Jak se jmenovaly ulice v Dejvicích a Bubenči?

„Dostáváme na radnici čas od času dopisy, v nichž lidé žádají o přejmenování ulice, kde bydlí, na původní názvy. Proto jsme se s vedením Vojenského historického ústavu Praha dohodli, že uspořádáme výstavu na toto téma a veřejnosti přímo v ulicích ukážeme, jak se jmenovaly původně, jak za nacistické okupace a jak po komunistickém převratu. Je to často mimořádně zajímavá story,“ vysvětluje radní pro kulturu, sport a volný čas Jan Lacina (STAN).

Vznik Československé republiky s sebou přinesl i nutnost vybudování armády a zároveň se řešilo, kam umístit jednotlivé armádní úřady. „Jako ideální řešení se jevilo rychle se rozvíjející území Bubenče a Dejvic. Jako první byla v roce 1922 v dnešní ulici Čs. armády zahájena stavba takzvaných domů pro dočasné umístění úřadoven Ministerstva národní obrany,“ říká historik Michal Burian z Vojenského historického ústavu a spoluautor výstavy Praha 6 legionářská. A doplňuje další fakta. V dnešní Rooseveltově ulici se v letech 1923–1927 postavil Vojenský zeměpisný ústav. Největší komplexy budov pak vyrostly ve třicátých letech na Vítězném náměstí, postupně zde armáda měla palác Bajkal – dnešní Dům armády Praha – s kinem, hotelem a restaurací. Další budovou byl Vojenský technický a letecký ústav následovaný budovou Hlavního štábu československé branné moci vycházející z urbanistického projektu architekta Antonína Engela a budovami Penzijní likvidatury a Vojenské ústřední účtárny.

Zásady pro pojmenování ulic
Ve stejné době, kdy v Bubenči a Dejvicích vznikaly první armádní budovy, schválila pražská městská rada šest zásad pro pojmenovávání ulic. Mezi nimi byla i možnost použít pro nové ulice vzniklé po roce 1918 vlastenecky zaměřené názvy, preferovat názvy podle povahy místa a respektovat ucelené místní názvoslovné soustavy. V roce 1925 tak došlo k pojmenování řady bubenečských a dejvických ulic podle významných bojišť a osobností první světové války spojených s působením československých legií. Některá názvy ale nevydržely ani dvacet let a do ulic už se nikdy nevrátily.

Vlna přejmenovávání
K první vlně přejmenování došlo po okupaci českých zemí v letech druhé světové války. Některým ulicím zůstaly názvy spojené s první světovou válkou, další byly přejmenovány po osobnostech německých či rakouských vojenských dějin. „Je zajímavé podívat se, jak s přejmenováním zacházela nacistická propaganda. Názvy překlápěla do německých dějin a ulici pojmenovanou po našem veliteli pojmenovala po německém veliteli, generála vyměnila za generála,“ upozorňuje Jan Lacina. A tak Pelléovu ulici – pojmenovanou pro francouzském generálu Maurici Pelléovi – nacisté přejmenovali na ulici Generála Roettiga neboli General Roettig-Strasse. Poté se vrátila na šest let k původnímu názvu, za komunistické totality nesla jméno Majakovského a v roce 1992 se stala opět Pelléovou.
Podobný osud měly i další ulice. Po konci druhé světové války se zbavily nacistických jmen, ovšem jen na krátko. V roce 1952 došlo k nahrazení téměř všech názvů spojených s legiemi a první republikou. Nově nesly ulice jména osobností komunistického hnutí, spřátelených států, ale i osobností z oblasti kultury. Po roce 1989 se část ulic vrátila ke svým původním názvům. Ne však všechny. Například po slavné Setnině Nazdar se jmenovala jedna z bubenečských ulic až do roku 1952. Dnes nese jméno ruského romantického básníka Nikolaje Alexejeviče Někrasova. Podobně ulice, pojmenovaná po sovětském pilotovi Čkalovovi, sousedící s budovou ministerstva obrany, se až do roku 1952 jmenovala Dostalova na počest prvního padlého důstojníka československých legií, který položil svůj život při posledním útoku roty Nazdar 9. května 1915.
Řada lidí tak neví, jak se jmenovaly jejich ulice v minulosti anebo jména kterých osobností nesou. Druhou neznalost se městská část snaží po vzoru Vídně napravit modrými dodatkovými cedulemi se stručným životopisem osobností, které ulicím daly jméno. Na mnoha domech jsou také pamětní desky připomínající hrdiny minulosti. Ucelenou informaci nyní nabízí právě výstava Praha 6 legionářská na Vítězném náměstí a v ulicích Dejvic a Bubenče. „Chceme, aby lidé uvažovali o tom, jestli původní názvy, které mají silnou vazbu ke vzniku republiky, ale i ke vzniku současné podoby Bubenče a Dejvic, by nebyly vhodnější,“ říká radní pro kulturu Jan Lacina. „Radnice rozhodně nechce začít na sílu přejmenovávat ulice. Rádi bychom ale otevřeli na toto téma veřejnou diskuzi a kdyby vyvolala výrazný zájem obyvatel, mohlo by v některých jednotlivých případech ke změně místního názvu skutečně dojít. Třeba po nějakém lokálním referendu spojeném například s komunálními volbami,“ uzavírá radní.

V. P. Čkalova / Dostalova
— Tato ulice se do roku 1925 jmenovala Žižkova podle vojevůdce Jana Žižky z Trocnova.
— V letech 1925–1940 a 1945–1952 nesla jméno nadporučíka Václava Jaroslava Dostala, zetě francouzského historika a bohemisty Ernesta Denise, který patřil mezi významné osobnosti české kolonie v Paříži, kde žil od roku 1911. Jako příslušník roty Nazdar se zúčastnil bitvy u Arrasu a 9. května 1915 padl jako první důstojník československých legií.
— V období protektorátu to byla Steinova ulice, podle německého generála působícího za první světové války na západní frontě. V letech 1916–1918 pak působil jako pruský ministr války.
— Svůj dnešní název dostala ulice v roce 1952, kdy byla přejmenována podle sovětského letce Valerije Pavloviče Čkalova.

Charlese de Gaulla / Na Piavě
— Na Piavě se tato ulice jmenovala v letech 1925–1940 a 1945–1952. Název dostala podle řeky Piava v severní Itálii. Italské armádě se zde podařilo zastavit dvě ofenzívy rakousko-uherské armády, v červnu 1918 se na úspěšném protiútoku poprvé podíleli i českoslovenští legionáři. Kromě padlých a raněných bylo 14 zajatých legionářů popraveno.
— V období protektorátu nesla ulice dva názvy – Pruská připomínala bývalý německý stát a Hötzendorfova památku rakouského polního maršála Franze Conrada von Hötzendorfa.
— V roce 1952 byla ulice přejmenována na M. Sverdlova, což byl funkcionář Komunistické strany Ruska a jeden z hlavních organizátorů VŘSR.
— Od roku 1990 nese ulice jméno francouzského generála a prezidenta Charlese de Gaulla.

Václavkova / Starodružiníků
— V letech 1925–1940 a 1945–1951 název Starodružiníků podle prvních dobrovolníků z řad krajanů žijících v Rusku, kteří vytvořili první československou jednotku v Rusku – Českou družinu. Vznikla 12. srpna 1914 jako národní dobrovolnická formace v rámci carské armády. Jejím základem se stalo 720 dobrovolníků, zvaných Starodružiníci.
— V období protektorátu nesla název Lipská podle německého města, u něhož proběhla v říjnu 1813 slavná Bitva národů.
— V roce 1952, kdy ze šestky mizely legionářské ulice, dostala jméno po českém marxistickém estetikovi, literárním kritikovi a historikovi Bedřichu Václavkovi, umučeném v koncentračním táboře Osvětim.

Vietnamská / Chesterská
— V letech 1931–1940 a 1945–1952 to byla ulice Chesterská, podle místa těžkých bojů československých legií v jedné z posledních bitev první světové války. V posledních říjnových dnech roku 1918 svedli příslušníci 22. čs. střeleckého pluku nedaleko francouzské vsi Chestres poblíž Terronu krvavé boje o významnou a dobře opevněnou kótu 153.
— V období protektorátu ji přejmenovali na Emdenskou, podle německého přístavního města na řece Emži.
— Svůj dnešní název dostala ulice v roce 1952, kdy byla přejmenována podle Vietnamu, který byl v té době součástí Francouzské Indočíny, a kde probíhala válka Francouzů s vietnamskými komunisty vedenými Ho Či Minem.

Puškinovo náměstí / Uralské náměstí
— V letech 1925–1940 a 1945–1952 to bylo Uralské náměstí podle působiště československých legií v Rusku. Názvem Uralská fronta se od října 1918 označovalo velitelství a československé a ruské protibolševické jednotky, které na podzim a v zimě 1918 bojovaly na středním Uralu.
— V době protektorátu bylo náměstí přejmenováno podle rakouské arcivévodkyně a uherské a české královny Marie Terezie.
— V roce 1952 dostalo náměstí jméno významného ruského básníka, prozaika a dramatika Alexandra Sergejeviče Puškina.
— Ačkoliv se náměstí po roce 1989 nevrátilo k původnímu jménu, název Na Urale je mezi obyvateli Prahy 6 hluboce zakořeněn.

N. A. Někrasova / Setniny Nazdar
— V letech 1930–1940 a 1945–1952 se tato ulice jmenovala Setniny Nazdar podle slavné roty Nazdar. Po vypuknutí první světové války čeští krajané žijící ve Francii očekávali, že vítězná válka bude zároveň počátkem samostatnosti jejich národa a hlásili se dobrovolně do zbraně. Tak vznikla Setnina Nazdar. Ústřední roli při vzniku jednotky, která byla součástí Cizinecké legie, sehráli členové pařížského Sokola a spolku Rovnost.
— V období protektorátu v letech 1940–1945 se ulice přejmenovala na Lützowských, podle jednotky pruského důstojníka Ludwiga von Lützowa.
— Dnešní název nese ulice od roku 1952, kdy byla přejmenována podle ruského básníka a spisovatele Nikolaje Alexejeviče Někrasova.