Jiří Anderle vystavuje vojáky i oblačnou oblohu
V soutěži Zlatý erb, která podporuje rozvoj informačních služeb občanům prostřednictvím internetu a dalších elektronických medií získal úřad Prahy 6 již řadu cen. Letos se soutěže neúčastnil, ale ani tak Praha 6 neodešla s prázdnou. Želízkem v ohni se stal patnáctiletý student Martin Zíka z Červeného vrchu. S projektem PragueCamera.net obsadil druhé místo v pražském finále soutěže Junior Erb.
Na únorové vernisáži v galerii Anderle v Peléově vile autor představil další dekádu z pětidílného cyklu, léta osmdesátá. Cyklus Iluze a realita (Vojáci) z počátku osmdesátých let patří k vrcholům jeho díla a dostalo se mu též mimořádného uznání ve světě.
Podobně jako v předchozím cyklu jsou součástí malby aplikované fotografie – podobizny vojáků a jejich rodin, svědectví o krutých osudech možných, či skutečných obětí válečného běsu. Za vším jsou malířovy rané vzpomínky na památník obětem prvé světové války v rodné vsi. Malířský přepis citované fotografie přitom ukazuje, čeho je schopna klasická malba, ať již ve ztišených polohách až renesančního estetismu nebo zase ve vypjaté drastičnosti připomínek dramat krvavých zranění a smrtí vojáků. Do patosu vojáckých póz a lesků vyznamenání se vkrádají stíny obav, strachu a hrůz tragického osudu jednotlivců. Vidět současnost z hlubin historických zkušeností je jednou z výsostných možností malby. A právě Jiří Anderle toho ve svém cyklu bohatě využívá.
Výstavu doplňují obrazy z cyklu Pod vysokým nebem v malé galerii v přízemí, které otevírají průhled do malířovy současné tvorby.
V kabinetu In Camera lze vidět obrazy Rudolfa Riedlbaucha, které zaujmou nejen expresivními barevnými kombinacemi, dramatickými ději, ale i lyrikou. Charakteristickým rysem pro Riedlbauchovu malbu se stalo rozkládání tvaru do menších kaleidoskopických ploch, které v divákovi snadněji evokují jeho vlastní vzpomínky a dojmy. Jedním z inspiračních zdrojů autora je hudba; obrazy mají silný hudební charakter nejen zásluhou hudebních námětů, ale také zvučností barev, muzikálností celé kompozice. Dalším zdrojem tvorby je příroda. V obrazech nacházíme náměty rybníků i jednotlivé stromy, keře, květiny. Charakteristickým rysem Riedlbauchovy tvorby je kontinuita výtvarného názoru i výrazu. Jeho malířsky vytříbená, obsahově bohatá a barevně výrazná tvorba představuje jednu z velmi osobitých cest našeho soudobého malířství. Rudolf Riedlbauch řadu let působil jako pedagog, samostatně vystavuje od roku 1966. Je zakládajícím členem skupiny Tolerance '95. Jeho obrazy a kresby jsou zastoupeny v mnoha galeriích u nás i v zahraničí.
Výstava potrvá do 17. června. Je otevřena denně kromě pondělí a státních svátků od 10.00 do 18.00 hodin. Koná se za podpory za podpory Magistrátu hl. m. Prahy, Městské části Praha 6 a Nadace Milady a Jiřího Anderlových.
J.Anderle: Iluze a realita léĚta osmdesáĚtáĚ II.
R.Riedlbauch:KouzelníĚk.