Usedlosti provoněné vínem

Již samotné názvy ulic v Dejvicích, zejména v jejich vilové části Hanspaulka, vypovídají o jejich někdejší minulosti, výrazně spjaté s viničním hospodářstvím. Fetrovská, Havlovská, Duchoslavka, Pahoubka, Natanaelka a mnohé další převzaly jména zdejších starobylých vinic. Na nich stávaly viniční lisy a další hospodářská zařízení, postupně rozšiřovaná a přestavovaná v usedlosti a letohrádky (villegiatury). Řada z nich se zachovala dodnes.

Vinice a z části i chmelnice byly na dejvickém území zřizovány již od poloviny 14. století, na základě známého privilegia krále a pozdějšího císaře Karla IV. Tehdy byly Dejvice, připomínané již roku 1088, v majetku probošta svatovítské kapituly, což dosud připomíná Probošťská ulice ve starých Dejvicích. Původní probošťský dvůr, středověkého původu, je dnešní rozlehlý komplex v této ulici (čp. 1), zachovaný v podobě z doby kolem roku 1820.

Nejstarší vinice byly zakládány na jižním úbočí návrší (pozdější Hanspaulky), tedy v místech klimaticky vhodných pro pěstování vinné révy. V průběhu 15. století docházelo k jejich rozšiřování na celý hřbet návrší, až ke kostelu sv. Matěje. Tehdy, v době pohusitské, patřily Dejvice pražským měšťanům a ti v zakládání vinic pokračovali. Do vypuknutí třicetileté války bylo ve zdejší oblasti napočítáno více než 120 vinic. Válečné události ovšem znamenaly jejich poničení, k čemuž přispěly i zhoršené klimatické podmínky. Takže v roce 1673 zde bylo pouze 57 vinic.

Usedlost Zlatnice vyrostla na místě tří vinic. Dnes z ní zbývá pouhé torzo.

Na vinicích, při viničních lisech, stavěli většinou pražští měšťané zemědělské dvorce a u nich letohrádky, jako svá, dnes bychom řekli rekreační, venkovská sídla. Nejznámější z nich je jistě letohrádek Hanspaulka (Šárecká 15-29), který dal ve 20. století název celé zdejší zahradní čtvrti. Proč právě Hanspaulka? Podle jména svého stavebníka, jímž byl inspektor arcibiskupských statků Jan Pavel (Hans Paul) Hippmann. Ten na zdejší vinici dal po roce 1733 vystavět barokní letohrádek, bohužel v posledních letech poškozený necitlivými stavebními úpravami.

Další ze zachovaných usedlostí jsou však původu podstatně staršího. Uveďme z nich aspoň Beránku (Na Beránce 2-57), o níž je zmínka již k roku 1559. Když ji po roce 1645 koupil pražský měšťan Pavel Beránek (odtud její název), výrazně ji stavebně rozšířil a přistavěl i ovčín. Usedlost Zlatnice (ve stejnojmenné ulici 5-56) nese již od 17. století název podle svého majitele, pražského zlatníka Gabriela Gelthauera (dnešní podoba je z počátku 19. století). Špitálka (Na Špitálce 2-17) byla od 17. století venkovským sídlem špitálního a rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou (v dnešní podobě z konce 18. století). V dominantní poloze, u Evropské třídy, se rozkládá rozlehlý areál letohrádku Hadovka (U Hadovky 2-10), nazývané od 17. století podle zčeštěného jména svého vlastníka F. F. Serpente (had). Současná podoba, v pozoruhodném stylu anglické novogotiky, je z poloviny 19. století, podle projektu J. Niklase.

Z dalších existujících usedlostí a letohrádků zmiňme ještě Pernikářku či Fišerku (neboli Kodymku), ze zbořených Julisku, Šťáhlavku a Paťanku.

Michal Flegl