www.praha6.cz
email

Můj život byl jeden velký kalup

Rozhovor s MUDr. Františkem Pickem, rehabilitačním lékařem a zakladatelem masérské školy pro nevidomé.

Dodnes má svou ordinaci a své pacienty. Na svých devadesát, které oslaví 13. dubna, rozhodně nevypadá. A jeho život by se dal přirovnat ke kronice jednoho století. Pro MUDr. Františka Picka celý život platily zásady čestnosti, morálky a odvahy bojovat až do konce, které si osvojil, jak sám říká, především díky sportu. Pacienti nejen z Prahy 6 ho znají především jako dlouholetého primáře rehabilitačního oddělení OÚNZ v Břevnově v ul. Pod Marjánkou.

Na lékařské fakultě univerzity Karlovy promoval 13. 3. 1937. Za svého života působil v mnoha významných funkcích. Mimo jiné jako hlavní odborník ministerstva zdravotnictví, primář lázní Bohdaneč, kde se zasloužil o jejich rozvoj a zavedl zde jako první v republice rehabilitaci a později se zde stal i starostou, byl ředitelem státního rehabilitačního ústavu v Kladrubech u Vlašimi, primářem rehabilitačního oddělení fakultní nemocnice, přednostou zdravotnického odboru KNV Pardubice a navíc je také nositelem medaile II. odboje. Jeho ordinací prošla celá řada významných osobností (exprezident Ludvík Svoboda a jeho rodina, básník Jaroslav Seifert, spisovatel Kohout a Ivanov, Jan Werich a jiní). Pro medicínu se rozhodl pod vlivem svého bratra – lékaře a nemocničního prostředí, v němž musel strávit dlouhou dobu s těžkým zápalem plic.
Sport pomohl k aktivnímu životu

Úspěchů dosáhl i v milovaném sportu – byl významným členem mistrovských a reprezentačních týmů v odbíjené a košíkové, účastnil se olympiády v Berlíně v roce 1936. „Při sportu jsem si uvědomil hodně věcí. Jednak sebezapření, a nutnost nevzdávat se. To mi pak pomohlo také ve studiu, protože jsem finišoval způsobem, který byl v medicíně neobvyklý. Když jsem dostával poslední jedničku od profesora Jiráska, tak mi řekl: „Nastávající kolego, musím vám tu jedničku dát. Ale dělám to s rozpaky. Když se lidé dozví, že jste šest rigorozních zkoušek udělal v sedmnácti dnech, tak si řeknou, že ta medicína asi moc těžká není.“

Doktor Picek se stal také poradcem arch. Podzemného, který projektoval III. polikliniku na Břevnově, kde byl vybudován léčebný komplex s oddělením léčby fyzikální (elektro a teploléčba), oddělením vodoléčby (uhličité a přísadové koupele, podvodní masáže, skotské střiky, suché a parafínové zábaly), dále s oddělením léčebného tělocviku s tělocvičnou, léčbou prací a masáží. Jeho zkušenosti a pracovní elán umožnily vybudovat léčebné pracoviště s 25 školenými pracovníky, které si získalo brzy velkou oblibu pacientů a pověst špičkového a školícího pracoviště. Pacienti navíc oceňovali odbornost a vlídnou vstřícnost zaměstnanců. Byly zde pořádány zdravotně osvětové přednášky a rozhovory s pacienty a s jeho manželkou, Dr. Gabrielou Pickovou kurzy „Školy rad“. V úzké spolupráci s čs. Červeným křížem také MUDr. Picek absolvoval řadu poučných přednášek (např. cyklus Staroba není choroba).

Rehabilitací ke zdraví
S rehabilitačním cvičením však začal Dr. Picek už v Bohdanči. „Tam jsem si všiml dětí s velmi vadným držením těla. Zacvičil jsem proto dvě gymnastky a zavedl cvičení těchto dětí,“ říká. „Šlo mi také o to, aby se co nejdříve daly lázně Bohdaneč do chodu. Tyto lázně se staly majetkem horníků z tzv. haléřového fondu a byli tam posíláni horníci ze severních Čech, z Ostravska a Kladna. Nakonec se podařilo zprovoznit je a já zde byl jmenován primářem. Uvědomil jsem si, že lázně mají jen poloviční kapacitu, protože neexistovalo kryté propojení mezi kuchyní, jídelnou a vlastními léčebnými prostorami. Podařilo se mi nejen sehnat materiál, ale přesvědčit i zde pobývající horníky, aby pomohli a během tří týdnů stála prosklená kolonáda. Poprvé tak bylo možné zavést hromadné cvičení pacientů,“ vzpomíná Dr. Picek.
V téže době mu bylo nabídnuto také místo v rehabilitačním ústavu Kladrubech, kde se mu z počátečního neutěšeného stavu tohoto zařízení podařilo vybudovat moderní léčebné zařízení na tehdejší dobu s velmi nadstandardním vybavením. Vděku se ale nedočkal. Naopak, o pár let později byl nucen odejít z místa primáře fakultní nemocnice téměř na hodinu – bez udání důvodu byl propuštěn a poslán do výroby „aby se seznámil s dělnickým prostředím.“ Teprve časem se dozvěděl, že „to“ zařídili zaměstnanci oddělení, kterým Dr. Picek prokázal podvody s doklady o vzdělání a braní úplatků.

Nové pomůcky invalidům, nevidomým školu
Tři a půl roku v „modrém plášti“ v Ortopedii přineslo ale prospěch invalidům. Na základě Pickových poznatků byla zavedena výroba moderních pomůcek pro postižené (vozíky, anatomicky tvarované hole a berle aj.). Mezitím však spolupracoval i se Svazem invalidů. Navštěvoval pracoviště invalidních osob a nabádal k prevenci škod vznikajících z jednotvárných pracovních poloh. Velmi propagoval i cvičebné desetiminutovky v pracovní době.

„Při návštěvách pracovišť nevidomých, kteří vyráběli kartáče a lepili krabičky, jsem si uvědomil neobyčejnou citlivost jejich rukou a rozhodl se vybudovat školu nevidomých masérů. Přes počáteční odpor ministerstva zdravotnictví, velké množství překážek (bylo nutno zajistit jasnou koncepci a náplň školy, učebny, přednášející učitele, napsat a namluvit některé učebnice a k tomu vypracovat plasticky tvarované obrázky, aby orientace nevidomých na těle pacientů byla naprosto přesná, stanovit přesný harmonogram činností) se nakonec podařilo prosadit trvání desetiměsíčního kurzu. Žáci absolvovali přednášky téměř všech medicínských oborů, takže výuka se přiblížila kvalitě nástavbové střední školy rehabilitačních pracovníků. Výsledek: devatenáct vyškolených nevidomých masérů, kteří byli velmi oceňováni na různých pracovištích, kde působili. To rozhodlo o pokračování dalších kurzů. Ale KSČ nedovolila, abych byl uváděn jako vedoucí kurzu,“ pokračuje Dr. Picek.

Lituji břevnovské polikliniky
Z Ortopedie pak vedla cesta už rovnou na Břevnov. Zásahem ředitele OÚNZ Dr. Češpivy byl Dr. Picek v roce 1964 jmenován primářem nově zřízeného rehabilitačního oddělení v břevnovské poliklinice, toho oddělení, které pomáhal navrhovat. V této funkci byl do svých sedmdesáti let a primářkou se zde pak stala Dr. Picková.
Ani potom ale neodešel do penze. Po nějaké době, kdy vedl rehabilitaci u Vorlíků, si v roce 1990 otevřel soukromou ordinaci odborného lékaře chorob pohybového ústrojí a akupunktury opět na Břevnově, jen pár ulic od polikliniky, kde pracuje dodnes. Ještě stále mu však leží na srdci zdraví i pohodlí pacientů, a tak velmi lituje polikliniky, kterou po roce 1989 postihl značně komplikovaný osud. „Kvůli špatné privatizaci dřívějšího ministra zdravotnictví a ministra pro privatizaci budova chátrá a přeměňuje se na obchodní středisko. Je velká škoda pro obyvatele našeho obvodu, že bylo zrušeno rehabilitační oddělení, protože jinak by mohli absolvovat kompletní ambulantní lázeňskou léčbu. Bylo by velmi prospěšné, kdyby radnice Prahy 6 této skutečnosti věnovala pozornost a přičinila se navrácení budovy, která poskytovala občanům v jednom místě koncentrované lékařské služby všech oborů do původního provozu. Nebyla by to nádherná předvolební agitace?,“ uzavírá Dr. Picek své vzpomínání.

zpracováno:

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz