www.praha6.cz
email

Jiří Anderle – malovat od rána do večera

Když měl malíř, grafik a kreslíř Jiří Anderle šedesáté narozeniny, konala se na Pražském hradě velká výstava, a ani Šestka nezůstala stranou. Po pěti letech je zde další jubileum, proto jsme požádali o rozhovor a pan Anderle souhlasil…

Před pěti lety se mihla v článku v Šestce informace, že jste řadu let putoval světem s Černým divadlem. Jak jste se vlastně tehdy k tomu „přichomýtl?
To byla náhoda. Putování trvalo od roku 1961 do roku 1969. Zakladatel divadla Jirka Srnec byl náš spolužák z grafické průmyslovky a jednou nám řekl: Pojeďte s námi. Myslel tím mne a mou známost, Miladu. Miladu vezmu do hereckého souboru a tebe do technického, říkal. A tak jsem se stal kulisákem. S Miladou jsme tehdy chodili už hezkých pár let a nakonec jsme se vzali na československém konzulátu v krásném australském městě Sydney. Všechno bylo na té naší pouti tak romantické. Člověk pozná, že musí být vždy cílevědomý. Což ovšem není totéž jako ctižádostivý. Mít talent je důležité, ale člověk musí být pracovitý. A mít také štěstí.

A co vaše štěstí? Jak se vlastně přihodilo, že jste se stal výtvarníkem?
Víte, on ten náš život sestává z velkého množství náhod. A to už od útlého věku. Já jsem kluk z vesnice, z Pavlíkova u Rakovníka. A měl jsem být nejprve zámečníkem. Pak jsem chodil do houslí k místnímu tesaři. Později jsem měl zase jít na horníka. Jenže pan profesor Mostecký z rakovnické měšťanky byl jiného názoru. Řekl: ty máš talent, půjdeš studovat do Prahy. A stalo se. Byl jsem nejdříve na vyšší škole uměleckoprůmyslové a pak na Akademii výtvarných umění. Studoval jsem malbu a grafiku a shodou náhod mě učil Rakovničan profesor Balaš. Bydlel na Fišerce, kousek od mého dnešního domu. Jezdil jsem tehdy za ním trolejbusem. A tak vlastně opět shodou osudu začaly i mé vztahy k Praze 6, k Babě, k Hanspaulce… A mimochodem, profesor Balaš a jeho kolegové byli skvělí kantoři. Dodnes, pokud jde o to základní řemeslo, pracuji s tím, co mě naučil právě Balaš a profesor Vodrážka. Ať už je to grafika, kreslení nebo malba.

Řekl jste vztahy k Praze 6. Jaké vlastně dnes jsou?
Praha 6 má pro mne zvláštní krásu, kouzlo až vznešenost. Když návštěvníky ze zahraničí zavedu na Babu, diví se, jak je zde možné i to, co silně připomíná Nice nebo Cannes u Středozemního moře. Je to ten genius loci: Šárecké údolí nebo to všechno, s čím se setkáte u Matěje, a tak dále. I lidé jsou tady jiní, lepší.

V okamžiku, kdy slavívají umělci, zvláště výtvarníci, svá jubilea, obvykle se připomínají galerie, v nichž vystavovali, i ty, ve kterých jsou umělcova díla umístěna trvale. Jenže ve vašem případě by to byl nekonečný seznam. Zkuste spíš tedy připomenout něco, co vás nejvíc potěšilo, co pro vás bylo nejvíc vzácné, čeho si nejvíc vážíte?
Tak tedy hlavně musím vzpomenout na nejvyšší ocenění – Velkou cenou za grafiku na bienále v Lublani. Nebo opakované ocenění na bienále v Benátkách, a tak dále. Víte, co mě spíš vlastně až šokovalo? Když jsem šel v New Yorku sály s výstavou světových děl evropské kresby a grafiky a najednou vidím, že moje práce je zařazena hned vedle díla Picassova. To potěší, dá sílu i nepopsatelnou radost…

…kterou přináší i umění, tvůrčí proces sám o sobě. Vy jste také při tomto rozhovoru položil otázku, co je umění. Dobře: co je tedy umění?
Je to zvláštní fenomén. Člověk je tady na této planetě jenom jednou a neopakuje se. To je až závratný pocit. V každém člověku je nahromaděna síla, energie. V někom více, v někom méně a v lidech s mimořádnou schopností je energie obrovská. Nakonec, mozek je kosmos sám o sobě. A pokud takový člověk vtiskne své pocity do tvorby, vznikne takové dílo, jež nám vezme dech. Takoví lidé žijí ve skalách, na okraji pralesů. Jsou svobodní, naprosto nevláčejí s sebou zátěž dějin jako my v Evropě, kde jsme neustále obětí nějakých zvratů. Oni dokáží tvořit díla závratné krásy…

A mají představivost…
Ano, obrovskou, neomezenou představivost. A právě taková díla chceme reprezentovat i v budoucí galerii zde na Praze 6. Já sám vyznávám krásu samoty. Dívám se třeba do sousedovy zahrady, jak rostou a zrají slunečnice, jak se barví stromy a mohu žít v ústraní.

A vaše žena?
Našel jsem ženu, která mi ráda tvoří zázemí, všechno, co je třeba udělá, a já mohu malovat od rána do večera. Já se inspiruji a navazuji právě na ony zdroje, na to, co vidím a cítím. To je skutečně zázrak, to je umění.

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz