Šlajferka – usedlost s nelehkým osudem

Radimovu ulici některé turistické průvodce označují za zlatou oblast břevnovských usedlostí. K nejvýznamnějším patří tři – Kajetánka, Petynka a Šlajferka.

Šlajferka – někdy se píše i jako Schleiferka nebo Šleiferka – byla významnou hospodářskou usedlostí. Nese jméno po rodině Filipa Adolfa Schleicherta, která ji vlastnila v 18. století. Historie tohoto objektu je však mnohem starší. Nejméně od 14. století patřily pozemky pod dnešní usedlostí klášteru svatého Jiří na Pražském hradě. Poté to bylo s vlastnictvím poněkud komplikované – prvním doloženým majitelem zahrady je Mikuláš Vopřetický a jeho dědicové, kterému pozemky patřily v 16. století. Ovšem podle dobových záznamů se roku 1607 vrátila zahrada, vinice, pole a louka jako odúmrť klášteru. Majetek se však podařilo získat zpět Vopřetického manželce Martě a ta ho převedla na svého druhého manžela Adama Schleicherta. Po něm nese usedlost jméno. Nelehký osud však doprovázel usedlost dál – během třicetileté války byla zpustošena. Do konce 17. století ji nový majitel obnovil, dvůr se v té době dostal mimo vlastnictví původní rodiny. Zpět ho vyženil Filip Adolf Schleichert a v držení rodiny zůstal do roku 1787. V roce 1806 koupil usedlost a sousední Petynku František říšský hrabě von Sickingen a oba dvory spojil. Později se majitelé opět rychle střídali, usedlosti se rozdělily a Šlajferka se na čas spojila se sousední Malovankou.

Usedlost ve 20. století

V roce 1922 – přesně 22. dubna – koupila usedlost Kongregace školských sester řádu sv. Františka a uskutečnila rozsáhlou přestavbu budov pro účely výuky a ubytování kongregačního gymnázia. Za okupace byl klášter sestrám zabaven a sídlila zde německá posádka. Po skončení války objekt zabavil stát a připadl okresnímu národnímu výboru, který zde zřídil kanceláře. Oltář z kaple se přestěhoval do kostela sv. Fabiána a Šebestiána v Liboci a místo bohoslužeb se tady konaly zcela jiné akce – vznikla tu kulturní síň, Československá televize a Supraphon zde měly nahrávací studio. Proto z kaple zmizel nejen oltář, ale i ostatní sochy a stěny pokryly desky tlumící zvuk. Když televize přesunula nahrávací studio na Kavčí Hory (ale prý se tady nahrávalo ještě v roce 2008), kaple se poměnila v koncertní sál Klubu Na Petynce. Také proto si někteří pletou usedlost Šlajferku s Petynkou, která je od ní vzdálená asi čtvrt kilometru. Po roce 1989 byl objekt vrácen řádu Kongregace školských sester a slouží jako charitní dům, naleznete zde i ubytování vysokoškolaček, a kromě jiného tady sídlí také Institut františkánských studií.

Architektura

Dvoupatrová budova ve tvaru písmene U se v průběhu staletí měnila. Jádro v klasicistním stylu pochází z roku 1840. K dalším úpravám došlo o necelých sto let později, poté co objekt koupila Kongregace školských sester řádu sv. Františka. Ta usedlost zvýšila o druhé patro a podkroví a na severu na místě hospodářských budov nechala postavit nové křídlo s kaplí Panny Marie Andělské. Ta byla vysvěcena v roce 1925 a byla zasvěcena Panně Marii Andělské, podle jedné z prvních františkánských kaplí v Porciunkuli. Právě v Porciunkuli zemřel svatý František a má zde svůj původ františkánský řád. Hlavní průčelí usedlosti je otočeno k východu. Vstupní portál tvoří dva sloupy s toskánskými hlavicemi, které nesou balkon. Monumentálním dojmem působí i jižní strana, kterou je vidět od údolíčka Brusnice. Z jihozápadního rohu se dá nahlédnout do nádvoří, zdobeného po obvodu mohutnými sloupy, jinak poměrně strohého. Usedlost obklopuje rozsáhlá, vzorně udržovaná kongregační zahrada. Není sice volně přístupná, ale pohledu na Šlajferku nebrání. Objekt je kulturní památkou České republiky.