www.praha6.cz
email

Engel, Fajtl, Stránský a Wichterle čestnými občany Prahy 6

Generálporučík František Fajtl, spisovatel Jiří Stránský, prof. Otto Wichterle a prof. arch. Antonín Engel – čtyři osobnosti, kterým byl 18. září udělen titul Čestný občan Prahy 6. Stalo se tak při oslavách Dne Prahy 6 v Tereziánském sále břevnovského kláštera..

„Věřím, že v životě Prahy 6 začíná nová tradice, která se jednou vepíše do povědomí lidí svou vážností, respektem a důstojností a v každé době bude ocenění Čestný občan Prahy 6 jednou z nejvyšších hodnot v občanském životě a zároveň i jedním ze symbolů života v Praze 6, tak jako se jím dosud stal prapor nebo znak městské části,“ uvedl při slavnostním aktu starosta Pavel Bém.


Čtyři význačné osobnosti – Jiří Stránský, vnučka arch. Ant. Engla, manželka prof. Otto Wichterle a generálporučík Fr. Fajtl – převzaly ocenění Čestný občan Prahy 6, čímž byla zahájena nová tradice této městské části.

Titul Čestný občan Prahy 6 byl předán generálporučíku Františku Fajtlovi a Jiřímu Stránskému a in memoriam toto ocenění získali prof. Otto Wichterle a prof. arch. Antonín Engel. Za tyto dva pány převzaly ocenění manželka a vnučka.

Generálporučík František Fajtl při této příležitosti poznamenal, že tento slavnostní akt je třetím v pořadí, kterým oslavuje své devadesátiny. Dosud bylo na jeho počest uspořádáno představení v Národním divadle, osobně ho přijal prezident republiky, ovšem získání titulu Čestný občan je pro něj tou největší odměnou a uzavřením jedné kapitoly.

Vnučka arch. Engla Eleonora Urbanová při převzetí titulu poděkovala za Bémova slova, kterými spojil všechny oceněné, byť z různé doby a různých profesí jedním mottem - osobní statečností. Dodala, že právě odvaha říci svůj názor dědečkovi nechyběla, i když se jednalo často o názory neslučující se s dřívějším režimem.

Vdova po prof. Otto Wichterlemu poděkovala za poctu zápisem do kroniky: "Je mi líto, že se můj muž té cti nedočkal. Byl čestným občanem svého rodiště, čestného občanství se dočkal i ve vesničce, ve které trávíval prázdniny a byl vyznamenán občanstvím na Staroměstské radnici. Ale v Praze 6 strávil 60 let života a měl zde i ohlášky u sv. Norberta. Děkuji za tu dnešní poctu."

Na závěr každému z oceněných zazpíval světoznámý soubor Bambini di Praga. Překvapení Jiřího Stránského nebralo konce, když uslyšel tu "svojí" Už se ten Tálinskej rybník…

Čestné občanství Prahy 6 bude každý rok předáváno v Den Prahy 6, který je od letošního roku stanoven na 4. září, kdy před 82 lety podepsal první prezident České republiky T.G. Masaryk zákon č. 114/1920, kterým se sedm z devíti katastrálních území dnešní Městské části Praha 6 - Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Střešovice, Veleslavín, Vokovice a Liboc - staly součástí hlavního města. Letošní oslavy proběhly opožděně, a to kvůli historickým povodním, které postihly Prahu a ČR v nedávných dnech.


Profesor architekt Antonín Engel (1879-1958)

Narodil se v Poděbradech. Dlouhou dobu bydlel v Bubneči, poté ve vile v Dejvicích a na sklonku života se přestěhoval na Letnou. Byl ženatý a měl jednu dceru.
Vystudoval gymnázium na Malé Straně, českou vyšší reálnou školu a maturoval v r. 1897. České vysoké učení technické ukončil v roce 1904 a začal působit jako inženýr v úřednické funkci na stavebním úřadu obce pražské. Až do roku 1908 ale studoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni.

Zde také získal stříbrnou medaili vídeňské akademie tzv. Dvorní cenu a další ocenění, tzv. římskou cenu získal za projekt ideální úpravy na Letné. Dále pracoval jako samostatně činný architekt s vlastní projekční praxí na Starém Městě.

V r. 1917 promoval na vysoké škole technické v Brně na doktora technických věd. Byl jmenován řádným profesorem pro obor architektoniky III., byl předsedou komise pro II. státní zkoušku na VŠ až do uzavření VŠ v r. 1939.

V r. 1942 byl jmenován generálním projektantem nových budov českého technického učení v Dejvicích. Byl děkanem vysoké školy architektury a pozemního stavitelství. Po dlouhá léta vedl samostatný ústav stavby měst. V květnu 1939 byl zvolen rektorem ČVUT a tuto funkci zastával až do roku 1945, kdy pod tlakem komunistického režimu z funkce rektora odstoupil a přestal působit na fakultě i jako profesor. V roce 1947 byl akčním výborem VŠ zbaven funkce profesora a výnosem ministerstva školství byl dán do trvalé výslužby.

Je autorem projektu budovy ministerstva národní obrany na Vítězném nám., Masarykovy studentské koleje v Thákurově ul. a ideovým tvůrcem řady budov areálu vysokých škol. Tvůrcem regulačních plánů Dejvic a dalších urbanistických projektů meziválečné Prahy.

Generálporučík František Fajtl (nar. 1912)

Narodil se v Doníně, je ženatý a do roku 1945, kdy byl nucen opustit Prahu a přestěhovat se do Loun, bydlel na Praze 6 ve Vokovicích. V roce 1965 se opět vrátil do Prahy a dnes opět žije na Praze 6.

Absolvoval obchodní akademii v Trnovanech na Teplicku, nastoupil na základní vojenskou službu a byl přijat na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Jako poručík letectva - pilot, sloužil u 2. Leteckého pluku dr. Edvarda Beneše v Olomouci a Přerově. V roce 1939 po obsazení Československa utekl do Polska, kde se přihlásil k československému zahraničnímu odboji. Po vypuknutí války se dostal ve Francii na frontu. V roce 1941 byl jmenován velitelem 313. Československé stíhací perutě, se kterou létal až do konce roku 1943. Zúčastnil se leteckých útoků ve Francii, Belgii a Holandsku. V dubnu 1942 se stal velitelem 122. Britské perutě a tedy i prvním Čechem, který velel Angličanům. V severní Francii byl sestřelen a pěšky se dostal přes Pyreneje až do Španělska. Prošel vězením a koncentračním táborem. Díky diplomacii se dostal přes Madrid až do Gibraltaru. Po příletu do Anglie byl zástupcem velitele letecké základny Skeabrae na Orkneyských ostrovech a v hodnosti majora převzal opět velení 313. Perutě až do roku 1944, kdy byl propuštěn ze služeb RAF a byl převelen se skupinou stíhačů do tehdejšího Sovětského svazu. Byl jmenován velitelem 1. Československého stíhacího pluku v SSSR a v září 1944 odletěl do Banské Bystrice a účastnil se Slovenského národního povstání. Po roce 1945 byl propuštěn z armády a vězněn. Pracoval pak v různých profesích u stavebního podniku a jako účetní.


Je to veliká pocta a vážím si toho právě proto, že to je Praha, na kterou jsme v dobách války vzpomínali a byli jsme šťastni, když jsme se vrátili jako vítězové a pak mohli pochodovat Prahou, pozdravováni obyvatelstvem za to, že jsme jim vybojovali svobodu, řekl nám pan generálporučík Fajtl, když jsme se jej zeptali na dojmy z udělení titulu. Prahu má nesmírně rád a těší jej, jak začíná žít a den ode dne se mění před očima k lepšímu.


Profesor Otto Wichterle (1913-1998)

Otto Wichterle se narodil v Prostějově, kde jeho dědeček založil firmu na hospodářské stroje. Po absolvování gymnázia se na radu přítele přihlásil v roce 1931 na Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství. K usilovnému studiu chemie jej, podle jeho slov, motivovala i snaha smazat nepříznivý dojem u prof. O. Quadráta, kdy student Wichterle na jedné z prvních hodin neznal vzorec dvojchromanu draselného. Diplomovou práci pak vypracoval u prof. Votočka v r. 1935 a o rok později dosáhl doktorátu technických věd. U prof. Votočka pak pracoval jako asistent až do zavření vysokých škol 17. 11. 1939.

Od r. 1940 pak pracoval ve Zlíně v Baťově výzkumném ústavu, kde vedl pracovní skupinu, zabývající se výzkumem polyamidů. Po řadě komplikací souvisejících s utajením před německými okupanty a poté s problémy poválečného průmyslu byla průmyslová výroba těchto polyamidů s označením Silon zahájena až za deset let.

V r. 1945 se O. Wichterle vrátil na VŠCHT, kde dokončil habilitační řízení v oboru organické chemie a začal přednášet obecnou a anorganickou chemii. Napsal také učebnici anorganické chemie, která v pojetí předběhla svou dobu. Od r. 1952 se začal zabývat syntézou síťovaných hydrofilních gelů s cílem najít vhodný materiál pro oční implantáty. Podařilo se zde připravit poly-hydroxyethylmethakrylátový gel, který pohlcoval až 40% vody, měl vhodné mechanické vlastnosti a byl průhledný. Při politické čistce, kterou provedlo v r. 1958 komunistické vedení VŠCHT, byl prof. Wichterle spolu s řadou dalších vynikajících učitelů ze školy vyhozen a výzkum nitroočních čoček byl zlikvidován. V Praze v r. 1957 ale proběhlo mezinárodní sympozium o makromolekulární chemii, které vedení státu přesvědčilo o potřebě zřízení pracoviště zaměřeného na výzkum syntetických polymerů. Ředitelem v r. 1958 vzniklého Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd byl jmenován prof. Wichterle.

Budova se však teprve stavěla, a tak rozhodující pokusy s převedením hydrogelů do vhodného tvaru kontaktní čočky provedl prof. Wichterle doma, a to díky dětské stavebnici Merkur, z něhož vyrobil první prototyp odstředivého odlévacího zařízení, v němž odlil čtyři velmi pravidelné čočky, které nedráždily oko. Místa ředitele śtavu makromolekulární chemie byl však nakonec prof. Wichterle stejně zbaven, a to v r. 1968. Dále pracoval jako vědecký řadový pracovník a jeho jméno se nesmělo objevit ani na tablu profesorů, kteří na VŠCHT působili.

V r. 1990 byl profesor Otto Wichterle zvolen předsedou Československé akademie věd a tuto funkci vykonával až do rozdělení Čeksoslovenska v r. 1993.


Paní Wichterlová nám řekla, že je škoda, když titul dostal její zesnulý manžel in memoriam, a to proto, že byl čestným občanem více měst. Jednak svého rodiště v Prostějově, ale také Prahy, kdy toto ocenění získal zároveň s Jaroslavem Foglarem. První čestné občanství ale dostal ve vesnici Stražisko u Prostějova, kde rok co rok trávil prázdniny, to prý hlavně za to, že opravil místní hodiny na kostele. "To bylo někdy v šedesátých letech a když to opravil, byla to velká sláva," řekla Šestce paní Wichterlová. Šlo tehdy o náročnou kovářskou práci ve výšce, ke které pan profesor Wichterle přizval i své syny a synovce. Jak nám také paní Wichterlová prozradila, po manželovi zůstalo mnoho dokumentů, fotografií a zápisků, které ovšem málem vzaly za své při nedávných povodních. Všechno totiž věnoval do archivu Akademie a její budova bohužel stojí na nábřeží. "Teď je to někde v mrazírnách," dodala paní Wichterlová.

Jiří Stránský (nar. 1931)

Pochází z výrazně protikomunisticky a protifašisticky zaměřené rodiny. Jeho otec byl advokát a vysoký funkcionář Sokola, matka Božena, rozená Malypetrová, byla dcerou významného agrárního politika, ministerského předsedy Jana Malypetra. Matka měla silný vztah k umění, absolvovala divadelní konzervatoř, a od ní Jiří Stránský zdědil svůj vztah ke četní a literatuře. Otec byl za války vězněn v Osvětimi, znovu byl zatčen hned na podzim roku 1948 a v roce 1950 byl zatčen Stránského bratr Jan.

Jiří Stránský byl zatčen v r. 1953 a odsouzen na dvanáct let za velezradu. Propuštěn byl až v r. 1960 na amnestii. Ve věznici na Pankráci se Jiří Stránský setkal s vězněnými spisovateli Josefem Knapem, Fr. Křelinou a Janem Zahradničkem, a právě toto setkání bylo určující pro jeho psaní. Právě zde se rozhodl být spisovatelem. Po propuštění z vězení pracoval Jiří Stránský jako zedník a později jako pumpař u benzinových pump, spolupracoval s filmem, překládal, v r. 1969 dokonce vydal sbírku vězeňských povídek Štěstí, která byla vzápětí zakázána. V r. 1973 byl opět zatčen a o dva roky později podmínečně propuštěn. A´do roku 1989 pak pracoval ve státním souboru písní a tanců.

Od roku 1992 je Jiří Stránský prezidentem Českého centra PEN klubu. Se svou ženou Jitkou žije v Praze, má dvě děti a 5 vnoučat. Je mimo jiné autorem románu Zdivočelá země a Aukce, na jejichž motivy napsal také scénář k televiznímu seriálu.


"Jak zachytit niternost tohoto okamžiku? Této slavnostní chvíle korunovace či zbožštění? Jakým symbolem projevit úctu a čest nás, občanů Prahy 6, vám, kteří se svou odvahou, osobní statečností a vztahem k této městské části, kvalifikovali mezi ty, jimž dnes můžeme bez uzardění titul Čestného občana udělit? Snad jen symbolem, který svou vahou, ryzostí, ale i perutěmi, bude zosobňovat vaši celoživotní cestu, která vás dovedla až sem. Symbolem, odlitým z ryzých kovů. Symbolem, který už navěky věkův bude připomínat váženost tohoto okamžiku. Soškou jen pro tyto chvíle, soškou z bronzu a stříbra od akademického sochaře Stefana Milkova," pronesl starosta Pavel Bém při předávání ocenění.




Všem čtyřem oceněným zazpívali Bambini di Praga pod vedením B. Kulínského písničky, které jsou či byli jejich oblíbenými. V případě p. profesora O. Wichterleho zazněla příznačně píseň Černé oči jděte spát.

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz