Ondřej Beran: Vakcíny už zachránily tisíce lidí
Na prvním místě je bezpečnost, na druhém účinnost. To jsou dvě nejdůležitější vlastnosti vakcín podle docenta Ondřeje Berana, vedoucího lékaře výzkumné laboratoře a Centra očkování a cestovní medicíny Kliniky infekčních nemocí LF UK a Ústřední vojenské nemocnice. „Kdyby měla vakcína větší množství vedlejších účinků, na trh se nedostane,“ uklidňuje lékař.
Jak dlouho už lidstvo očkuje?
S praktikami připomínajícími dnešní očkování se začalo už před řadou století. Moderní éra vakcinace se ale datuje od konce osmnáctého století a spojuje se s anglickým lékaře Edwardem Jennerem. Všiml si, že dojičky, které přicházely do kontaktu s kravskými neštovicemi, neonemocněly těmi pravými. Jde o příbuzný virus. A Jenner dokázal na malé skupině dobrovolníků, že materiál z lézí na rukou dojiček chrání proti neštovicím i další lidi. Proto se považuje za pionýra moderní vakcinologie, jak ji známe dnes. Další vývoj nastal na počátku dvacátého století s rozvojem znalostí o původu infekcí a popisem bakterií, virů i objevem elektronového mikroskopu, kdy se zjistilo, co infekce způsobuje. To vývoj vakcín značně zrychlilo.
Co to lidstvu přineslo? Lze odhadnout, kolik se zachránilo životů nebo kolik chorob tak zcela zmizelo?
V současnosti očkujeme proti více než dvaceti smrtícím chorobám, z nichž se povedlo vymýtit variolu, tedy pravé neštovice, a jsme blízko eradikaci, tedy úplnému vymýcení přenosné dětské obrny – virové neuroinfekce, kterou trpěl třeba prezident Roosevelt. V první polovině dvacátého století vznikaly velké epidemie této nemoci, při nichž každý rok umíraly tisíce dětí.
A nemohou se tato onemocnění opět objevit? U některých chorob se to stává, třeba v posledních pěti letech to přece vidíme u spalniček?
Tomu říkáme eliminace choroby, kdy počty infekcí jsou velmi nízké, přechodně se infekce vůbec nevyskytuje, ale čas od času se objeví menší epidemie. Setkáváme se s tím nejen u spalniček, ale také příušnic či černého kašle. Ovšem i v době epidemie je u nich výskyt řekněme desetinový oproti počtům v předočkovací éře. Počty nemocných bývají natolik nízké, že si někteří myslí, že už tyto nemoci neexistují. My ale víme, že viry, které je způsobují, ve světě stále jsou a cirkulují. A snížením proočkovanosti obyvatelstva se mohou nemoci znovu kdekoli objevit.
Nehrozí to třeba u tuberkulózy, proti níž se u nás přestalo plošně očkovat? Mnozí ji považovali za vymýcenou a nyní s rozvojem biologické léčby jsou mnozí pacienti překvapeni, že se v nich může latentně skrývat, a tak podstupují vyšetření, která to mají vyvrátit…
I díky vakcinaci proti tuberkulóze došlo ve většině zemí k významnému snížení výskytu této nemoci. Současná vakcína jí ale není schopná u dospělých zcela zabránit, proto je třeba včasná diagnostika, izolace a léčba pacientů s touto nemocí. Jsou samozřejmě i méně vyspělé a rozvojové země, kde je tuberkulóza stále velký problém a umírá se na ni ve vysokých počtech. V těch vyspělých v souvislosti s rozvojem biologické léčby potlačující imunitu hrozí, že se u pacientů reaktivuje latentní tuberkulóza a může dojít ke komplikaci léčby. Proto je potřeba na to myslet a pacienty cíleně před nasazením léčby vyšetřit.
A nevyplatilo by se tedy opět očkovat proti TBC všechny?
Určitě ne. I poté, co se u nás přestalo vzhledem k nízkému výskytu tuberkulózy plošně očkovat – tuším, že to bylo v roce 2010 – se tato nemoc vyskytuje jen málo a počet nakažených i nadále klesá. A tady patříme opravdu k nejlepším na světě. Ta takzvaná BCG vakcína má i relativně časté vedlejší účinky, proto stále existuje snaha vyvinout lepší, bezpečnější a účinnější očkovací látku, než je ta stávající, která se používá už sto let.
Co vlastně očkování způsobuje v těle člověka?
Záleží na typu vakcíny. V zásadě v každé je vakcinační antigen, tedy nějaká část viru nebo bakteriální buňky, které jsou našimi buňkami vychytány buď ve svalu, nebo ve střevním epitelu, pokud se vakcína podává ústy. Tento antigen je prezentován buňkám imunitního systému, které na něj odpoví tak, že začnou tvořit protilátky. A takto vyvolaná imunita je schopná, pokud se člověk setká s danou infekcí, zabránit nakažení a jejímu propuknutí v těle.
Proč u chřipky funguje imunita jen rok a u jiných skoro celý život?
To souvisí s vakcinačním antigenem. Pokud se mikroorganismus v čase moc nemění, lze používat vakcínu v nezměněné podobě desítky let a dokáže navodit bezvadnou imunitní odezvu, což je třeba případ dětské obrny nebo u živých vakcín ty proti spalničkám a zarděnkám. U chřipky virus mutuje a tomu je třeba přizpůsobovat i složení vakcíny. Ovšem chřipka patří spíše mezi výjimky, většina ostatních vakcín se používá dlouhodobě ve stejné formě.
A jak to je u covidu-19? Tvrdí se, že tělo si samo po jeho prodělání vytvoří imunitu spolehlivě na tři měsíce, možná šest. Nemůže se stát, že také vakcína bude chránit člověka jen v řádu měsíců?
Stát se to může. Bohužel stále nevíme dobře ani to, jak dlouho a účinně chrání vlastní prodělání infekce před znovunakažením. Vývoj současných vakcín proti covidu-19 začal na začátku roku 2020 a během pandemie virus mutuje a vznikají nové varianty. V případě covidu-19 se tak podobně jako u chřipky bude muset složení vakcíny přizpůsobovat změnám viru a čekají nás pravděpodobně pravidelná přeočkovávání. Nicméně u každého typu vakcíny proti covidu-19 zjistíme, jak dlouhou a kvalitní ochranu poskytuje, až dlouhodobým sledováním. Ochrana před závažným průběhem bude u těch nejlepších vakcín dle mého názoru minimálně rok.
Kratší ne?
I kratší, to ale nyní nevíme. Výsledky, které jsou publikované na základě klinických studií, dokazují, že ta vakcína spolehlivě funguje tři čtyři měsíce, což je dané délkou sledování. Zda to bude rok či dva, na tak dlouhodobé vyhodnocení si musíme počkat. Můžeme o tom na základě našich znalostí spekulovat, ale tvrdá data získáme až dlouhodobým sledováním výskytu infekce u vakcinovaných během epidemie.
Není riziko, že se časem nedozvíme nejen účinnost vakcíny, ale že se po dvou či třech letech objeví i nové vedlejší účinky?
Nepředpokládá se to a ani já to neočekávám, dosud registrované vakcíny se jeví jako velmi bezpečné.
Proč existuje tolik vakcín na covid-19, když třeba na tetanus nám stačí jedna?
Ten přístup podpořit vývoj několika typů vakcín byl velmi moudrý, protože na začátku se nevědělo, která z nich bude fungovat nejlépe. Proto se dal prostor, aby se vyzkoušelo několik druhů vakcín, a ty, která prokážou nejlepší účinnost, se budou používat nejvíce.
Jako první obstála vakcína Comirnaty firem Pfizer/BioNTech, která patří do skupiny mRNA očkovacích látek, které se zatím nepoužívaly…
Koncept vakcín ve formě nukleových kyselin DNA či mRNA ale není úplně nový, pracuje se na něm už patnáct dvacet let, tyto vakcíny jsou vyústěním dlouhodobého výzkumu. Máte pravdu, že jde o první vakcínu tohoto druhu, která se zavedla do klinické praxe a její účinnost vypadá velice nadějně. Věřím, že bude poskytovat co největší ochranu. Stejného druhu je i druhá schválená vakcína Moderna. Navíc výhoda mRNA vakcín je ta, že se dají relativně snadno upravovat i vyrábět. Pokud se prosadí tento typ vakcín i u jiných infekčních nemocí, je možné, že jsme svědky skutečného průlomu na poli vývoje vakcín.
Co si myslíte o ruské vakcíně Sputnik? Nechal byste se jí naočkovat?
Vakcína Sputnik V na principu adenovirového nosiče koronavirového S proteinu se jeví nadějně, ale v tuto chvíli ještě není dostatek dat o její bezpečnosti a účinnosti. Princip je podobný jako u vakcíny AstraZeneca. K dispozici jsou zatím pouze předběžné výsledky z krátkého sledování v rámci klinické studie publikované v časopise Lancet. Navíc jsou nejasnosti ohledně výroby, kapacit apod. Dokud vakcína neprojde pečlivým a komplexním hodnocením některé důvěryhodné lékové agentury, očkovat bych se s ní asi nenechal. Na druhou stranu chápu diskuzi o možnosti jejího využití, protože schválených vakcín máme nyní velmi malé množství a epidemie nabyla děsivých rozměrů.
Obavy z vakcín proti covidu-19 tedy nejsou na místě…
Řekl bych, že je hlavně třeba se obávat onemocnění covid-19, které je nyní smrtelné čím dál více i v nižších věkových kategoriích. Samozřejmě i u vakcín máme vždy určitý respekt, a proto se po zavedení každé vakcíny sleduje jejich bezpečnost a účinnost v horizontu několika let. A z minulosti už známe řadu vakcín, které se přestaly používat, protože se objevily nežádoucí účinky. Byla to třeba první vakcína proti rotavirům, stalo se to u vakcíny proti borrelióze. U vakcín je ale vždy důležité i to, co může způsobit infekci, před kterou mají chránit. Nicméně i když umírají během roku miliony lidí, jak to teď vidíme u covidu-19, požadavky na bezpečnost vakcín jsou podobně vysoké jako u méně nebezpečných chorob. Rozhodně by ale nikdo nepovolil vakcínu, po níž by umírali lidé nebo se objevily četnější závažné či trvalé následky. Ale samozřejmě, že méně závažné lokální či systémové vedlejší účinky jsou částečně akceptovatelné.
Co jsou podle lékařů méně závažné vedlejší účinky, a to jak při očkování proti covidu-19, tak i ostatním nemocem?
Existují buď lokální, tedy bolestivost v místě aplikace a zarudnutí, a ze systémových únava, bolest hlavy či svalů, případně zvýšená teplota.
Umírají u nás lidé obecně po očkování?
Úmrtí po očkování je v současné době moderních vakcín extrémně vzácná záležitost v řádu jednotek případů za řadu let. Tento počet je zcela nesrovnatelný s rizikem úmrtí na danou infekční chorobu. Zmínil bych například, že každý rok u nás zemře několik dětí na plané neštovice či rotavirovou gastroenteritidu, byť nejsou považovány za nebezpečné infekce. Závažná reakce se může objevit spíše po aplikaci živých vakcín například u osob s nerozpoznanou poruchou imunity, které nesprávně zareagují třeba na tento typ vakcíny.
Jaké druhy vakcín existují?
Stále se používají některé živé vakcíny, třeba proti tuberkulóze (v Česku pouze u vybraných rizikových miminek), proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, planým neštovicím a rotavirům, u cestovatelů například proti žluté zimnici. Většina vakcín jsou ale dnes ty takzvané neživé, tedy inaktivované, které obsahují pouze bílkovinu nebo jinou strukturu daného mikroorganismu. Nové jsou již zmiňované mRNA vakcíny.
Mohlo by se říct o mRNA, že jde o vakcíny budoucnosti?
Řada expertů včetně mě to přepokládá, neboť k jejich přednostem patří také relativní jednoduchost a rychlost výroby. Není zde potřeba manipulace s živým mikroorganismem, vakcína se vyrábí syntézou nukleové kyseliny, což není složitý výrobní proces.
Ale jak chcete přesvědčit lidi o jejich prospěšnosti, když se lidí bojí jíst i geneticky upravenou kukuřici?
Je to samozřejmě o důvěře v celý proces vývoje vakcín a trpělivém vysvětlování. Hlavní argument bude potom jejich dlouhodobé bezproblémové používání. Tyto vakcíny samozřejmě nemají s naší genetickou informací nic společného. Pokud používáme živou vakcínu, živý oslabený virus nebo bakterii, tak ty v sobě také obsahují nukleové kyseliny a ještě celou řadu dalších antigenů. U mRNA vakcín naopak víme přesné složení, navíc mRNA je poměrně rychle v našem organismu odbourávána.
Myslíte si, že očkování proti covidu-19 bude úspěšné a na konci roku se zbavíme všech omezení včetně respirátorů a roušek?
Chtěl bych být optimistou. Hodně záleží na tom, jak se podaří infekci zvládnout u nás i celosvětově, jak dlouho bude chránit vakcína a zda se podaří proočkovat alespoň padesát až šedesát procent celé populace, byť ideálně by to mělo být 80 až devadesát procent. Očekávám, že výhledově se bude očkovat i dětská populace. Tento rok se však ještě určitých omezení nezbavíme. Již nyní se ale ukazuje, že vakcinace zabraňuje i přenosu a šíření covid-19 mezi lidmi. Snad tedy nebude docházet k tomu, co je známe například u černého kašle – že zdravý očkovaný člověk nemá příznaky, ale může
tu nemoc přenášet. Na potvrzení významu
tohoto efektu očkování si však musíme ještě chvíli počkat.