www.praha6.cz
email

O malování a restaurování

Praha 6 je mimo jiné známá jako domov a působiště celé řady významných umělců, malířů, sochařů, grafiků. Vloni na Ořechovce vznikla i nová galerie, kterou založil akademický malíř, výkonný restaurátor, poradce a licencovaný starožitník Pavel Kobylka, který se v Praze 6 nejen narodil, ale strávil tu celý život.

Sám se za volně tvořícího malíře nepovažuje, spíše za výtvarníka, jenž kombinuje více uměleckých oborů, které se prolínají. Nicméně okamžiky, které zažívá ve chvílích, kdy pod jeho rukama znovu ožívají díla od Alfonse Muchy či sbírky Karáska ze Lvovic, přirovnává k okamžikům, které museli prožívat samotní tvůrci.

Co vás vedlo k tomu vytvořit vlastní galerii?
Kromě toho, že přeměna vlastního domu na galerii se nabízela díky výhodné poloze – rohový dům bez sousedů, chtěl jsem skloubit svou profesi, které se věnuji už dvacet let, s výstavní činností a s restaurováním. A už se mi také nechce tolik šplhat po lešení a na stará kolena bych se rád držel více doma. Proto jsme vloni v říjnu galerii otevřeli moc hezkou vernisáží žačky prof. Čepeláka Magdy Vovsové, která je asistentkou na akademii, kde vede ateliér grafických technik. Zahájení proběhlo na den přesně rok po Čepelákově smrti. Této výstavy se zúčastnila celá řada dnešních aktivních výtvarníků, prof. Ondráček nebo doktor Mahler, s kterým jsem měl tu čest spolupracovat při natáčení filmu o Alfonsu Muchovi a jeho Slovanské epopeji, kterou už 12 let průběžně restauruji a sleduji její stav. Díky této práci na epopeji jsem se v minulosti seznámil také s Jiřím Muchou, který mi o celém cyklu řekl mnoho zajímavých věcí. On sám už jako jinoch totiž stál otci modelem, takže se vyskytuje i na některých obrazech.

A jaké další výstavy v galerii plánujete?
Nyní tam má výstavu profesor Ondráček. Ačkoliv se narodil už roce 1913, stále aktivně maluje. Výstavu chápu jako splátku panu profesorovi za to, co mě naučil na akademii a za krásných šest let na škole, které jsem pod jeho vedením strávil. Do budoucna chceme dělat pravidelně zhruba čtyři až pět výstav do roka.

Co ještě mohou návštěvníci galerie u vás vidět?
Kromě současných umělců a moderních věcí je možné přinést vlastní věci, které jsou poškozené, převážně obrazy nebo sochy, a potřebují zrestaurovat. Lidé pak mohou vidět restaurování v průběhu procesu, pohovořit o celé proceduře, o ceně obrazu, aby získali přehled, co vlastně doma mají. Zároveň galerie slouží jako starožitnictví, kde lze nakoupit nebo prodat jak za hotové, tak do komise. Někteří návštěvníci pak jistě ocení i možnost koupit si dobré víno z okraje znojemské oblasti.

Znát cenu svých vlastních obrazů, to jistě zajímá řadu lidí. Jak vlastně určujete cenu těchto obrazů?
Je třeba znát autora, velikost a vidět aspoň fotografii. Pak se dá dílo najít v literatuře nebo ve slovníku, kde jsou důležité údaje, kdy ten autor tvořil, kolika se účastnil výstav, u koho studoval atd. Tím se to dá celé zařadit a najít k tomu odpovídající cenu. Pak přijdou ke slovu další srovnávací materiály jako např. aukční katalogy, jejichž srovnáváním, resp. srovnáváním podobných děl, se dojde k reálné ceně.

Dnes není příliš populární odhalovat hodnotu svého majetku. Nenarážíte na podobné obavy u svých zákazníků?
Zatím mohu asi mluvit o štěstí. Zdá se, že se mi dosud vždy podařilo získat si důvěru lidí, s kterými jsem pracoval. Jakmile jsem totiž s lidmi navázal užší kontakt a začal s nimi hovořit o tom jejich obrázku, měl jsem pocit, že to vnímají stejně jako já – jako takovou elitní záležitost, založenou na důvěře.

Na co rád vzpomínáte z vlastní restaurátorské praxe?
Technologicky velmi zajímavá práce bylo restaurování renesanční empory na převezeném kostele v Mostě. Restauroval jsem také přes osmdesát obrazů pro výstavu Karáska ze Lvovic, kterou pořádal Památník národního písemnictví v Obecním domě. Po letech strávených v depozitářích tak byla vlastně celá sbírka uvedena do života. Také restauruji pro Galerii hl. m. Prahy, kde pracuji na již zmíněné Slovanské epopeji A. Muchy, v muzeu poštovní známky jsem restauroval Josefa Navrátila. Často také restauruji záklopové renesanční stropy. Výnosem Josefa II. musely být totiž všechny tyto stropy náchylné k požárům podbité a zakryté nahozenou omítkou a díky tomuto nařízení a také proto, že Praha nikdy nepodlehla nějaké velké zkáze požárem, se jich v centru hl. města dochovalo velké množství.

Martin Šalek

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz