www.praha6.cz
email

Když věci vykonané promlouvají

ZŠ Bělohorská byla vždy součástí nějaké velké školy. Až od roku 1990 funguje díky aktivitě zdejších učitelů samostatně a nevede si rozhodně špatně. Komenského výzva: „Dej věci vykonané za sebe mluviti,“ kterou má škola nad svým vchodem, zde nabývá naprosto reálného významu. Jen v posledních dnech zde byly například slavnostně otevřeny podkrovní prostory, které nám pan ředitel Jiří Mikoláš ukazoval přibližně před rokem. „Tady bychom chtěli mít další třídy,“ říkal tehdy. A to se také skutečně podařilo. 

Nápad na využití podkroví vzešel podle jeho slov v podstatě z nutnosti a také z přání zachovat a vylepšit zde chod specializovaných tříd. „V roce 1991 zde fungoval první stupeň od první do čtvrté třídy. Byly tu čtyři běžné třídy a tři specializované, které se v podstatě již staly tradicí, mimo jiné i proto, že jsme měli nablízku pedagogicko-psychologickou poradnu, jejíž pracovníci sem velmi často docházeli a měli tu jakési svoje pracoviště. Mně bylo jen líto, že specializované třídy využívají prostor běžných tříd, kam by se vešlo třicet žáků, a pro těch dvanáct dětí to bylo zase až moc veliké. Místo toho, aby byla škola pro tyto děti útulná a příjemná jako domácí prostředí, tak je velký prostor vedl k tomu, že dělaly věci, které neměly, nedaly se ukáznit a nebylo možné s nimi pracovat. Na školu byl navíc vyvíjen tlak, aby fungovala efektivněji. Z toho všeho pak vzešla myšlenka využít půdní prostory k tomu, abychom tam přestěhovali některé specializované třídy a velké třídy využili pro běžný provoz. Pak nastala velká úprava prvního stupně, od první až do páté třídy, a my jsme přestavbou mohli reagovat. Tím pádem nám pak ani nemohlo hrozit zrušení školy jako nevyhovující,“ usmívá se dnes pan ředitel.

Škola zvaná magistrátní 

Začátky této školy, pamětníky nazývané také magistrátní, ale rozhodně nebyly nijak lehké. Podle ředitele Mikoláše totiž kdysi v budově sídlil magistrátní úřad, takže škola má dodnes spíše charakter úřední budovy. Nicméně její pracovníci se s danými dispozicemi vypořádávají skutečně dobře. Třídy jsou útulnější, po chodbách jsou výtvory dětí, ale i časopisy na čtení o přestávkách, akvária plná rybiček či želv, cvičidla, v části podkrovních prostor jsou pingpongové stoly… Vše pro to, aby děti mohly nejen v hodinách, alei o přestávkách využívat svůj volný čas k „užitečné“ zábavě. 

„Smyslem odtržení v roce 1990 bylo vytvořit zde lepší podmínky pro děti a pedagogické pracovníky. Škola totiž v předchozích letech sloužila spíše jako takové odkladiště nepotřebného materiálu. Takže velké školy, aby nekazily svůj vzhled, vše odsouvaly sem. Po revoluci se prostě učitelé rozhodli, že školu osamostatní a v podstatě to začalo tím, že se vyházelo všechno a bylo tu prakticky prázdno. Vše se začalo budovat od začátku. Já jsem nastoupil do školy až v roce 1991 a dodnes si velmi vážím toho, co tehdy zdejší učitelé dokázali. Po svém příchodu jsem se proto rád do úsilí, pro děti vybudovat pěknou školu, zapojil. Od té doby díky naší aktivitě i díky tomu, že jsme vždy našli někde podporu, v současné době také na obecním úřadě, se zde každé prázdniny něco buduje. Nezažil jsem tu za celou dobu deseti let prázdniny, kdy by se tu něco nedělo, kdy by nebyl „frmol,“ a je jasné, že za těch deset let jsme také všichni unavení. Když jsme začínali, bylo tady 136 žáků a sedm tříd, dneska je tu dvanáct tříd a 220 žáků. Tímhle způsobem to jde tedy nahoru,“ pokračuje pan ředitel.

Hýbat se ano, ale kde?

Velký problém pro školu je ale hřiště a tělocvična. I když nejsou podle ředitele určitě jedinou školou, která nemá pořádnou tělocvičnu, přece jen to zdejší učitele trápí. Ani s hřištěm to není příliš slavné. „Za domem je krásné dětské hřiště Úl, jenže ideální polovina patří dvěma soukromým majitelům a druhá polovina obci. Sice již proběhl zastupitelstvem a byl odsouhlasen návrh na odkup druhé poloviny, ale zatím se to nepodařilo. Přál bych si proto, aby se tuto věc podařilo dotáhnout do konce, nebo aby se aspoň vymezila jasně, čí je jaká polovina, protože děti tam jinak pustit nemůžu. Když si tam totiž dítě zlomí nohu, budeme se všichni hádat, na pozemku koho to vlastně bylo. A to je problém,“ upozorňuje ředitel. Právě proto najdete také na škole již zmíněná cvičidla. „Chceme děti všestranně rozvíjet, a proto jsme hledali nějaký způsob řešení. Nakonec je z toho takový projekt nazvaný „Škola v pohybu“. Podobně to bylo i s akvárii – program „Mladý akvarista, bystrý pozorovatel“ je o tom, aby se děti naučily lepším způsobem využívat přestávek a zároveň se v žácích snažíme pěstovat i vztah k přírodě. Akvária slouží také jako doplněk učiva. Musím ale říci, že smysl má jen ten program, který se realizuje, dotáhne do konce a také přizpůsobí chodu školy. Například teď existuje program za podpory ministerstva školství Zlatá zebra, bohužel vysílací čas je v 9.50, v době kdy na většině škol probíhá velká přestávka. To je docela problém. My jsme sice pověřili dva pracovníky, kteří ten program nahrávají z rozhlasu, aby to bylo možno využít při hodinách, ale kdybychom to nevyřešili tímto způsobem, tak by se to nedalo vůbec využít. A to je škoda, protože se do toho daly obrovské peníze a pokud se prostě škola nějak nepřizpůsobí, tak jsou ty peníze vyhozené. Kdyby to vysílání bylo v deset pět, bylo to s daleko menšími problémy, protože věřím, že by si to každá škola pustila a mohla s tím o hodině pracovat,“ uzavírá ředitel Mikoláš. Nicméně pětiletá škola na Bělohorské se zatím s veškerými překážkami vypořádává skutečně dobře.

 zpracováno:

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz