Klub pro mládež na Břevnově

Je pondělí těsně před čtvrtou odpoledne a v Anastázově ulici poblíž břevnovského kláštera, před branou bývalé mateřské školky, čeká skupinka čtrnáctiletých kluků.

Povídají si, vtipkují. Čekají, až se otevře klub. Tak říkají zkráceně Nízkoprahovému klubu pro mládež od 12 let, který zde již dva roky provozuje Centrum komunitních aktivit občanského sdružení Prev-Centrum. Ve čtyři přijde bránu otevřít Katka, jedna z pracovnic klubu, kterou kluci už zdálky zdraví. Rychle zují boty a ženou se do klubu. Už cestou na sebe pokřikují, kdo začíná na fotbálku a kdo si zamlouvá diablo a kdo jde první k počítači na internet. V půl páté přichází asi šestnáctiletý kluk a jde rovnou za Jakubem, druhým pracovníkem klubu. Ptá se, co je nového, půjčí si desky a u gramofonů zkouší mixovat muziku. Zaujme to i další dva kluky, kteří zatím jen postávali u fotbálku, začnou přihlížet, a za čtvrt hodinky už mají připojený mikrofon a zpívají „hitovky“ z včerejší Česko hledá Superstar. Klub je zajímavý tím, že není nijak organizován, nevyžaduje pravidelnou docházku a nic se za něj neplatí. Nabízí -náctiletým pouze využít možností k zábavě, které jim tu nabízejí. „Děti si k nám nacházejí cestu samy a později přivedou i své kamarády. Myslím, že se tu opravdu baví, a přitom si program určují samy pod dohledem dospělých“ říká Hana Solařová, pracovnice v klubu, kam mohou -náctiletí chodit v pondělí, úterý nebo čtvrtek trávit odpoledne. Hodně klubáků si přijde s Katkou a s Jakubem jen tak popovídat. Nejčastěji o škole nebo o tom, co se jim kde povedlo a co je naopak problém. „Řeší s nimi svoji budoucnost. Otevřeně mluví o věcech a prvních zkušenostech, o kterých nechtějí mluvit doma. Nejsme pro ně ani rodiče, ani učitelé, jsme pro ně jiný typ autority, než na jaký jsou zvyklí. Nic jim nenařizujeme, jen se jim snažíme některé věci vysvětlit,“ říká Hana Solařová, povoláním sociální pracovnice. „Snažíme se je brát jako rozumné lidi,“ dodává. Do sedmi hodin, kdy se klub zavírá, se v něm prostřídá tak dvacet mladých lidí. Dveře jsou pořád otevřené, klubáci přicházejí po celou dobu a také průběžně odcházejí. Kolem sedmé už u fotbálku stojí po-slední čtyři kluci, hrají poslední zápas. V sedm klub končí a Jakub zavře bránu. Druhý den mohou klubáci přijít znovu, a mohou přijít dokonce i o prázdninách. Nízkoprahový klub má otevřeno v červenci i v srpnu.