Galerie Chodník vystavuje obrázky Karla Franty
Návratem do světa dětství i zapomenutých časů může být pro kolem-jdoucí výstava obrázků Karla Franty za výlohou Skleněného paláce. Český malíř a ilustrátor z Hanspaulky je nechává prostřednictvím svých obrázků nahlédnout do světa pohádkových postav i do světa hudby.
„Jsem moc rád, že na výstavě můžu být s vámi a moc za ni děkuju,“ pozdravil čtyřiaosmdesátiletý mistr Franta návštěvníky vernisáže, které se osobně zúčastnil a pro tento večer zapůjčil několik originálních obrazů.
„Karel Franta žije a pracuje již desítky let na Hanspaulce. Patří k jednomu z klenotů této čtvrti, tak jako jeho obrázky, ilustrace a vtipné komiksy, které přinášejí radost jeho příznivcům a doufám, že i tady ve Skleněném paláci,“ řekla starostka Marie Kousalíková při zahájení výstavy.
Přítel Karla Franty spisovatel František Nepil o něm kdysi napsal: „Když namaluje starý mlýnek na kliku, rozvoní se pro mne v kuchyni žitná káva, kterou babička vařila k snídani, když jsem u ní býval na prázdninách. Když Karel Franta namaluje starou kliku u dveří, zavane na mě z jeho obrázku pocit bezpečí, že za těmi dveřmi je tatínek a brácha, takže se nemusím bát, že by mně někdo ublížil a že bych měl hlad. Když svým štětcem položí na list papíru učitelské housličky, svrbí člověka prsty, jak rád by je uchopil do ruky a vydrnkal ze strun pár tónů, aby věděl, jaký mají hlas.“
K jeho nejznámějším dílům patří seriály v dětských časopisech Ohníček a Čtyřlístek. Karel Franta těžil při vymýšlení příběhů jen a výhradně z vlastní fantazie. „Kreslit pro děti pro mne znamená vracet se domů mezi kluky. Do doby, kdy se mi zdálo, že stromy mají místo větví schody, Vltavu že nám pod jezem ohřívá vodník a kdy jako plížící se Indián jsem se díval do trávy úplně zblízka,“ řekl sám autor obrázků. Je tvůrcem loutkových a kreslených filmů, dále poštovních známek, ilustrátorem učebnic a více než sta dětských knížek.
Doma i v zahraničí převzal řadu cen a uspořádal bezpočet výstav. Pro Frantovu tvorbu jsou přitom nejtypičtější náměty s hudebními motivy, protože vyrůstal v muzikantském prostředí. „Nikdy jsem je neviděl jako pouhé předměty. Jsou to pro mne živé organismy plné vzpomínek, a proto je kreslím někdy jako nevěsty, někdy jako maminky s děckem, ale také jako vdovy,“ říká slavný malíř.
Výstavu, kterou mohou lidé spatřit ve Skleňáku a potrvá do konce ledna, připravil Odbor územního rozvoje městské části ve spolupráci s Janem Fischerem.
