Dirigent Pešek a filosof Patočka jsou Čestnými občany Prahy 6
Ve vybrané společnosti čestných občanů Prahy 6 se sešli v září zastupitelé, aby v Tereziánském sálu břevnovského kláštera starosta Tomáš Chalupa udělil další titul u příležitosti Dne Prahy 6. Čestným občanem se letos stal světově proslulý dirigent Libor Pešek. Ocenění In memoriam dostal filosof profesor Jan Patočka.
"Jsem jenom kluk z Dejvic, a tím také zůstanu," řekl skromně Libor Pešek poté, co si osazenstvo sálu vyslechlo výčet jeho profesních úspěchů na české i světové hudební scéně.
Libor Pešek (*22. června 1933) v Praze 6 bydlí už osmé desetiletí. Studoval zde na Benešově gymnáziu, takzvané Velvárně, a v té době začínal jako instrumentalista: hrál na klavír a pozoun v jazzovém orchestru, který sám založil a vedl. Na Akademii múzických umění absolvoval jako dirigent. Posléze vybudoval a vychoval několik orchestrů dechový soubor Komorní harmonie, s nímž poprvé v roce 1961 vystoupil na festivalu Pražské jaro, v roce 1965 založil Sebastian Orchestr. Přelom 60. a 70. let strávil v zahraničním angažmá v Nizozemsku, na jaře 1969 byl jmenován šéfem orchestru v Leeuwardenu, roku 1976 převzal orchestr v Enschede. Na vrchol kariéry vystoupal v osmdesátých letech, kdy se stal na jednu sezónu šéfdirigentem bratislavské Slovenské filharmonie a vzápětí druhým dirigentem České filharmonie.
V roce 1985 Liboru Peškovi nabídl dramaturg liverpoolského orchestru provést Sukovu symfonii Asrael (které se v Londýně zalekli) s Královským filharmonickým orchestrem v Liverpoolu. Řídil tam potom dva koncerty: první se Sukovým Asraelem a druhý s Mahlerovou pátou symfonií. Sukovo dílo v Peškově provedení zapůsobilo na orchestr, publikum, kritiku a hudební odborníky tak silným dojmem, že mu do týdne vedení orchestru nabídlo angažmá. Dva roky hostoval u Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, aby se pak stal na 11 let jeho uměleckým ředitelem a šéfdirigentem. Získal si takovou oblibu, že když chtěl v roce 1995 angažmá ukončit, orchestr jej českým popěvkem "Zůstaň u nás, Liborečku" přemlouval k další spolupráci. V Anglii, ale i za oceánem, se Peškovi podařilo přesvědčivým podáním a sugestivním provedením zpopularizovat dílo českého skladatele Josefa Suka. Jak může dirigent ovlivnit hudbu? "Úkolem dirigenta je v čase zkoušek sdělit orchestru svoji představu o detailech i celku a během koncertu ho inspirovat především k muzikálnímu výkonu. Je to velký celek, složený z nekonečného množství detailů," říká Pešek. V roce 1996 britská královna Alžběta II. při návštěvě České republiky vyznamenala Peška Řádem Rytíře Britského impéria. O rok později obdržel Medaili prezidenta republiky Za zásluhy I. stupně.
Libor Pešek je noblesní, přívětivý člověk. Nedá dopustit na svou zálibu v jazzu: "Jazz není jenom hudba, to je swingování i v životě, postoj, který je vláčný, tvárný, schopnost každou vteřinu pojednat jako novou záležitost, což je také jedním z pramenů mládí," říká. Mezi jeho záliby patří také jízda terénním vozem a sportovní střelba. "Díky svému založení jsem schopen brát hudbu jako jednu z věcí života, která vůbec není zanedbatelná a může hodně lidí obohatit. Ale vím, že je ještě tolik jiného," řekl o sobě Pešek v jednom z rozhlasových rozhovorů.
Čestné občanství pro Janu Patočku, významného českého filosofa, překladatele a kulturního historika, převzala za jeho rodinu dcera Františka Sokolová. "Profesor Patočka získal za svého života celou řadu poct a ocenění. Čestné občanství je zcela něco jiného a jsem si jistá, že by otec z něj měl mimořádnou radost. Vrací ho totiž domů, do míst, kde strávil víc než polovinu života, do Břevnova," svěřila jménem oceněného Jana Patočky jeho dcera.
Jan Patočka (1. 6. 1907 Turnov 13. 3. 1977 Praha), jeden z nejvýznamnějších českých filozofů 20. století, se zabýval se fenomenologií, filosofií dějin, filosofickým dílem J. A. Komenského, T. G. Masaryka a E. Husserla, českou literaturou, uměním a kulturou. Patočkovo dílo a jeho osobnost výrazně ovlivnily soudobé české myšlení, zejména v kruzích nezávislé inteligence a disentu 60. až 80. let. Byl jeden z prvních tří mluvčích Charty 77. Svými posledními texty Chartě vtiskl výrazný občanský a mravní charakter. Byl opakovaně vyslýchán StB, po jednom tvrdém výslechu byl hospitalizován a zemřel na mozkovou mrtvici. Jeho pohřeb se stal významnou událostí protikomunistického odporu.
V Praze 6 prožil Patočka 40 let života od své svatby až do nedožitých sedmdesátin. Měl zde řadu přátel, například budoucího opata Anastáze Opaska a především básníka Jaroslava Seiferta. Obě dcery i syn Jana Patočky vzpomínají na nedělní procházky do Hvězdy, vybavuje se jim i veleslavínské plicní sanatorium, kde si Jan Patočka léčil těžké záněty průdušek. Vzpomínat chodí na břevnovský hřbitov, kde Jan Patočka odpočívá se svou manželkou, rodiči a bratry.
