„Chci posílit opozici v Senátu“

Ve třetím čtvrtletí školního roku uspořádal Dům dětí a mládeže Praha 6 ve spolupráci s OR AŠSK ČR (okresní rada asociace školních sportovních klubů ČR) a některými školami obvodní kola soutěže v halové kopané – futsalu, basketbalu chlapců a dívek, šplhu, sportovní gymnastice, vybíjené dívek (viz čl. O putovní pohár) a přespolním běhu.

Proč jste se rozhodla kandidovat do Senátu? ODS, která Vás navrhla, přece dlouhodobě zastává spíše skeptické stanovisko k této instituci.

Každý průzkum dokládá, že stejný je postoj naprosté většiny české veřejnosti, nejen ODS. A právě proto je moje rozhodnutí logické a opodstatněné. Chceme-li aby horní komora získala vážnost u občanů svou smysluplnou činností, musíme posílit její opoziční složku. Jen tak přestane být trafikou pro vysloužilce, tribunou pro pozérské krasořečnění a schvalovací mašinou pro tuto vládu-nevládu.

Co vám vadí na programových záměrech vládní koalice?

Nebyla to jen ODS, kdo v pololetí vystavil Špidlově vládě nedostatečnou. Byli to občané této země. Proč by měla vláda prospět bez Špidly, ale ve stejném složení? Byl snad jen Špidla ten jediný nekompetentní neumětel? Vadí mi to, co v těch záměrech „nové“ vlády je, i to, co v nich není. Není v nich totiž ani náznak reformy těch oblastí, kde naše republika již nyní zaostává za vývojem v Evropě a ve světě a které potřebuje jako sůl. Mám na mysli důchody, zdravotnictví, daňovou soustavu, atd. Zato je v nich fůra nesmyslů, které ve výsledku znamenají plošné zvýšení výdajů a další zadlužování země, resp. vytahování dalších peněz z kapes lidí. A to se zatraceně dotýká i občanů žijících v našem volebním obvodě.

Co je špatného na plošném principu, třeba na plošných přídavcích na děti?

Princip plošného přidělování nějakých dávek je z definice vadný. Je to pozůstatek rovnostářského, socialistického uvažování. Je v rozporu se základním trendem adresnosti, který se prosazuje i v těch „nejsociálnějších“ státech kolem nás. Všude se přechází na posuzování konkrétní situace žadatele. Vychovala jsem dvě děti a vím, co to obnáší. Přídavky na děti v reálu nedostávají děti samy, je to forma navýšení rodinného rozpočtu, a ten je v každé rodině jiný. V jiných oblastech je kontraproduktivní povaha zásady plošnosti ještě viditelnější. Špidlova vláda kupříkladu zvedla tarify mezd státních zaměstnanců plošně o 25 %. Jak v této situaci chcete zajistit výkonnostní odlišení? Pracovníkům ve školství tak rostou platy podle počtu odpracovaných let. Ve výsledku mají nejvyšší platy na školách s nejstarším učitelským sborem.

Avšak, výkonnostní princip také svádí ke zneužití. Nemají učitelé, jsou-li odměňováni za lepší známky svých žáků, zájem na jejich nezaslouženém prospěchu?

Výkonnostní princip je dávno vyzkoušen. Je spousta možností, jak ověřit poctivost hodnocení žáků a studujících – třeba procento přijatých na školy vyššího stupně. Naše zkušennost je jednoznačná: poctivá konkurence je lepší sudí než úředník. V naší městské části znám dvě základky blízko sebe, které se přetahují o žáky. V jedné se letos do první třídy zapsalo 12 dětí, do druhé 80. Dobrá pověst školy se šíří rychle, špatná taky.

A co se vám nelíbí na snaze vlády snížit počet úředníků?

Za léta, co u nás vládnou socialisté, se počet úředníků znásobil. Nemůžete přeci snížit počty úředníků, když zvyšujete počty úřadů. Grossův záměr, někdy v budoucnu spojit dvě ministerstva v jedno, svědčí o tom, že nezná zkušenost zemí, které obdobným bludům propadly. Vždy se tak zvýšilo množství úřednictva. Jiná káva už by ale bylo zrušení nějakého ministerstva. O tom se nám ale za vlády socialistů a jejich souputníků může jen zdát. Když někdo mluví o snaze snížit byrokracii, ale zároveň zavádí definitivu, pak vědomě klame veřejnost. Vlastimil Tlustý kdysi navrhl Stanislavu Grossovi sázku, že na konci Špidlovy vlády bude úředníků víc, než na jejím začátku. Jak vidíte, vyhrál ji. Jenže Gross svůj klobouk nesní...

Můžete se podělit o nějakou zkušenost ze své komunální praxe, která podle vás má obecnější platnost?

Dlouhodobě nezaměstnaným naše městská část přiděluje sociální byty – ale pouze na dobu určitou, na pět let. Pokud ani za pět let nebude pracovat, dekret na byt mu nebude prodloužen. Anebo ho zaměstnáme sami: dostane koště nebo motyku do ruky a může zametat nebo okopávat květiny na náměstí. A o to jde: sociální politika má být komplexní. Všechny aspekty – práce, bydlení, rodina mají být provázány.

Jaký je váš názor na dopravní problémy Prahy? Víme, že středočeský kraj preferuje stavbu rychlodráhy, která by spojila naši městskou část s Kladnem. A co vy?

Kdybych žila a pracovala na Kladně, možná bych našla argumenty pro rychlodráhu. Ale já pracuji pro Šestku a také za tento obvod kandiduji do Senátu. Nemohu ignorovat skutečnost, že 17 tisíc občanů, mých sousedů, podepsalo petici „Chceme metro, ne rychlodráhu!“. Vadí mi uvažování plánovačů, kteří chtějí vyhloubit pod Stromovkou podzemní koridor, aby projíždějící vlaky nerušily hnízdící ptactvo, ale nevadí jim, že naši spoluobčané se budou muset koukat z oken, místo do zeleně, do vysokých protihlukových zdí. Se stejnou vervou se budu brát za zájmy celého města. Pražský senátor by měl vědět, že Praha produkuje celou třetinu hrubého domácího produktu ČR, ale dostává ze státní pokladny jen zlomeček.

Hodláte se jako senátorka zasadit o lepší čerpání strukturálních fondů EU?

Rozvojové fondy Evropské unie jsou pro Prahu prakticky nedostupné. Poskytují se především méně vyvinutým regionům, zatímco Praha patří spíše k nadprůměrně bohatým – ukazatel prosperity pro naše hlavní město je 119 % celoevropského průměru. Náš obvod je ještě o něco výše než celopražský průměr. Rozhodně jsme do Unie nevstupovali kvůli dotacím. Ale máme-li na něco nárok, neměli bychom to nechat z lenosti, či neprůbojnosti propadnout.

Proč by voliči měli volit do Senátu zrovna Vás a ne protikandidáty?

Doufám, že důvodů je víc než jeden. Od mládí žiji v této části Prahy a v posledních letech pracuji v její samosprávě. Nehodlám v Senátě zachraňovat svět, ale navrhovat řešení, z nichž budou mít prospěch především lidé z naší čtvrti. Řídím se sousledností zájmů: obvod-město-stát. Jsem žena, znám specifické problémy českých žen a chci se i jim věnovat v zákonodárném sboru. Postavení ženy v rodině a ve společnosti, výchova dětí, spolupráce školy a rodiny, trávení volného času, bezpečnost veřejných prostranství, bytová politika, aktivní a neokázalá dobročinnost – to jsou problémy, které nemusím biflovat jen na krátkou dobu volební kampaně. Je to můj denní chleba. Ve všech ohledech patřím k lidem loajálním a věrným – ve vztahu k rodině, zaměstnavateli, ke své vlasti. Moje postoje jsou jasné a každý si je snadno domyslí i v nečekaných situacích, které v životě mohou nastat. V minulosti voliči měli možnost vyzkoušet senátory jiného typu – „osobnosti“ rozmáchlých gest a mravokárných kázání. V Senátu je potom více trápily starosti Číňanů než starosti naše. Naposledy byli viděni v naší čtvrti v době svého zvolení. Myslím si, že tentokrát by místní občané měli zvolit někoho ze svého středu. A já jsem jedna z nich.