Ozvěny jednoho divadelního odpoledne

Letos již šestým rokem se v Dejvickém divadle sešlo plno dětí, rodičů, známých a přátel žáků Pomocné školy Rooseveltova z Prahy 6. Důvod byl prostý. Vedení Dejvického divadla nám jednou za rok dá své divadlo k dispozici a my s tímto prostorem a časem můžeme nakládat po libosti. Stalo se milým zvykem, že se zde scházejí jak současní žáci pomocné školy, tak i mnozí z těch, kdo už škole odrostli a chodí do Speciálního domova do Sedlce nebo našli zázemí v Domově sv. Rodiny.

Ti všichni přicházejí ukázat něco z toho, co secvičili nebo nastudovali k radosti své i těch okolo. Malý princ, divadelní hra podle knihy Antoine de Saint-Exupéryho, je společné dílo dětí pomocné školy, jejich pedagogů, kamarádů a sourozenců. Každý má tu svou „správnou“ roli. A třebaže je děj prostý a provedení co nejjednodušší, hra je brilantní a její poselství je o to naléhavější, že jednotlivé role jsou obsazeny právě dětmi s mentálním postižením. Hrají s obrovskou radostí a lehkostí. Obrovskou práci, která je skrytá v pozadí, můžeme jen tušit.

Další přišla na scénu Tichá hudba. Tak jako čínská kaligrafie pro nás znamená především krásný obraz, tak i tanec rukou ve znakovém jazyce nás osloví svou ladností a poodhalí existenci světa „jiného“, světa lidí, které provází ticho. Deset členů souboru pracuje pod záštitou občanského sdružení SETKÁNÍ již od roku 1998. Členy tohoto souboru jsou mladí lidé, kteří prostřednictvím tance říkají, co si myslí o světě i o nás, a není to pro nás vždy lichotivé, ale je to nanejvýš potřebné.

Scénky mladých lidí ze Sedlce navázaly na vlnu známých písní ze šedesátých let a na scéně zpřítomnily lásku, radost a smutek, platné tehdy i dnes. Nadsázka a humor, radost z představení a pečlivé nastudování bylo setkáno do pestrobarevného koberce.

Pak přilétly BALÓNKY a to doslova, rozlétly se po hledišti a chvilku nechaly pohrát si i diváky. Hudební kroužek dětí pomocné školy od těch nejmenších až po ty úplně největší v několika vtipných etudách roztleskal celý sál. Byla to vlastně „předkapela“ skupiny Hudební kůlna. Ta svým profesionálním vystoupením, rytmem a sytým zvukem roztancovala nakonec i diváky. V závěrečné skladbě se seběhli na jeviště všichni účinkující a nenechali nikoho na pochybách, že jsou na „prknech“ jako doma.

Nezbývá než ještě jednou poděkovat Dejvickému divadlu a radnici Prahy 6 a těšit se opět za rok na shledanou.

Ilona Dobalová