Tvrději proti vandalům
Dopis od V. Kosteleckého a odpověď radního J. Holického.
Městská část Prahy 6 se dobře stará o své území. Dokladem toho jsou například probíhající rekonstrukce ulic. Bydlím ve Verdunské, která už více jak před rokem byla nově rekonstruována: vozovka, chodníky vydlážděny malými kostkami, vysázeny nové stromy, ochranné sloupky na rozích. Jak to vypadá dnes? Mnoho sloupků je poničených, drobné kostky na chodnících vandalové vydloubávají a vykopávají. Auto si při zaparkování klidně najede na nově vysázený stromek. Nejhorší situace na chodníku je však před Skleňákem, kde už jsou vykopány desítky kostek, a to byl chodník již několikrát opravován!
Městský úřad by měl znovu zvážit, zda chodníky s malými kostkami jsou tím nejvhodnějším řešením. Samozřejmě, asfaltové chodníky nebyly tím nejšťastnějším, i když se po nich špatně nechodilo. Co takhle zkusit tzv. zámkovou dlažbu? Ta se jen tak nedá poničit. Nedělejme si iluze. Vandalové jsou a budou a my budeme jen opravovat a opravovat a nebo chodit po chodnících, kde můžeme šlápnout na válející se kostku a úraz je tu. Zamysleme se nad tím.
V. Kostelecký
Vážený pane Kostelecký,
Městská část vstoupila do rekonstrukce chodníků a částečně i vozovek v rámci tzv. Chodníkového programu, přestože tyto jsou ve vlastnictví hlavního města Prahy a ve správě městské příspěvkové organizace Technická správa komunikací (TSK). Důvodem byla zejména nespokojenost se stavem a způsobem oprav - "záplatováním". V ulicích, do kterých vstupuje svými financemi Praha 6, se postupuje následujícím způsobem.
Nejprve je nutné řešit stav inženýrských sítí, které jsou pod komunikací a v případě jejich špatného stavu je nutná koordinace s příslušnými správci tak, aby nově rekonstruované ulice nebyly následně znovu narušeny výkopovými pracemi. Proto jsou opravy některých ulic, které by vyžadovaly vzhledem ke svému stavu okamžitou rekonstrukci, odkládány až po opravách plynovodů, kanalizací, vodovodů a podobně. Při Chodníkovém programu je prioritou jednak řešení dopravy parkování (například změna z podélného na kolmé stání) a často také změna povrchu, z asfaltu na rozebíratelnou dlažbu, buď betonovou (tzv. zámkovou dlažbu) či pro Prahu klasickou žulovou mozaikovou dlažbu tak, aby v případě oprav poduličních sítí mohl být chodník rozebrán a znovu složen. Zejména v historických částech Bubenče, Dejvic a Břevnova je pak žulová dlažba striktním požadavkem památkářů, kteří musí tyto rekonstrukce schválit a městská část se musí řídit jejich stanoviskem, přestože je žulová dlažba v porovnání s betonovou dlažbou několikrát dražší. Zvolený povrch je tedy vždy kompromisem mezi úsporností, estetikou a respektováním historie.
Jinou otázkou je úcta občanů k těmto nově zrekonstruovaným ulicím. Každé poničení (které není součástí obvykle pětileté záruky dodavatele) se musí samozřejmě nákladně opravovat a snižuje finanční prostředky obce - tedy nás všech, které by mohly být využity na další investice do zlepšení našich životních podmínek.
Jan Holický, radní