Veřejnost si připomínala konec války, pražské povstání i zločiny komunismu
Představitelé městské části i široká veřejnost na počátku května vzpomenuli na hrdiny, kteří se podíleli na budování svobody a demokracie v našem státě.
Účastí na pietních aktech a vzpomínkových akcích uctili památku lidí, kteří se před 69 lety podíleli na Pražském povstání. U příležitosti 69. výročí konce 2. světové války u pomníků na Vítězném náměstí, v areálu ČVUT a na náměstí Svobody uctili památku československých legionářů, letců, parašutistů a všech, kteří nasadili své životy za osvobození republiky od nacistického režimu.
Povstání proti německé okupaci, které vypuklo 5. května1945, patří mezi nejvýznamnější akce domácího protinacistického odboje v okupovaném Československu. 69. výročí dalo podnět k uspořádání mnoha vzpomínkových slavností, které přiblížily obraz dramatických dnů na počátku května 1945. Jedním z nich bylo promítání dokumentu „Pražské povstání v květnu 1945“ režiséra Jana Prokopa z roku 1995. Akci uspořádal ČSBS ve spolupráci s městskou částí Praha 6.
Pražského povstání, které bylo vyústěním soustředěného boje českého lidu proti nacistické zvůli, se před 69 lety zúčastnilo kolem 30 tisíc lidí, 1698 jich padlo. Bylo vyvrcholením nepokojů, jež propukly na sklonku války na mnoha místech tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Český lid ukázal, že nechce svobodu zadarmo, že je ochoten za ni bojovat. Hlavně se to týkalo mládeže, které se nejen v Praze zúčastnilo kolem 50 %.
Jednou z nejmladších účastnic Pražského povstání byla paní Jaroslava Křupalová. 7. května po vypuknutí povstání oslavila teprve 10. narozeniny. Bydlela v Koulově ulici v Podbabě, otce měla zavřeného v koncentračním táboře a s maminkou pomáhala na barikádách. „Běhala jsem mezi barikádami a nosila zprávy jako spojka,“ vypráví dnes 79-tiletá žena. „Strach jsem neměla, tehdy jsem si to ani neuvědomovala. A pomáhat nám přišlo jako samozřejmé,“ říká s tím, že se do povstání zapojilo hodně mladých lidí. Pomáhali skauti, sokolové. „V našem domě byl lékař, který nám dal rychlý zdravotnický kurz, takže jsme pomáhali, když byl někdo zraněný.“
11. května si na hřbitově v Motole pamětníci a politici, včetně zástupců šesté městské části starostky Marie Kousalíkové a místostarosty Petra Aeybouy, připomněli oběti komunismu. Na místě společného pohřebiště popravených a zemřelých politických vězňů varovali před zpochybňováním zločinů minulého tisíciletí. Shromáždění pořádala Konfederace politických vězňů.
Existenci druhého pražského hromadného pohřebiště u krematoria v Praze-Motole objevila Konfederace politických vězňů teprve koncem dvacátého století. Ne rodinné hroby, ale jámy se zde staly místem posledního odpočinku popravených a ve vězení zemřelých politických vězňů. „Toto každoroční setkávání vnímám jako důležitý kamínek do mozaiky odporu a nesouhlasu s komunistickou i jakoukoliv jinou totalitou, jako připomínku, že jen pouhá slova nás od špatných činů nespasí, jako memento, že zlo samo sebe nikdy nezničí, Dokud se dokážeme takto každý rok sejít, znamená to, že zlo nebylo zapomenuto a zločiny nebyly prominuty,“ uvedla v projevu starostka Marie Kousalíková.
Pietní akt na Vítězném náměstí.
Místostarosta René Pekárek se 6. května u Národního památníku Kobyliská střelnice zúčastnil uctění památky 546 bojovníků za svobodu, kteří byli na tomto místě popraveni. Pieta byla současně vzpomínkou na 72. výročí vyhlášení Druhého stanného práva.
Uctění obětí komunismu v místě motolského pohřebiště.