Výstava pro milovníky umění, vesmíru a jiných roztodivností kolem nás

Od 9. prosince 2003 do 17. ledna 2004 mohli obyvatelé Petřin a celé Prahy 6, ale i ti ze vzdálenějších končin, navštívit výstavu s názvem Záhadný vesmír aneb proměny v čase a prostoru.

Autory vystavovaných děl, kreseb, maleb a prostorových objektů, byly děti ze Základní školy Petřiny-sever, školy s rozšířenou výukou výtvarné výchovy. Již po několikáté měla škola možnost pořádat výstavu v zajímavých prostorách Ústavu makromolekulární chemie AV ČR. Možná si ani my, místní, mnohdy neuvědomujeme, že žijeme vedle jedné z budov, o které se píše v odborné literatuře jako o významném objektu moderní architektury. Často chodíme kolem, ale do interiéru budovy se dostal málokdo.

Někteří návštěvníci tak okusili poznání dosud nepoznaného, když vstoupili do respiria ústavu, a navíc je čekala díla, za která by se nemusel stydět ani profesionál. Více než měsíc jsme tedy mohli obdivovat práce dětí, žáků druhého stupně, a oceňovat jejich nadšení, vynalézavost, talent a píli. Výstava by rovněž nevznikla bez podpory vedení školy, paní ředitelky Mgr. Heleny Pekařové, která svým trvalým zájmem o výtvarné aktivity, dává dětem možnost rozvíjet uměleckou tvořivost. Samozřejmě, že také přízeň a pochopení rodičů dětí pomáhá pedagogům při společném úsilí.

Výstava byla připravována už od začátku školního roku. Žákům byla nejprve přečtena povídka Záhadný vesmír od Johna Winthema a děti se měly pokusit povídku ilustrovat. Jednalo se o střet naší civilizace s našimi pra, pra, pra, pra…vnuky, kteří se s námi chtěli vyměnit v čase a prostoru. Tehdy ta jejich Země spěla pomalu k zániku a jelikož žili v průměru několik staletí až tisíciletí, domnívali se, že jejich pra, pra, pra…prababičky a pradědečkové by mohli přežít ještě několik generací na zplundrované planetě a oni by získali nový prostor pro budoucí generace. Pomalu začne evakuace lidí na Zem budoucnosti prostřednictvím strojů času. Ne všichni obyvatelé té staré Země jsou ochotni přizpůsobit se tomuto teroru budoucňanů a především mladí intelektuálové se snaží drastickému přesunu zabránit. Tak se stane, že mladý pár vědců chce situaci zvrátit odcizením strojů času. Následují zvraty vědecko-fantastického i milostného rázu. Konec povídky zůstává otevřený a právě tak se mohl stát i tvůrčí motivací pro děti. Najednou si začaly uvědomovat, jaké by to asi bylo, kdybychom ztratili naši Zemi, náš domov, naše jistoty. Cítily obavy z neznámého. Do děl se tedy kromě konkrétních maleb, kreseb, objektů představujících stroje času, postav budoucňanů, dostaly i vize krajiny budoucnosti a rozvinuté abstrakce. Postupně děti upřesňovaly své představy, jak bude budoucňan vypadat. Bude malý s velkou hlavou, plešatý, se zakrnělými prsty? Čím pak se asi bude živit? Snad kolem něho bude všechno poletovat a když bude mít hlad, jen po tom chňapne. Všude bude spousta automatických přístrojů reagujících jen na pouhý slovní příkaz. Asi už nebudou potřebovat hřeben na vlasy, ale spíš leštítko na pleš. Boty budou na raketový pohon, takže budoucňané se nebudou po svých vlastních nohách skoro pohybovat a pomalu jim zakrní. Jaké asi budou mít oblečení a boty? Jaké bude vybavení domácnosti? A co zvířata? Nevyhynou všechna? Co přežije a v jaké formě? Na všechny tyto otázky se děti snažily odpovědět, a já myslím, že se jim to skutečně povedlo.

Nechme se tedy překvapit, co děti vytvoří a předvedou na výstavě opět příští rok v prosinci v Ústavu makromolekulární chemie AVČR. Mezitím budeme mít možnost setkat se s díly žáků ze Základní školy Petřiny-sever i v jiných výstavních prostorách.

Â