Rozhovor s J. Seidlerem

Úkolem hlavního ekonoma v bance – tuto pozici Jakub Seidler v současnosti vykonává – je shromažďovat co nejvíce informací, aby šlo na jejich základě formulovat výhled, který se vyplní spíš než jiný. „Jenže pak přijde bezprecedentní situace a velká krize jako teď, a skoro nic neplatí. Navíc nikdo neví, jak dlouho to bude trvat, což je na tom nejhorší,“ komentuje současnou situaci známý ekonom.

Jaký byl váš půlrok s koronou?
Náročný, asi jako pro každého. Situace byla složitá, i z pohledu ekonoma, neboť se rozhodnutí měnila ze dne na den, vyvolávala spoustu otázek od klientů i kolegů z banky. Rozhodně je to situace, kterou jsme ještě nezažili, krize v předešlých dekádách vypadaly jinak. Všechny překvapila rychlost, s níž se začala ekonomická situace zhoršovat, protože se musela celá ekonomika zavřít.

Jak se změnily vaše pracovní zvyky a návyky? Pracoval jste z domova?
Pracovali jsme z domova hodně, zhruba od poloviny března se většina pozic v bance přesunula na home office. Jen některé pozice, u kterých nešlo agendu přesunout, mohly chodit do kanceláří, ale to byla skutečně jen minorita. Ten přechod však proběhl rychleji a jednodušeji, než jsem čekal, dokázali jsme se ve firmě přizpůsobit. A když už bych musel hledat na koronakrizi nějaká pozitiva, bude to právě toto. Co vypadalo před krizí jako nemožné a komplikované, najednou šlo. Práce z domova je toho příkladem.

Podle informací z médií i lidé, kteří do té doby platili v hotovosti a chodili na pobočky, začali používat karty a online bankovnictví. Posunul se tedy i bankovní sektor rychleji dopředu?
Myslím si, že krize posunula celou digitální sféru kupředu. A nejen co se týká plateb kartami, protože Češi všeobecně z mezinárodního pohledu patří mezi ty, kdo se jimi nebojí platit. Ten poměr plateb kartou je u nás vysoký, a ještě se zvedl, patrně i z důvodu doporučení vyhýbat se platbám v hotovosti kvůli možné nákaze. Zvýšil se i nákup přes internet, v některých měsících až o padesát procent. Posun směrem online se tady skutečně stal a mohl by vydržet i v době, až bude koronakrize za námi.

Nejste asi jediný, koho to pozitivně překvapilo. Co vás ale na té situaci nejvíc štvalo?
Asi bych neřekl štvalo, spíš negativně překvapilo. A to jak rychle se musela ekonomika zavřít, nejen v Čechách, ale i celosvětově. Dopad na ni byl silnější, než jsem očekával, a také dlouhodobější. Že se v Číně šíří virus, se vědělo už od ledna. Ale že dokáže tak náhle přijít do zbytku světa a způsobí tak výrazné problémy, jsem – abych pravdu řekl – nečekal. Jako hodně dalších lidí. Také se bohužel ukázalo, že to nebude otázka jen několika měsíců.

Musela se ekonomika opravu zavřít? Třeba ve Švédsku to neudělali.
Obávám se, že tohle zatím nejsem schopen říct. Není to otázka jen na ekonoma, bylo by třeba se zeptat i epidemiologů. Dle názorů epidemiologů jsme věděli v té době o novém viru mnohem méně, bylo proto vhodné být více opatrní, a tudíž i restriktivní z pohledu ekonomiky. Nyní se zdá, že nemusíme ekonomiku zase celou zavírat, ačkoli čísla nakažených jsou výrazně vyšší než na jaře. Virus tady s námi asi nějakou dobu bude a opětovné plošné zavírání ekonomiky by růst nákazy jen oddálilo. Je však stále potřeba dbát na to, aby se nezahltil zdravotní systém, v tom zůstává situace obdobná nyní i na jaře.

Jak moc zničila nebo očistila naši ekonomiku?
Řada odvětví hodně postižená koronakrizí stále čeká, že se situace zlepší. Nejvíc zasažený je samozřejmě sektor cestovního ruchu, ubytování, stravování. Na konci července byly tržby v ubytování stále jen poloviční než před rokem, i přesto, že hodně Čechů letos preferovalo dovolenou v tuzemsku a řada hotelů na některých místech hlásila plné kapacity. Ovšem třeba ty v Praze jsou zaměřené na zahraniční klientelu a nebyly schopné výpadky kompenzovat. Je to sektor, který se bude stále výrazně potýkat s problémy. Některá odvětví tak pravděpodobně budou muset projít výraznější změnou, protože svět bude nějakou dobu jiný.

Spousta lidí a podniků se v této situaci obracela na stát a doufala, že jim pomůže. Bylo to správné?
To, že vám stát pomůže v akutní fázi, kdy vám vypadnou všechny tržby a nastane bezprecedentní situace, je bezpochyby v pořádku. Všichni doufali, že krize bude otázka jen několika měsíců nebo čtvrtletí, pak bylo logické, aby stát pomohl. Některé programy byly zdařilé méně, jiné více, o tom se namluvilo hodně a je zbytečné to opakovat. Programy Antivirus na zachování zaměstnanosti podniky využívají poměrně hojně, a ačkoli nejsou také stoprocentně ideální, tak určitě pomáhají, protože míra nezaměstnanosti se zvýšila jen málo. Nyní budou sice programy Antivirus postupně ukončovány, zavede se však trochu jiná forma podpory zvaná „kurzarbeit“. To by mělo růst nezaměstnanosti opět brzdit.

A co vize, že se nyní z krize proinvestujeme?
Investice pomohou, ale nikoli se z krize dostat, ale zmírnit její dopad. Nicméně problém je, že u investičních projektů trvá dlouho, než se připraví, a i pokud bychom nyní věnovali daleko více finančních prostředků na investice, tak v průběhu letošního roku jsme jich schopni zrealizovat jen omezené množství.

Pokud by chtěl stát pomoci ekonomice hned, kam by je měl směřovat?
Hned je problém, protože k tomu potřebujete mít projekty, a ty nemáme. Stále platí to tolikrát opakované, že nemáme dokončenou infrastrukturu dálnic a železnic, to představuje stále velký prostor, jak pomáhat ekonomice. A bude to platit ještě dlouhou dobu. Lze najít ale i další potřebné investice, řada regionů, měst a obcí nemá stále hotovou kanalizaci nebo čističku odpadních vod, lze investovat do zateplení, výměny kotlů na pevná paliva, které výrazně znečišťují podnebí v zimním období. Pokud však v jeden okamžik vynaložíte hodně prostředků na obdobné projekty, budou vám chybět firmy, které zakázky provedou, což povede i k růstu cen, a investice se pak realizují pomaleji a méně efektivně. Obecně tak platí, že slovo investice není všelék, je potřeba dělat investice především rozumné, což však narychlo nemusí být vždy možné.

Německo stejně jako my má ekonomiku závislou na autoprůmyslu, oni podporují dotacemi nákup nových elektrovozidel, my ne. Není to škoda?
Celosvětový trend jde tímto směrem. V průběhu letošního roku se od ledna do srpna sice zvýšil podíl elektromobilů na nových nákupech automobilů, ale pořad činil jen dvě procenta, což představuje zhruba dva a půl tisíce automobilů. Během téhož období minulého roku pak činil podíl jen půl procenta. Tuzemští spotřebitelé tak stále o elektromobily příliš nestojí, a pokud bude stát chtít jich dostat na cesty více, bude muset s dotacemi přijít, což činí řada západoevropských zemí, nejen Německo. Výrazně bude muset také zvýšit investice do infrastruktury pro elektromobily, aby se domácnosti a firmy nebály je kupovat. Obecně má však automobilový sektor poměrně problém se přizpůsobit zpřísněným emisním limitům a řada expertů v tomto odvětví varuje, že si příliš drakonickou regulací můžeme doposud úspěšný evropský automobilový sektor poškodit.

Ale ovzduší ve městech by elektroauta pomohla, myslím, že Praha 6 by to přivítala...
Podle některých studií tvoří nejvyšší část znečištění z osobní dopravy jen relativně malá část vozů ve špatném technickém stavu. Všichni z nás asi narazili na cestách na dýmící výfuky. Jde-li nám tedy o skutečné zlepšení životního prostředí ve městech, je otázka, zda by nebylo užitečné se prostřednictvím dotací či šrotovného také intenzivněji zbavovat právě těchto automobilů ve špatném technickém stavu a nenahrazovat je novými – klidně spalovacími motory – které mají výrazně přísnější emisní normy. Na dieselové motory se řada spotřebitelů po aféře Dieselgate dívá negativně, ale z pohledu emisí CO2 jsou lepší než benzinové, produkují sice oxidy dusíku, ty se však dají snížit s pomocí AdBlue, čili takzvané močoviny. Pokud by se tak část prostředků vyhrazená na elektromobilitu věnovala i na odstranění technicky nevyhovujících a čoudících automobilů z cest, bylo by to z pohledu ovzduší ve městech také přínosné.

V čem spočívá práce hlavního ekonoma,
není to v současné době něco jako věštění z koule?
Na první pohled se může zdát, že tvorba výhledů je věštění z koule, ale ve skutečnosti jde jen o snahu najít na základě současně dostupných informací scénář, který má větší šanci se naplnit než scénář jiný. Svět je však nejisté místo, některé předpoklady se nemusí naplnit, a tak bohužel ani prognózy vyjít nemusí, čehož si musí být „uživatelé“ těchto prognóz vědomi.

A plní se tedy vaše výhledy, když ne stoprocentně, tak aspoň velmi často?
V některých obdobích lépe, ve více nejistých časech pak logicky méně. Korona je přesně ten příklad, kdy všechny předpovědi z konce loňského roku neplatí.

Obracejí se na vás známí, abyste jim poradil, jak mohou zbohatnout?
Naštěstí příliš ne, asi chápou, že nejsem investiční poradce. Spíš se na mě obracejí s dotazy, co se nyní v ekonomice děje. Protože to je přesně to, co ekonomové pečlivě sledují. Snaží se mít přehled o tom, co se v ekonomice děje, a zároveň předávat tyto informace přehledně dál klientům, kolegům v bance i veřejnosti.

Když jsme u peněz, co byste doporučil seniorům udělat s pětitisícovým dárečkem od vlády – utratit, nebo si schovat, až bude hůř?
Je těžké radit jim takto obecně. Někdo má větší finanční rezervy, jiný menší, a i podle toho se mohou rozhodovat, zda je utratit, nebo schovat. Všeobecně na to neexistuje dobrá odpověď.

Jak by se měly chovat městské části? Výpadky v rozpočtu jim částečně kompenzuje stát prostřednictvím magistrátu, navíc se zbavily problémů, jako jsou ulice přeplněné turisty, předražené krátkodobé pronájmy…
Problémy s koronakrizí se budou týkat i městských částí, jako je Praha 6, řada podniků na tom bude hůře, a tedy i lidí, kteří v nich pracují. Daňové příjmy se tak sníží. Zvlášť v odvětvích jako ubytování, stravování a další služby spojené s cestovním ruchem. Jsou zaměřené hlavně na zahraniční turisty, pro ně mají nastavené i ceny a nemohou snadno ztráty kompenzovat jen domácí klientelou. Většina cestovního ruchu v tuzemské ekonomice připadá na hlavní město Prahu a zde tak budou hotely, restaurace či služby spojené s turismem zasaženy nejvíce. Podobně ale na tom budou i další města, kde je silný cestovní ruch.

Není to ale dobře? Vždyť už si všichni delší dobu stěžovali, a Praha také, že je turistů ve městech přespříliš a ztrpčují život místním lidem…
Přebujelý turistický ruch byl již v řadě metropolí problém, ovšem současný pád je problém ještě větší. Z něho bude mít radost jen málokdo. Na turistický ruch bylo navázáno velké množství pracovních míst, a velkou část tržeb tvoří právě hosté ze zahraničí. Zároveň tyto prostředky vypadly náhle, bez varování, o to je to bolestivější.

Jak by měly městské části jako šestka bojovat proti krizi?
Je potřeba případná podpůrná opatření nastavit transparentně, aby jakákoliv podpora byla férová, přece jen jde o nakládání s veřejnými prostředky. Ideální by bylo, aby byla podpora sjednocena napříč celou repblikou, aby se nemohlo stát, že některé firmy či domácnosti zasažené koronakrizí stejně dostanou odlišnou podporu. Současná krize je specifická a ztráty by se tak měly rozložit ve společnosti více plošně, zadlužení se státu v takovém případě je ospraveditelné, ale podpora by měla být správně cílená a smysluplná.

Co se vám vybaví, když se řekne Praha 6?
V současnosti na Praze 6 sice nebydlím, ale rok jsem strávil na koleji Kajetánka v posledním ročníku studií na Institutu ekonomických studií. Tehdy jsem se vrátil ze studií v Berlíně, kde jsem si zvykl na samostatný pokoj na kolejích, proto jsem po návratu hledal koleje s jednolůžkovými pokoji, kterých není – nebo alespoň tehdy nebylo – mnoho. Ačkoli tak na Kajetánce obvykle bydlí spíše medici či právníci, kolej jsem jako ekonom dostal přidělenou. Byl to malý pokojíček, ale úspěšně jsem v něm napsal diplomovou práci. Zároveň jsme se s manželkou dali dohromady právě v Praze 6. To byla důležitá událost.

Ale to nebyla jediná rodinná událost, kterou máte s Prahou 6 spojenou…
V Praze 6 jsme měli také svatbu, ve Vile Lanna, která nás na první pohled oba okouzlila a žádná další místa na svatbu jsme již nehledali.

Vracíte se častěji než třeba oslovit výročí svatby?
Nyní jezdíme s naším malým chlapečkem na dětské koupání do Bublinky poblíž Šárky. V Šáreckém údolí se pak často pokračuje v procházkách. Pohybuji se tady občas i pracovně, na nizozemské ambasádě či obchodní komoře, které s nizozemskou ING bankou úzce spolupracují při různých kulturních a společenských akcích. Nyní však kvůli koronakrizi méně, takže jako všichni se již těším, až se situace opět zklidní.