hospodářskému dvoru přiléhá několik zjevně nevelkých stavení. Tento hospodářský dvůr bychom ještě dnes nalezli v ulici Proboštská. V této ulici před čp. 1645 proběhl na počátku osmdesátých let dvacátého století drobný záchranný archeologický výzkum, který odhalil sídlištní objekt datovaný nevelkým množstvím zlomků keramických nádob do 13. století. Tím ale doklady o původním jádru Dejvic končí.

Kde je centrum a co pod ním?

Že byste do těchto míst historické centrum obvodu nikdy nekladli? Není divu. Oblast Starých Dejvic, a na některých i současných plánech Prahy se tento název vyskytuje, měla ještě nedávno venkovský a rezidenční charakter. Venkovský charakter reprezentují zejména objekty v již zmíněné Proboštské ulici: bývalý proboštský dvůr a pivovar s kaplí. Historické budovy jsou obklopeny malými činžovními domy a vilami z období mezi dvěma válkami. Žádné náměstí s kostelem, ba ani náves.

Moderní doba vtrhla do této poklidné čtvrti až v uplynulých letech výstavbou nového administrativního komplexu budov „Hadovka“. Při přípravě nové stavby však projektanty a investory nesužovaly ani tak představy nálezu historického jádra Dejvic, jako možná existence rozsáhlého podzemního krytu z doby konce druhé světové války. V prostoru dnes již neexistující hasičské zbrojnice bylo totiž v posledních letech války Němci vybudováno stanoviště protiletecké obrany s malou podzemní chodbou. A právě tato slepá chodba vzbuzovala představy jejího nepřístupného pokračování. Geofyzikální průzkum dokonce naznačoval možnost rozsáhlého systému chodeb a podzemních prostor, které vyvolávaly naděje i obavy.

Do této situace vstoupili archeologové, které vzrušovala spíše blízkost středověkého jádra Dejvic než případný archeologický výzkum německého bunkru. Před zahájením stavby Archaia provedla nejdříve malý zjišťovací výzkum a posléze archeologové sledovali i průběh zemních prací stavby. Již zjišťovací výzkum ukázal, že ani archeologové ani stavba se nebudou muset utkat s žádným rozlehlým betonovým bunkrem, ale naopak, že se v místech výstavby nenacházejí ani archeologické památky. Ale bylo tomu skutečně tak?

Místo bunkru rybník

Zatímco neexistence krytu byla zcela zjevná, s archeologií to bylo složitější. Výzkumy nenarazily na pozůstatky historických staveb, ba ani na sídlištní jámy s cennými keramickými zlomky či kostmi. Jediným „archeologickým“ nálezem bylo bahno. Archeologové se však nevzdali. Spojili se s historiky a geology, v terénu prostudovali a zaměřili sedimenty, shromáždili historické mapy, plány i dostupné archivní zprávy a… výsledek se dostavil. Mezi proboštským dvorem a bývalou dnes ještě částečně zachovanou usedlostí Hadovka, středem hlubokého údolí, kterým prochází dnešní Evropská ulice, tekl zaniklý Dejvický, jindy též zvaný Veleslavínský, potok. A přímo v prostoru výzkumu respektive výstavby byl rybník – s hrází někde v ohybu Kanadské ulice v místech, kde stávala benzinová pumpa. Není nic jednoduššího než si představit náves středověkých Dejvic s rybníkem.

Dejvický potok měl rozhodující vliv na tvářnost území velké části Prahy 6 a sehrál také nezastupitelnou roli při formování pravěkého osídlení v Bubenči a při vzniku středověkých Dejvic. Pro tuto středověkou osadu zmiňovanou v písemných pramenech od roku 1088 byl Dejvický potok nezbytným zdrojem vody. Potok pramenil v blízkosti historického jádra Veleslavína, kde ho připomíná název ulice Potoční a jezírko v areálu veleslavínského zámku, dnes Pneumologické kliniky 1. lékařské fakulty UK. Jeho tok pokračoval přes sousedící pozemky veleslavínské teplárny do jižního okolí ulice V Předním Veleslavíně. Za posledním domem ve východní části této ulice se Dejvický potok ukazuje ve vlhčích obdobích dodnes. Potůček malé vydatnosti teče dále východním směrem po okraji zahrádkářské kolonie, kde se asi po čtyřech stech metrech ztrácí v hromadách zetlelého dřeva. Vlhké břehy jsou dodnes lemovány mohutnými kmeny starých vrb. Od dnešní zahrádkářské kolonie vodoteč pokračovala kolem zimního stadionu ulicí Na Rozdílu, pod poliklinikou Na Dlouhém lánu k ulici U Dejvického rybníčku. Zde se v době pojmenování ulice v roce 1935 nacházel rybníček napájený právě Dejvickým potokem. Odtud se jeho tok vinul jižní částí ulice až k areálu historických budov s kostelem sv. Václava na rohu ulic Proboštská a Zavadilova. V prostoru Hadovky Dejvický potok opustil Staré Dejvice a dál si vyhloubil koryto v místech dnešní ulice Mydlářka, poté pokračoval Thákurovou ulicí na Flemingovo náměstí. Dále ulicí Nikoly Tesly na náměstí Interbrigády a Maďarskou ulicí kolem bývalého sanatoria dr. Kramera (dnes Léčebna dlouhodobě nemocných) a restaurace U pramene či Zur Quelle (dnes Bohemica) k Císařskému mlýnu, kde se potok vléval do vltavského ramene.

Archeologický výzkum tak učinil významné objevy, aniž by nalezl jediný pozoruhodný artefakt. Žádní skrčenci se šperky, žádní keltští bojovníci s meči a štíty, ba ani jámy se zlomky středověké keramiky. Nyní však víme, že v centru Starých Dejvic byl od středověku rybník, víme kudy tekl Dejvický potok, co je však nejdůležitější: výzkum nám nechal nahlédnout do mnohasetletého procesu proměn přírodní krajiny v krajinu kulturní – od údolí s potokem až po velkoměstskou čtvrť. Zdá se Vám to málo? Je to nedůležité ve srovnání s Vašimi každodenními problémy? Že se do takových výsledků výzkumu nikdo neoblékne? Snad. Ale když obdarujete milovanou osobu kyticí růží, také nepředpokládáte, že Vám ji usmaží k večeři.

Michal Bureš - Jan Zavřel

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz