www.praha6.cz
email

Ředitelka Dejvického divadla Eva Měřičková pro Šestku

Rekonstrukce splnila svůj účel, divadlo neztratilo svoje kouzlo...

Velkou investiční událostí na Praze 6 byla rekonstrukce Dejvického divadla, které v listopadu slavnostním otevřením vykročilo do nové, jubilejní desáté sezony. S jakými pocity jste přebírala „nové“ divadlo a jak se v něm cítíte? 
Musím říci, že jsme všichni měli obavy, jak celá rekonstrukce dopadne a očekávali nejhorší, přesně podle úsloví: každá změna je vždy k horšímu. Nakonec jsme byli všichni mile překvapeni, protože i když je divadlo „o kousek“ větší, nevznikla z toho žádná ratejna, a zachovalo si svůj komorní ráz. Neztratilo tu „myšinu“, jak my říkáme takové té divadelní ošuntělosti. Architekti, kteří se na těchto změnách podíleli, prostor navrhli velmi citlivě a i když do návrhů vtiskli pochopitelně svoji představu, zároveň byli ohleduplní ke všem potřebám divadla a navíc velmi úzce svoje návrhy konzultovali s výtvarnicí divadla. A i když to tu ještě nemáme tak úplně zabydlené, mnoho lidí, kteří se zde byli podívat, nám již řeklo, že je to zde útulné. Nejdůležitější ovšem je, že se tu líbí hercům, protože jejich reakcí jsme se skutečně báli. Proto bych chtěla velmi poděkovat všem, kteří se na této rekonstrukci podíleli, a pochopitelně i těm, kdo ji financovali. 

Každý má asi v prostoru, ve kterém se často pohybuje, nějaké oblíbené místečko. Jaké byste zvolila vy?
Tak zcela určitě je nyní nejhezčí bar. Kromě toho, že je nově vybudován v přístavbě mimo dům, takže jeho provoz už nebude, doufám, rušit nájemníky bydlící nad námi, a zároveň je od ostatních prostor oddělen dveřmi nepropouštějícími hluk, přibylo něco, co jsme předtím neměli: velké prosklené okno, kterým je vidět na krásnou skalku. Ta může být večer navíc osvětlená a my si z legrace už říkali, že pokud se některému z diváků nebude chtít dívat se na představení, můžeme ho poslat do baru dívat se na skalku. Asi bych měla vyzvednout také to, že hercům kromě nových šaten přibyla i společenská místnost, sloužící jako kuřárna. Může to znít nepodstatně, ale dříve to býval určitý problém. Když se totiž všichni sešli na jednom místě a někteří chtěli kouřit, tak aby neobtěžovali své kolegy, využívali místečko v tzv. kuřárně pod plynoměrem a bylo jen otázkou, jestli to jednou bouchne nebo ne. Proto mám pochopitelně radost i z této změny. Těch věcí, které bych mohla jmenovat, je mnohem více a já jen doufám, že radost z nich budou mít i návštěvníci. 

Rekonstrukce ale byla původně plánována proto, že jste měli nedostatečné skladovací prostory, dekorace nebylo kam umístit a vy jste museli z programu stahovat jednotlivé inscenace…
Tak skladovací prostory se nám samozřejmě zvětšily. Byla vybudována dvoupatrová přístavba skladů, umístěná ve dvoře, a ta by měla vyřešit problematiku skladování dekorací. Samozřejmě už dnes víme, že mohla být třikrát tak velká a ještě bychom ji užili. Dříve totiž byly dekorace poskládány ve vlastním sále divadla, a teprve teď se mohly přesunout do skladů. Ty jsou plné a zdá se, že už se tam nic jiného nevejde. Ale sál je nyní zcela vyklizen, čisťounký, nikdo o nic nezakopává a nic nepřekračuje, a tak mohu říci, že rekonstrukce splnila svůj účel. 

Divadlo je umístěno v obytném domě, a jak známo, když probíhá rekonstrukce v místě, kde se bydlí, není právě o co stát. Nedocházelo tedy mezi vámi, nájemníky a stavebníky k nějakým konfliktům?
My jsme se snažili tomu předejít. Než rekonstrukce vůbec začala, udělali jsme s nájemníky domu sezení, vysvětlili jsme jim, co se bude dělat, od kdy do kdy, jak to asi bude vypadat, a mám pocit, že tím jsme trochu obrousili ty nejostřejší hrany. Druhá věc je, že alespoň podle mého názoru byla ta stavba relativně tichá a čistá. Stavebníci po sobě každý den v pět, kdy končili, uklidili a vůbec mám pocit, že se snažili, na to, co se zde všechno budovalo, provádět ty práce s ohledem právě na nájemníky. I když chápu, že v určitých fázích, kdy se pracovalo o víkendech, asi byl ten komfort bydlení poněkud omezen. Nicméně ze stran obyvatel tohoto domu jsme se nesetkali s tím, že by byli nějak výrazně naštvaní. Snad když viděli, že jde všechno podle plánu, žádné vážnější výhrady neměli. Teď je asi spíš zaskočilo, že když stavba skončila, přišlo jim oznámení, že jim budou dělat stoupačky. Takže jdou z jedné stavby do druhé. Příští rok se zde má asi také obnovovat fasáda, takže si skutečně užijí. Pak ale snad budou mít na čas po starostech. Jediný kdo naopak dělá starosti nám, je někdo bydlící v bytě nad přístavbou baru. Na jeho střechu totiž hází igelitové tašky s odpadky a PET lahve. To se dřív nedělo a já nechápu, komu tak vadíme. Nicméně, chceme to zjistit a nabídnout tomu člověku, pokud má problém s vynášením odpadků, že naši civilkáři mu je jednou týdně vynesou. 

V Dejvickém divadle se kromě představení pravidelně natáčel také pořad Na hraně. Bude tato spolupráce ještě pokračovat anebo chystáte nějaké jiné akce?
V pořadu Na hraně, který se zde natáčel, nastaly určité změny, takže se sem asi nevrátí. Co se týče jiných televizních projektů, zatím nás nikdo neoslovil, ačkoliv o této možnosti samozřejmě jednotlivým redakcím dáváme vědět. S dalšími pořady komornějšího charakteru je to trochu složité. V současné době máme na repertoáru asi osm nebo devět inscenací. Jestliže se má každá minimálně dvakrát do měsíce odehrát, tak je to osmnáct hracích dní, a to je spíš průměr, takže napasovat do tohoto množství ještě další akce by asi zatím nešlo. K nějaké dramaturgické změně to tedy nesměřuje, ale možné je například pořádat ucelené přehlídky. Mívali jsme také jednoho stabilního hosta celou sezonu a ten pak jednou za měsíc tady hrál. Viz například představení Smrt v růžovém s Bárou Hrzánovou. Nyní ale začínáme a prakticky do Vánoc nemáme jediný den, kdy by se tady nic nedělo. Čeká nás „12 dejvických dnů“ – přehlídka k zahájení sezony, ozvláštněna nejen tím, že hrajeme všechny naše inscenace, ale i hostováním několika divadel: Divadla Na zábradlí s představením „Divadelník“ s Martinem Hubou, Činoherní klub zde bude hrát „Letní byt“, a studio CD 94 „Tartuffa“. Pak bude následovat minipřehlídka slovenského divadla s představením pro děti, pro dospělé, filmovou projekcí s besedou s tvůrci a zatím to vypadá, že je potvrzena i účast slovenského ministra kultury Milana Kňažka. A hned následující víkend by měla být egyptská přehlídka, na níž by mělo přijet divadlo Muhamada Shafika s představením pohybového divadla, zároveň by měla být instalována výstava fotografií a měl by se promítat dokumentární film o různých náboženských zvycích v Egyptě i náboženských kulturách, které se tam prolínají. Doufejme, že to nikdo nebude brát jako provokaci, je to rok dopředu domluvená spolupráce a umělci za politiku nemohou.

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz