www.praha6.cz
email

Petra Kocarová – Pět minut od Hradu

Dvaadvacetiletá studentka cestovního ruchu, modelka z Prahy 6 a pravděpodobně nejkrásnější česká rybářka. Před prázdninami odplula až do Karibiku, kde se snažila ulovit titul Nejkrásnější rybářka vesmíru. Rybářský lístek neboli oprávnění k soutěži si vybojovala ve finále Miss ČR 2000.

Pro krásky z Prahy 6 to byl vůbec úspěšný rok. Vlastně nejúspěšnější. S Petrou ve finále totiž o korunku nejkrásnější Češky soutěžila i další dívka z Prahy 6, Tereza Kutínová. Konkurence byla velká, o Miss Universe 2001 mohla bojovat jen jedna. Šťastnější byla nakonec Petra, která doplnila elitu světové krásy z dalších šestasedmdesáti zemí. Vezla si s sebou ovšem všechny své rafinované (ná)vnady, které do té doby bez problémů zabíraly v místních vodách. Bohužel, zmlsaným porotcům, zvyklým na mořské speciality, zachutnaly docela jiné úlovky, než které jim na stůl servírovala Petra. Výsledkem jejich ochutnávek byl jasný verdikt: Miss Universe pro letošní rok se stává místní kráska, tedy dívka z Portorika. Dívka z Prahy 6 Petra Kocarová svou několikavteřinovou finálovou účastí zakončila měsíční „muškaření“. Přesto vybroušená technika české kandidátky nezůstala v Portoriku, v místě konání světové soutěže, bez povšimnutí. Kromě velké obliby u místních domorodců Petru oceňovali i jinak kritičtí místní novináři častým zdůrazňováním Petřiných (ná)vnad na stránkách svých deníků nebo v televizních šotech. Nicméně, za celou dvanáctiletou existenci soutěže Miss České republiky to dívka z Prahy 6 poprvé dotáhla tak daleko. O důvod víc si s břevnovskou kráskou popovídat.

Jak ses dostala k modelingu?
Když jsem začala s modelingem, nevypadala jsem jako ideál modelky. Na hlavě jsem měla účes zvaný „helmička“, protože mě tenkrát stříhali doma a říkali mi, jak mi to sluší. Ve škole mi spolužáci říkali „mrkvičko“ kvůli barvě vlasů, a mě to ani nevadilo. Nějak jsem se netrápila tím, jak vypadám, radši jsem jezdila do přírody, tábořit, sjíždět řeky atd. Až mě na ulici oslovil agent modelingové agentury a od té doby se pro mě změnily i pobyty v přírodě. Dál jsem jezdila s našimi na chalupu, jen místo opékání buřtů u ohně jsem stála před zrcadlem a učila se líčit.

Podle tvého měkkého přízvuku soudím, že nejsi rodačka z Prahy?
V Praze, konkrétně v Praze 6, žiji už deset let. Narodila jsem se v Brně a abych se přiznala, tak jsem do Prahy vůbec nechtěla. Neuměla jsem si to představit, myslela jsem, že přijdu o všechny kamarády a že tím končí můj život. Dneska jsem ale moc ráda, že jsme se do Prahy přestěhovali a obzvláště, že jsme si vybrali Prahu 6, protože ta je opravdu nejhezčí. V Brně je zase trochu jiný styl života, takový pomalejší, v tom dobrém slova smyslu. Víc si tam lidé ten život vychutnávají.

Ve své profesi modelky jsi už viděla řadu míst. Máš nějaká oblíbená?
Modeling už dělám pět let, takže jsem toho opravdu procestovala už hodně, včetně Asie i Afriky, ale místa, která mě zaujala a kde si umím představit, že bych mohla pracovat, jsou vlastně jen čtyři: B-B neboli Brno a Břevnov a taky Londýn a Paříž. Krásný čtyřlístek, že? Kupodivu, město módy – Miláno, mě nijak nenadchlo. Legrační je často vysvětlování toho, odkud jsem. Když se mě na to někdo zeptá, říkám „z Břevnova“. Mimo Prahu, natož v zahraničí mě nechápavé pohledy nepřekvapují, ale bohužel se i Pražáci chytí často až poté, co dodám „z Dejvic“. A pak už je to snadné - „přes dva kopce nebo pět minut od Hradu“.

Máš čas vnímat, jak se mění město, ve kterém žiješ?
Líbí se mi, že tu je pořád co objevovat. V tom každodenním shonu není moc času si prohlížet nějaké domy a přemýšlet například o tom, co se v nich mohlo kdysi odehrát nebo co asi zažily. Párkrát se mi ale povedlo neplánovaně se zastavit, a to hlavně ve chvíli, kdy mi ujela tramvaj, a já měla najednou tu nedobrovolnou pauzu, která je pro každého spěchajícího na infarkt. V těch chvílích se snažím zklidnit rozhlížením se kolem sebe a vždycky jsem mile překvapena. Takhle jsem například „objevila“ báječnou sošku lva na cestě z Malostranské k Hradu. A to jsem kolem šest let jezdila a nevšimla jsem si jí.

Všechno má rub i líc. Znáš také nějaké problémy místa, kde žiješ?
Samozřejmě problém s III. poliklinikou. Je to hlavně proto, že máma pracuje ve zdravotnictví, a tak o tom často mluvíme. Trápí mě i doprava, ale to není jen problém Prahy 6. S tím se potýkají všechna velká města. Také jsem se byla podívat v tolik diskutovaných Starých Střešovicích na ty báječné domečky, které tam dosud stojí a ani Ladronka neunikla mé pozornosti. Z médií jsem zaregistrovala, že se tam bude stavět areál pro všechny, tak jak to prosadila radnice Prahy 6. Je to fajn nápad a těším se, až tam budu chodit sportovat. Obecně mám pocit, že se všemi problémy, které jsem teď zmínila, ale i s těmi, které třeba ani neznám, jde něco dělat, pokud je vůle. S čím se ale dá něco dělat jen těžko a co mě štve nejvíc, je krátká paměť lidí. Lidé dnes neustále kritizují, že se nic neudělalo a když jo, tak špatně. Fakt bych všem pochybovačům přála se na krátký okamžik vrátit do minulosti a porozhlédnout se po těch nudných a špinavých ulicích. Pak bych je chtěla slyšet.

Ví se o tobě, že miluješ rybaření. Odskočíš si někdy z módního mola na molo rybníku s rybářskými pruty?
Občas se na ryby dostanu. Jelikož to časově moc nezvládám, tak mi sem tam stačí dva až tři dny. Hlavně rybařím s otcem, protože on je vášnivý rybář. Mám ale ráda, když je rybaření spojené s nějakou akcí, např. když se jede na vodu.

Ty asi nejsi moc klidný rybář…
Myslím, že i do toho klidného rybaření se promítá povaha člověka. Mě samotnou nikdy moc „nebralo“ sedět u rybníka. Potřebovala jsem řeku a nějakou akci. Natáhnout holínky a jít přímo do vody. U řeky totiž ten splávek zajede pod vodu, i když zrovna žádná ryba nezabrala a to je něco pro mě. Já se považuji spíš za lovce než za rybáře.

Mám tomu rozumět tak, že trpělivost, jakožto povinná výbava každého rybáře není tvou předností?
To je pravda. Trpělivá rozhodně nejsem. Ale už se učím. Už vydržím i dvě minuty čekat, než začnu hned navíjet zpátky (smích).

Která ryba ti chutná nejvíc?
Ta moje, pochopitelně. Jsem totiž výborný kuchař a umím zpracovat jakoukoliv rybu.

A kdybys chytila zlatou rybku, co by sis přála?
Obávám se, že než bych se stačila vyjádřit, tak bych ji snědla.

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz