100 let se Spejblem

náhled souboruSté narozeniny, přesněji řečeno vyřezaniny, oslavil v letošním roce Josef Spejbl – loutka, kterou chtěl za taťuldu v dětském věku snad každý.

Velkolepé oslavy překazila pandemie covidu-19 a s ní spojená protiepidemická opatření, která na velkou část roku uzavřela i divadla. Přesto se jubilant dočkal výjimečného dokumentu Neobyčejný život pana Spejbla, který měl mít sice původně premiéru v kině Lucerna, ta musela být zrušena, ale lidé ho mohli zhlédnout začátkem listopadu v České televizi. K narozeninám také dostal album na vinylu Ať žije Spejbl a dárků přicházelo mnohem více. Jubilant Josef Spejbl si to zaslouží, jeho život byl pestrý, jak dokládá těchto deset věcí, které jste o něm asi nevěděli.


1. Josef Spejbl bohémem
V rozpuku svých let proháněl Spejbl každou sukni a věnoval se radovánkám. Důkazem toho je nejen jeho syn Hurvínek (jeho matka zůstala zřejmě díky svému pohnutému původu navždy v anonymitě), ale i pejsek Žeryk! Ten se stal součástí rodiny tehdy, když se panu Spejblovi zase jednou zapálila lýtka – naštěstí šlo o představení pro dospělé! Hurvínek s Máničkou se ho pokoušeli přemluvit k návratu domů, to se podařilo, až když ženě jeho snů vyzradili „tatího“ zálibu v radovánkách a fakt, že je insolventní. Tato informace dámu porazila a na prahu svého bytu upadla do mdlob. Když děti odchází, vybíhá za nimi psík, který je již nikdy neopustí. Ano, byl to Žeryk a krádeží by to určitě nikdo nenazval…


2. V šesti letech otcem
Přesné datum, kdy vstoupil Spejbl poprvé na scénu, nebylo zaznamenáno. Jisté je, že se zrodil z přání Josefa Skupy, který toužil hrát moderní, současné divadlo. U části souboru vyznávající tradiční loutkářství nenalezl Spejbl příliš pochopení. Tak podivnou loutku do té doby nikdo neviděl, proto byl po představení dokonce odvěšován stranou od svých dřevěných kolegů. Naštěstí u publika se setkal s vřelým přijetím. Jako cvičenec na hrazdě – jak se publiku představil – si ale nemohl vystačit dlouho. Bylo třeba najít Spejblovi vhodného jevištního partnera. Jako první komentoval Spejblovy jevištní pokusy Kašpárek, a řekne-li se, že ironicky, je to ještě nadsázka. Kašpárek byl navíc postavou pohádkovou a Spejbl současnou a moc si nesedli, stejně jako se Švejkem. A tak přesto, že Spejblovo otcovství bylo poněkud brzké – Hurvínka povil již ve svých šesti letech – byl pro něj příchod „Spejblátka“ záchranou. V Hurvínkovi našel rovnocenného partnera a jejich společný dialog trvá již 94 let.


3. Dvě postavy, jeden interpret
Někdy se lidé pozastavují nad tím, že Hurvínka a Spejbla mluví vždy jeden herec. Tato tradice sahá až k jejich prvnímu interpretovi Josefu Skupovi, který jim vdechl život, a je jedním z nepsaných pravidel interpretace těchto postav. Platí stejně tak i pro Máničku a paní Kateřinu, které mluví rovněž vždy jedna interpretka.


4. Jirka a Tonda
Asi byste nečekali, že by někdo, kdo se jmenuje Spejbl a Hurvínek, mohl mít přezdívku! V jejich případě jsou v kontrastu s jejich jmény navíc poněkud fádní. Především řezbáři a někdy i vodiči říkají panu Spejblovi důvěrně Tonda a Hurvínkovi Jirka.


5. Kde dlouhé vedení nevadí
Pro děti hraje divadlo S+H hry v takzvaném kukátku. Konstrukce, kde stojí vodiči a vodí loutky, je zcela vykryta okýnkem a také kulisami, děti tak vidí pouze loutky a děj na scéně. Protože je konstrukce poměrně vysoká a vodiči na ni stoupají po schůdcích, i nitě loutek jsou poměrně dlouhé 1,8 až 2 metry. U loutek, které si vodiči sami vedou a vyjdou s nimi před diváky, jsou nitě podle toho, jestli vedou od patičky, či od hlavy, dlouhé od třiceti centimetrů do jednoho metru.


6. Je to těžká práce
Chcete-li si udělat představu o tom, jakou námahu musí vodič marionety vynaložit během představení, sežeňte si dvoukilogramové závaží, uvažte ho na provázek, mírně se předkloňte a zkuste ho půl hodiny držet těsně nad zemí. Aby byl dojem úplný, přimyslete si, že taková marioneta visí přibližně na šesti, osmi i více nitích, s nimiž je třeba zacházet tak jemně a přesně, aby divák přijímal oživení mrtvé hmoty nikoliv jako zázrak, ale jako samozřejmost.


7. Spejbl světoběžníkem
Spejbl se synem Hurvínkem si doposud zahráli ve 22 jazycích a vystoupili ve 34 zemích na čtyřech kontinentech. Svá představení hráli německy, anglicky, francouzsky, japonsky, čínsky, vietnamsky, arabsky, španělsky, švédsky, dánsky a třeba i slovensky!


8. S Voskovcem a Werichem
„Je Voskovec a Werich ze dřeva? Ještě není, ale bude.“ Přesně tato věta se objevila podle programové brožury Spejbla a Hurvínka v prvním čísle nového divadelního časopisu „Vest Pocket Revue“. Psal se rok 1929 a novou divadelní sezonu se chystalo Osvobozené divadlo zahájit na velké scéně divadla U Nováků ve Vodičkově ulici. V+W se dohodli na spolupráci s Josefem Skupou a mělo jít o jejich loutkovou prvotinu. Své dřevěné dvojníky měli hovořit a zpívat, spolu se Skupou, hrajícím Spejbla s Hurvínkem, z loutkovodičské lávky. Počítalo se s tím, že Jaroslav Ježek složí i novou hudbu. Právě tento hodinový pořad měl být spojen s filmem a měl se hrát nonstop od 14 do 18 hodin. Bohužel z něj nakonec sešlo. Důvodem bylo tehdejší nařízení, podle kterého se loutkové divadlo nepokládalo za umění, nýbrž za atrakci. Skupa byl vybavený licenční knížkou, která řadila loutkovou produkci mezi houpačky a kolotoče. Nechybělo v ní ani poučení, aby se před úřady nechoval dotěrně, a přikládal k ní i osvědčení o bezinfekčnosti. V souboru se dokonce tradovalo, jak byl Skupa při návštěvě jakéhosi městečka vyzván, aby se dostavil na obecní úřad a sdělil počet dravých zvířat, která s sebou vozí, a počet míst, která má jeho stan. Nakonec však Skupa získal od ministerstva osvědčení, že je jeho divadlo umělecky na výši a zmíněné dávce nepodléhá. K tomu však došlo příliš pozdě. Voskovec a Werich vzhledem k vysokým dávkám, které by museli odvádět, od spolupráce upustili.


9. Spejbl a Karel Velebný
S Divadlem Spejbla a Hurvínka jsou spojeny také začátky jedné z nejvýznamnějších českých moderních jazzových kapel, jejíž členové dosáhli světové proslulosti, a sice S+H Q. Tuto kapelu zakládal multiinstrumentalista, později herec a hudební pedagog Karel Velebný, který pod pseudonymem Evžen Hedvábný stál i u zrodu Divadla Járy Cimrmana. Člověk s jedinečným smyslem pro humor založil spolu s barytonsaxofonistou, flétnistou, aranžérem a skladatelem Janem Konopáskem v roce 1961 Spejbl Hurvínek kvartet, někdy i kvintet, příležitostně dokonce trio, pojmenovaný podle místa svého prvního působiště . Dalšími členy kapely byli Milan Pilar, Jiří Mráz, Milan Máder. Kapela naživo doprovázela představení – Spejblovo Zmatiné (1962) a Amorosiáda (1966). Originální, autorskou hudbou Karla Velebného se pak mohla pyšnit představení: Hurvínkovi k narozeninám (1965), Mnoho Spejblova povyku pro nic (1972), tentokrát byla hudba pouštěna ze záznamu.


10. Na loutku mi nesahej
Je to již mnohokrát potvrzený fakt, ale nejen vodič Spejbla pozná, když mu někdo sahá na loutku a hraje s ní. Tak to prostě je! A běda tomu, kdo instrument nevhodně rozladí!