Dědictví minulosti v našich adresách
Ulice na Petřinách se jmenuje po člověku, který rozvracel republiku. To je jeden ze závěrů, ke kterým došla místopisná komise na svém zasedání, když si nechala zpracovat analýzu na pojmenování ulic.
„Antonín Janoušek byl člověk, který prokazatelně rozvracel Československo. My máme po vlastizrádci pojmenovanou ulici,“ děsí se starosta Tomáš Chalupa (ODS). Podle něj by bylo správné se zamyslet, jestli má mít Praha 6 ulici nesoucí takové jméno. Janoušek byl za 1. republiky obviněn z velezrady a po intervenci sovětů získal jejich občanství.
Názvy ulic jsou nerozlučnou součástí obce. Ulice mohou mít místní nebo pomístní názvy jako Šárecká, Na Hanspaulce, Na okraji, Pod Okrajem…. Nejsou to ale jen znaky pomocné k orientaci, ale rysy obce, lokality a místa, které ho charakterizují, vystihují jeho povahu, informují o hodnotách a tradicích lidí zde bydlících.
Po kom se jmenují?
Změna názvů ulic a veřejných prostranství částečně proběhla již v 90. letech. Městská část nyní stojí před otázkou, zda v některých změnách nepokračovat dál, a do diskuse chce zapojit i obyvatele. I proto si místopisná komise dala za úkol mapovat ulice a vysvětlovat, po kom jsou pojmenovány. „Ulice nesou jména osobností obvykle proto, aby se vyzdvihla osobnost, aby se připomenuly její zásluhy. Často však lidé nevědí, po kom se jejich ulice jmenují,“ říká Andrea Holasová, kronikářka Prahy 6 a členka místopisné komise. Jako příklad uveďme, že řada lidí si myslí, že ulice Wuchterlova v Dejvicích je pojmenována po vynálezci Otto Wichterlem. Ten s ní ale nemá nic společného, ulice má od roku 1925 jméno po legionáři Josefu B. Wuchterlovi. Řada lidí se pak s dotazy obrací i na radnici a ptá se na názvy ulic.
Velmi podstatná otázka je, pokud se po někom ulice jmenuje, zda si to onen člověk zaslouží. „Chápu, že to je velmi individuální. Někdo si myslí, že zaslouží, jiný že ne. Nicméně existují tři skupiny osob, které z analýzy naší komise vyšly přinejmenším jako diskutabilní,“ říká Tomáš Chalupa.
Problematické Petřiny
Podle místopisné komise zůstalo po komunistickém režimu přibližně dvaadvacet ulic s problematickými jmény. Vznikly v období dostavby Petřin v roce 1962. Většinu těchto jmen (celkem patnáct) neslvé války. Tito lidé se stali součástí odboje a byli popraveni na Pankráci nebo v koncentračním táboře, tedy padli při ochraně národních zájmů. „Ovšem ne všichni, kteří zemřeli na popravištích mají po sobě pojmenovány ulice. A tito lidé jsou v názvech jen proto, že byli členy KSČ. Nicméně nemají na sobě krev obětí komunistického režimu,“ říká starosta, který se přesto domnívá, že názvy těchto ulic není důvod měnit. Jsou to například ulice Brunclíkova, Fajmanové, Krásného, Křenova, Šantrochova, Bubeníčkova, Václavkova, Hiršlova, Zikova, Ulrychova a pár dalších. „Zásadně bych nesouhlasil se změnou názvu ulic pojmenovaných po lidech, kteří zahynuli v odboji,“ říká i zastupitel René Pekárek (ČSSD).
Jména, která není proč oslavovat
Zůstávají však názvy ulic po lidech, kteří byť vytvářeli mimořádný odborný přínos nebo mají za sebou velké skutky, ušpinili se v totalitním režimu. Problém se týká i soch. Je to příklad maršála Koněva, který má pomník v Dejvicích. Na jednu stranu je zde člověk, který osvobodil s Rudou armádou Československo, na druhou stranu s sebou přivezl agenty NKVD a krvavě potlačil povstání v Budapešti v roce 1956…
A o podobných názvech ulic musíme vést diskusi, zda mají zůstat. Ulice Volavkova na Petřinách je pojmenovaná po vysokém funkcionáři KSČ, redaktoru Rudého práva. Také Boučkova ulice je po komunistovi a redaktoru Rudého práva. Ulice Chaloupeckého je po spoluzakladateli KSČ a prý autorovi pozdravu „Práci čest“. Ulice Jilemnického je po komunistickém novináři a spisovateli. Zaslouží si tito lidé, aby ulice oslavovali jejich jména?
Předsedkyně zastupitelského klubu KSČM Dagmar Gušlbauerová je toho názoru, že členství v KSČ není důvod, aby se ulice musely přejmenovávat. „Pokud tito lidé nic neudělali, tak jsem pro to, aby to tak zůstalo. Dnes už je jiná doba,“ říká a dodává: „Pokud chtějí lidé názvy ulic měnit, ať si o tom rozhodnou sami, třeba anketou.“ Podle zastupitele Oldřicha Kužílka (SNK – ED) je v zásadě třeba respektovat historickou realitu. „Nelze však oslavovat v názvu ulice někoho, kdo se aktivně podílel na totalitním komunistickém režimu či na likvidaci demokratického státu,“ říká zastupitel Kužílek a dodává: „Antonín Janoušek aktivně vystupoval proti demokratickému Československu. V jeho případě bych změnu doporučil.“ Přehnané množství ulic pojmenovaných kvůli příslušnosti ke KSČ by se podle něj mělo postupně kompenzovat oceňováním skutečně vynikajících občanů. Stejného názoru je i René Pekárek: „U Janouška bych se změnou názvu souhlasil.“
Lidé, kteří bydlí v Janouškově ulici nemají většinou tušení, co byl Janoušek zač. „Nikdy jsme po tom nepátrali a je nám to jedno. Za čtyřicet let, co tu bydlíme, jsme si na to zvykli,“ říká paní Nováková, která by nestála o to, aby ulice změnila název. „Museli bychom si vyměnit všechny doklady, a to za to nestojí,“ říká.
Obavu z výměny občanek a řidičských průkazů měla většina oslovených lidí. „Mladým to nic neřekne a staří jsou na to zvyklí. Myslím, že by to bylo zbytečné vyhazování peněz,“ domnívá se paní Czeislová z Petřin. Ani ona netuší, kdo Janoušek byl. Připouští ovšem, že „jde o to, co ti lidé udělali“ a připomíná, že již před lety se na Petřinách přejmenovávala Dostálova ulice na Čílovu. Antonín Janoušek má asi štěstí, že se o něm tolik nemluví.
Příklady problematických názvů ulic
Janouškova (na Petřinách od r. 1962), A. Janoušek (1877 – 1941) Roku 1918 se jako dopisovatel v Budapešti zapojil do dění při tamním komunistickém převratu a stal se jedním z vůdců Maďarské republiky rad. Po maďarském vpádu na Slovensko vyhlásil pod patronací maďarských komunistů v Prešově Slovenskou republiku rad a prohlásil se za předsedu její revoluční vlády. Po brzkém pádu obou komunistických republik byl vězněn v Maďarsku a v ČSR. V říjnu 1921 se pokusil o ilegální přechod do SSSR. Byl zatčen na území ČSR a obviněn mimo jiné i z velezrady. Sověti za něj intervenovali a přiznali mu občanství. Roku 1922 odešel do SSSR, kde se stal zmocněncem Mezinárodní dělnické pomoci.
Chaloupeckého (na Strahově od 1965), J. F. Chaloupecký (1890 – 1922), tělovýchovný pracovník, novinář, zakladatel Federace dělnických tělovýchovných jednot, spoluzakladatel KSČ, organizátor 1. spartakiády na Maninách, prý autor názvu „spartakiáda“ a pozdravu „Práci čest“.
Boučkova (na Petřinách od r. 1962), A. Bouček (1890 – 1947), novinář, sociální demokrat, člen KSČ, redaktor Práva lidu a Rudého práva (1920-1925).
Jilemnického (v Bubenči od 1952), P. Jilemnický (1901 – 1949), slovenský novinář a spisovatel, původně učitel, představitel socialistického realismu, 1927-28 studoval v SSSR, 1942-45 v koncentračním táboře, po 1948 poslán do Moskvy jako tiskový atašé.