Letohrádek Hvězda stavbou připomíná pevnost
V místech dnešní obory Hvězdy a plání na Vypichu se až do 16. století rozkládal les zvaný Malejov. Patřil spolu se vsí Libocí klášteru benediktinů v Břevnově. Ten část lesa roku 1534 prodal Králi Ferdinandovi I.
Panovník zde v následujících letech dal zřídit oboru (před rokem 1539). Sousední klášterní les Malejov byl v následujících dobách vykácen. Upomínkou na něj je starobylý místní název - Vypich. Podle staré lesnické terminologie znamená název "vypíchnout" označení stromů ke kácení. Královská obora Hvězda, vyhrazená panovníkovi a jeho dvoru, byla hned od počátku ohrazena provizorním plotem. Brzy, v letech 1541-1543, však vznikla ohradní zeď v dodnes zachované poloze. Původně byla proražena jen jednou bránou, k níž vedla cesta od Pražského hradu. Druhá brána byla zřízena asi roku 1574. V areálu obory vznikl rybník (v severní části pod pozdějším letohrádkem), napajedla pro zvěř a rybí sádky. Dům správce obory (oborníka), postavený u brány směrem k Liboci, je v podstatě renesanční stavbou z 16. století, klasicistně upravenou (dům čp. 1.)
Letohrádek Hvězda je postaven na nezvyklém půdorysu šesticípé hvězdy.
Arcivévoda Ferdinand Tyrolský, králův mladší syn, pověřený funkcí místodržitele v Čechách, dal v letech 1555-1556 v oboře postavit letohrádek. Stavěli ho stavitelé Pražského hradu podle plánů, jejichž autorem byl sám arcivévoda Ferdinand. Letohrádek je čtyřpodlažní budova půdorysu šesticípé hvězdy, zkonstruované ze dvou prostupujících se trojúhelníků. Vnitřek letohrádku je zdoben bohatými štukaturami od italských umělců i nástěnnými malbami. Arcivévoda Ferdinand v letohrádku pobýval se svou tajnou manželkou Filipinou Welserovou, pocházející z bohatého, leč neurozeného měšťanského rodu.
Jako navrhovatel projektu letohrádku se arcivévoda Ferdinand zřejmě inspiroval italskými vzory a znal také spisy italských teoretiků a opevňovacích inženýrů, obsahující půdorysy pevnostních staveb. Právě Hvězda je ukázkou opevněného renesančního letohrádku. Stojí v obdélném areálu ze všech stran obklopeném pevnou hradební zdí. Pevnostní charakter stavby podtrhuje také její poloha na pískovcové terénní ostrožně. Neobvyklý půdorys, hvězda, byl zvolen v duchu dobového symbolismu patrně pod vlivem tehdejších kosmologických názorů na centrální stavby a na kupoli jako symbol astronomického i mytologického nebe. Letohrádek Hvězda je odborníky považován za jednu z nejosobitějších staveb 16. století na sever od Alp. V jeho opevněném areálu je však ještě jedna významná budova. Je to míčovna, umístěná na terase pod letohrádkem, vystavěná B. Wohlmutem v letech 1556-1558. Spolu se známou míčovnou na Pražském hradě patří k nemnoha zachovaným renesančním míčovnám.
Dnešní podoba obory se třemi diagonálními cestami je výsledkem úpravy z konce 18. století. Tehdy letohrádek sloužil jako skladiště střelného prachu a pozvolna chátral. K jeho rekonstrukci arch. P. Janákem došlo až roku 1949. Letohrádek se stal sídlem Muzea A. Jiráska, rozšířeného později o expozici M. Alše. Dnes je nově restaurovaný letohrádek součástí památníku národního písemnictví a je v něm umístěna stálá expozice "Minulost a přítomnost".