Rozhovor s Monikou Sárou Lindovou: „Musíme dělat správná rozhodnutí.“
Nikdo z nás nemůže vědět, co nám každé nové ráno přinese. A i když si večer přejeme dobrou noc, abychom si následné ráno popřáli dobrý den, jistotu, že prožijeme klidný a pohodový den, mít nemůžeme.
Pohromy, živelní katastrofy a další podobné události se prostě stávají. Poroučet počasí a předvídat problémy ještě neumíme. To je ta špatná zpráva. Dobrá zpráva je, že existují lidé, kteří nás hlídají 24 hodin. Jsou tak trochu naši andělé strážní. Jedním z nich je paní Monika Sára Lindová – specialistka krizového řízení a bezpečnosti Úřadu městské části Praha 6.
Jaká je vlastně náplň vaší práce, jak ji lze přiblížit čtenáři?
Spolupracuji s Jednotným bezpečnostním systémem hlavního města, plním úkoly Bezpečnostní rady, zajišťuji webové stránky městské části týkající se bezpečnosti. Plním funkci bezpečnostní ředitelky, sem patří úkoly související se zákonem o utajovaných informacích a bezpečnostní způsobilosti.
Můžete prozradit, čím se aktuálně zabýváte?
Musíme reagovat na nové bezpečnostní hrozby, např. blackout, připravovat tematická cvičení či semináře pro děti, dospělé a seniory. Spolupracujeme zejména s Odborem bezpečnosti, oddělením záchranného a bezpečnostního systému hlavního města, s profesionálními i dobrovolnými hasiči, s Městskou policií i Policií ČR.
Jak vypadá obvyklý scénář vašeho běžného pracovního dne?
Pracovní den je naplněný úřednickou prací – takže byste navenek jen stěží poznali, že se jedná o práci “krizaře”. V té době pracuji s kolegou na zajišťování potravin, vody, nářadí a dalších komodit pro mimořádné události a krizové stavy. Aktualizujeme Povodňový plán Prahy 6, Krizový plán hl.m.Prahy je třeba rozpracovat pro podmínky městské části.
A jaký je scénář dne, v němž dojde k mimořádné události?
Takový den začíná úplně stejně jako každý jiný. Mimořádné události totiž přichází, kdy se jim zachce a kromě povodní většinou bez varování. Málokdy ale zasahují do pracovní doby. Proto máme s kolegou pracovní úvazek na 8 hodin, tak jako ostatní kolegové na úřadě, ale k tomu ještě držíme pohotovost pro případ mimořádných událostí.
Znamená to tedy, že sloužíte 24 hodin denně?
Ano, sloužíme 24 hodin denně, 365 dnů v roce. Část je pracovní doba na úřadě, část pohotovost mimo pracoviště. Tato pohotovost má svá pravidla, například dojezdový čas, zdržení se alkoholu... Jsme na radnici jen dva. Střídáme se obvykle po týdnu, někdy po dvou.
Pokud tedy dojde k mimořádné události...
Vyjíždí hasiči, záchranka, policie a “krizař”. Hasič hasí, záchranka odváží zraněné, policie vymezuje ochranný prostor a já, případně kolega, se postaráme o postižené. Většinou to bývají evakuované osoby, které je třeba shromáždit, sdělit jim co se stalo, co se bude dít v dalších okamžicích. Někdy stačí vyčkat, až požár bude uhašen a ukáže se, zda se mohou obyvatelé vrátit zpět do bytů. V tom případě je na místě obyvatele uklidnit, zabezpečit pohodlí a soukromí – například v zimě přistavit autobus, aby se zahřáli, posadili, vypili čaj apod.
Někdy je ale třeba osoby i nouzově ubytovat. To znamená vytvořit si jejich evidenci, domluvit ubytování, odvézt je na místo, většinou jde o hotel poblíž místa bydliště. Musíme zajistit stravování, hygienické prostředky – někdy proběhne evakuace tak rychle, že obyvatelé nemají u sebe vůbec nic, jsou třeba v pyžamech.
Můžete připomenout nějakou konkrétní událost?
To byl například případ 70 občanů z věžového domu na Evropské, kde bylo při hašení požáru objeveno cca 300 kilogramů trhavin a zbraní. Po celou dobu mimořádné události krizař koordinuje své činnosti s Operačním střediskem magistrátu, se starostou a dalšími představiteli městské části, s jednotlivými odbory, které mu na vyžádání poskytují pomoc.
Už řadu let se věnujete práci, která po vás žádá, abyste zvládla to, co jiní nezvládají. Existují nějaké obecně platné postupy?
Jistě že existují. Máme mnoho nástrojů, které v době mimořádné události využíváme - to jsou ty, které připravujeme a domlouváme v kanceláři po dobu obvyklé pracovní doby. Patří sem například kontroly spojení, kapacity možného ubytování, stravování, shromaždiště, dopravy... Postupy jsou jasně dané a musí fungovat. Jakmile přijedu na místo události, hlásím operačnímu středisku situaci, co budu v nejbližších minutách dělat, jaká další opatření navrhuji, co potřebuji od nich... V té době také průběžně informuji starostu a tajemníka, popřípadě žádám o pomoc pracovníky dalších odborů úřadu. Základ je občany na místě shromáždit, uklidnit, sdělit jim, co se děje, jaké jsou varianty vývoje situace. A potom s nimi celou tu situaci prožít, dělat správná rozhodnutí, mít situaci pevně v rukou.
Musíte improvizovat?
Přesto, co vše jsem řekla o pevných a spolehlivých postupech, je každá mimořádná událost jiná. A to proto, že ji tvoří lidé. Každý z nich má svůj příběh, je v jiném rozpoložení, v jiném věku, zdravotním stavu... Právě lidé jsou tím, pro koho jsem na místě. A je tedy na mně, jaké nástroje a v jakou chvíli využiji, jaké zvolím priority a také na schopnosti priority vzhledem k okolnostem měnit. Tedy: nikoli platné postupy versus improvizace, ale profesionalita a empatie!
Kolik takových krizových situací jste již musela na Praze 6 řešit? Byly mezi nimi nějaké, které si dodnes z nějakého důvodu pamatujete a vracíte se k nim?
Takových mimořádných událostí jsou desítky. Daly by se dělit do mnoha kategorií, podle toho, zda při nich došlo k úmrtí, jaká byla škoda na majetku, jak dlouho celá událost trvala. Já si je ale pamatuji podle lidí.
Každá krizová situace spouští emoce, málokdo z postižených dokáže jednat racionálně. V mimořádných situacích se někteří lidé mohou chovat agresivně, jiní se naopak uzavřou do sebe a nespolupracují. Co pak?
Vděčím hodně Veřejnoprávní akademii, která nás po šest semestrů na podobné situace připravovala. Občas se mi stane i po letech, že řeším nějakou situaci a najednou mi zatahá za ucho “co by asi udělal pan profesor Stejskal?” A hned vím :o).
Každá taková událost přináší zkušenosti. Brzy se naučíte rozdělit lidi podle mentalit a přibližně víte, co od nich čekat. Agresivní lidi musíte zvládnout jako první, jinak by vám narušili veškerou práci a škodili by tím ostatním.
Dostáváte se do kontaktu s lidmi v situacích, které narušily jejich soukromí, ohrožují jejich existenci. To je nesmírně frustrující pro ně, ale jistě také pro ty, kteří jim pomáhají. Jakou motivaci má člověk ve vaší pozici, aby opakovaně a dobrovolně do těchto situací vstupoval?
Nemám zvláštní motivaci - mám cíl. Včas přijet na místo, dobře zhodnotit situaci. Být efektivní v rozhodování a konání. Nic víc nepotřebuji. O svěžest v nočních hodinách se v mžiku postará adrenalin, na místě už vše běží, všechny složky pracují profesionálně. Starosta, tajemník a radní se o událost vždy zajímají a velmi důležití kolegové na operačním středisku magistrátu jsou neustále na telefonu. Takže zbývá jediný úkol, když je konec, vše zhodnotit a posunout se v práci o kousek dál.
Smyslem vašich profesionálních aktivit je pomáhat ostatním. Ví se o vás ale, že se snažíte pomáhat i mimo svou práci pro Prahu 6, například tím, že sháníte peníze pro děti, jejichž rodiče si nemohou dovolit zaplatit svým dětem obědy ve školní jídelně...
Myslím, že každý z nás tak trochu hledá své místo na světě prostřednictvím pomoci potřebným. A zaplatit obědy pro děti z Prahy 6, jejichž rodiče jsou ve finanční tísni, je to nejmenší, co mohu se svými přáteli udělat. Není třeba velkých gest, když se složí tři osoby po dvou stech korunách po výplatě, některé dítě může jít s ostatními každé poledne na oběd.
Pokud byste měla najít nějaké obecně platné zdůvodnění, proč by lidé měli pomáhat ostatním, jak by znělo?
Budete mít radost, uvidíte :o)
Rodinný stav: vdaná
Počet dětí: jeden dospělý syn
Vzdělání: Veřejnoprávní akademie obor krizové řízení (státní zkouška z krizového řízení, havarijního plánování a průmyslových havárií)
Nejoblíbenější činnost: plavání
Nejoblíbenější barva: zelená
Neoblíbenější hudba: barokní, Cohen, ruští bardi
Znamení zvěrokruhu: beran/drak
Na co jsem nejvíce pyšná: na syna