Po zásahu SS z našeho bytu nezbylo nic, vzpomíná Radkin Honzák
Už posedmé se letos zapojují žáci základních škol do projektu Příběhy našich sousedů. Závěrečná prezentace se odehraje 26. března v 16 hodin v Tanečním sále Na Marjánce. Své pamětníky zde představí děti ze třinácti šestkových škol.
Projekt Příběhy našich sousedů, funguje na školách od roku 2013. Žáci z posledních ročníků základních škol se v jeho rámci učí natáčet celoživotní vzpomínky lidí ze svého sousedství. Z nahrávek děti připravují vlastní audio či video reportáže, komiksové či animované příběhy a životní osudy svých pamětníků pak představují na slavnostní prezentaci před publikem.
To vše pod vedením lidí z Post Bellum, která buduje nejrozsáhlejší pamětnickou sbírku v Evropě Paměť národa a za podpory radnice Prahy 6.
Jak Gustáv Husák dral peří…
Bylo mu šest let, když končila druhá světová válka a všude kolem to bouchalo a létaly střely. V posledních dnech bojů přišla rodina dnes známého psychiatra a autora řady naučných knih Radkina Honzáka takřka o všechno: „Tatínek na Dobříši vystrčil prápory spojenecké z oken a tam ustupovala SS divize ze Štěchovic. Sice pospíchali, aby se dostali včas k těm Američanům, ale nezaváhali, zastavili se a frkli nám do oken dva pancrfausty (pancéřové pěsti), takže z toho bytu nezbylo nic,“ líčí v rozhovoru s mladými dokumentaristy ze základní školy Antonína Čermáka své prvotní vzpomínky na válku Radkin Honzák. A dodává, že měli tenkrát obrovské štěstí, že doma nikdo nebyl. Z jejich bytu totiž zbyl jen koberec, ze kterého ještě po dvou letech stále vytřepávali „takový ty jemný skleněný pilinky, jak to rozflákalo úplně všechno“.
Radkin Honzák se sice narodil v březnu roku 1939 v Praze, ale rané dětství prožil mimo hlavní město na Dobříši, kde měl jeho otec lékárnu na náměstí. Z Prahy se totiž musela rodina vystěhovat. Ani to ovšem rodičům pana Honzáka nezabránilo, aby i v dalších letech pokračovali v aktivní spolupráci s českým odbojem. Maminka byla dokonce po válce vyznamenána za statečnost. Do rodinné historie se nicméně významně zapsala také další léta. Už pár týdnů po komunistickém puči v roce 1948 se ocitl ve vyšetřovací vazbě blízký příbuzný pana Honzáka – poválečný ministr spravedlnosti Prokop Drtina. Spolu s Petrem Zenklem a Janem Masarykem patřil k trojici demokratických ministrů, kteří v únoru 1948 podali demisi, a následně byl ve vykonstruovaném procesu v roce 1953 odsouzen. „No a pak dostal patnáct let, z kterých si asi dvanáct vodkroutil,“ poznamenává Radkin Honzák a přidává jednu z nezapomenutelných historek: „Krásný bylo, že seděl s Gustávem Husákem v jedné base a Gustáv Husák je nutil, aby dělali rekordy, když loupali cibuli nebo drali péří.“