Bubeneč – odkud kam?
Hranice Bubenče jsou věcí téměř záhadnou. Katastrální meze mění svoji polohu, moderní mapy je pomíjejí většinou docela, někde ještě dokončí dílo zkázy špatně umístěná cedule s názvem čtvrtě.
Projdeme se nyní po hranicích Bubenče a můžeme začít rovnou ve středu Vítězného náměstí.
Mez bubenečsko-dejvická schází dolů třídou Jugoslávských partyzánů a Podbabskou, z té uhýbá po staré trase do uličky Pod Paťankou (nejzápadnější místo Bubenče, 14. stupeň, 23. minuta a 30. sekunda), za druhým viaduktem uhýbá doprava k Vltavě, Hydrologický ústav vlevo přenechává Dejvicím a za ním uhýbá doleva do plavebního kanálu. Před šáreckým viaduktem je nejsevernější bod Bubenče (50. stupeň, 7. minuta a 20. sekunda), katastrální hranice se tu schází s hranicemi čtvrtí Dejvice, Sedlec a
Troja.
Bubeneč dále zaujímá celý Císařský ostrov, někdy se mu též říká Trojský. Jeho půdorys byl proměnlivý, ale v době Marie Terezie několik menších ostrůvků splynulo v jeden celek. Východní cíp ostrova byl později rozšiřován, a tato část byla do roku 1945 holešovickým územím. Za východním cípem se katastrální mez krátce vrací po trase plavebního kanálu, potom protne ulici Za Elektrárnou a v místech, kde se scházejí koridory železničních tratí z Holešovic a Masarykova nádraží, se vydá po druhé zmíněné trati. Tu sleduje téměř až k viaduktu v ulici U Výstaviště, přesněji uhýbá před pozemky někdejšího bubenského obecního dvora čp. 284. Tady jsme v Bubenči nejvýchodněji.
Možná někoho překvapí, že zahrneme do Bubenče celé Výstaviště a vydáme se ke Stromovce. Jižní zeď Stromovky je bubenečsko-holešovickým rozmezím až ke Kamenické ulici a pak už je hranice jednoznačná – Kamenická, Veletržní, Milady Horákové. Leč, až do roku 1945 nebyla. Vpravo do té doby zasahovaly Holešovice, resp. Praha, zcela do ulice Na Výšinách a částečně do ulic Korunovační (šlo o č. 1 až 27 a č. 12 až 24) a Jana Zajíce (objekty č. 5 až 15 a č. 2 až 22), takže třeba letenská vodárenská věž nebyla součástí Bubenče. Naproti tomu Bubenči náležela část letenské pláně, studentská kolonie, ulice Na Špejcharu a domy na pravé straně Badeniho ulice.
Vraťme se nyní na křižovatku Špejchar, nejjižnější bubenečské místo, kde opouštíme holešovické sousedy, dohlédneme k hradčanským a jsme zase u Dejvic. Hranice se rozbíhá k severu Pelléovou ulicí a uhýbá vlevo do Jaselské. Původně šla mez z Jaselské ulice rovně, jak znázorňuje mapka, avšak ještě předtím, než se na Dejvické třídě začalo stavět, tedy před rokem 1914, se ohnula po Dejvické ke středu Vítězného náměstí (to je tedy z třetiny bubenečské), kde jsme naši pouť po hranicích započali.
Podstatnější než samotné hranice Bubenče, vycházející namnoze z měření stabilního katastru v roce 1840, je dnes pro obyvatele důsledek nesmyslného vládního nařízení z roku 1949, kterým došlo k rozdělení Bubenče do obvodů Prahy 6 a 7. Hranice mezi obvody přichází k Bubenči na severu na Císařském ostrově, pozemek čistírny odpadních vod je Prahou 6, zbytek Prahou 7. Na pevnině rozděluje ulici Za Císařským mlýnem, přičemž ruinu mlýna a malou část tenisových kurtů ponechává v šestce, také přírodní památku Pecka, za viaduktem dráhy hranice kopíruje zeď Královské obory až k místodržitelskému letohrádku. Přirozenou hradbu zde nabízí pozemek velvyslanectví Ruské federace, ovšem Praha 7 na něm přece jen pro sebe ukrojila několik objektů, načež se hranice od tunelu buštěhradské dráhy dává k jihozápadu, protíná Korunovační třídu a až na přejezdu U Vorlíků železnici opouští. Tam uhne vlevo a po třídě Milady Horákové ubíhá na západ ke křižovatce Špejchar, kde Bubeneč definitivně opouští.