www.praha6.cz
email

Miroslav Singer

Skleňák nás fascinoval, lezli jsme do něj garážemi

 

Po odchodu z pozice guvernéra České národní banky měl Miroslav Singer půlroční volno, než mohl nastoupit do nového zaměstnání. „Hlavně ten půlrok neproflákej, udělej něco, co si budeš pamatovat,“ řekli mu tehdy. Napsal tedy knihu Jak shodit kila a oslabit korunu, která vychází právě nyní.

 

Když jedu na dovolenou koncem prázdnin, mám si už nakoupit eura nebo se mi vyplatí  ještě čekat?

Myslím si, že pro normálního člověka je nejlepší si kupovat euro až před dovolenou. Nemá cenu se dramaticky zabývat spekulacemi, zda posílí nebo ne. Nejlepší je kupovat cizí měnu těsně před tím, než ji člověk utratí.

 

Umíte vysvětlit v pár větách, proč bylo oslabování koruny nutné?

Už docela zapomínáme, že v roce 2013 bylo nutné posílit mimořádně nedostatečnou poptávku. Měli jsme nejvyšší čísla nezaměstnanosti, i ti, kteří práci měli, neměli jistotu, že o ni nepřijdou, firmy přestávaly nakupovat a investovat. Celkově zde vládla špatná nálada. Oslabení koruny dalo ekonomice i společnosti impuls, který se zcela dobře projevil na zlepšení ve všech podstatných ekonomických parametrech.  Dnes zažíváme zcela jiné období, když člověk dnes jede metrem, tak na plakátech čte, že firmy nabízejí náborový příspěvek. O tom sousloví náborový příspěvek jsem si v roce 1990 myslel, že už ho nikdy neuvidím, to je bomba.

 

Co nyní dělá banka s těmi miliony nakoupených eur?

Nic. Centrální banka nemusí nikdy nic dělat s penězi, co nakoupila, může si je nechat na svém účtu. Tedy pokud by nebyl nějaký tlak proti české koruně, který by ji donutil je prodat. Záleží na její rozvaze, zda je smění za nějaké výnosnější instrumenty. Například má spoustu dluhopisu, které nesou výnos, nakupuje akcie… A to všechno už se, myslím, už tam nejsem, už stalo.

 

Nikde tedy neleží pytle plné eur?

Nikoli, peníze dneska vznikají v počítači tím, že se uzavře obchod.

 

Tedy v trezorech ČNB nejsou žádné peníze?

V trezoru centrálních bank jsou peníze, tedy domácí měna. Je uložena v takových větších kontejnerech a jsou tam proto, kdyby vypukla masivní nedůvěra lidí v bankovní soustavu a chtěli si všichni vybírat peníze, tak aby byla v rezervě dostatečná hotovost. Proto každá centrální banka má poměrně velký trezor a v něm plastové bedny plné domácích bankovek.  Nikoli však cizí měnu.

 

Měl jste jako guvernér ČNB od takového trezoru klíče?

Guvernér nemá klice od trezoru. Těch trezorů je několik v několika pobočkách, ČNB nesídlí jen v Praze, a někdo vás k nim vždy musí pustit. Guvernér si samozřejmě může říct, že chce být do toho či onoho trezoru vpuštěn, ale sám od nich klíče nemá. Trezor navíc je velká místnost, nikoli skříň, jak si asi mnozí představují.

 

Jak by se nám dnes žilo, pokud by nedošlo k oslabení koruny?

Myslím, že bychom zažili mnohem hlubší krizi, ještě by stále pokračoval kurzarbiet, u kterého si už asi dnes možná někdo ani nepamatuje, co to přesně bylo. Obecněji, nebyla by práce. Tehdy se evidovalo přes nějakých šest set tisíc nezaměstnaných a nyní máme nejlepší poměr volných míst vůči nezaměstnaným, historicky nejnižší nezaměstnanost v Evropě. To vše by se neudálo. Asi bychom na tom nebyli tak špatně jako v roce 2013, tedy doufejme, ale rozhodně bychom na tom nebyli tak dobře jako teď.

 

Může se podobná situace v budoucnu opakovat?

Může. Je to nástroj, který se sice nepoužívá příliš často, ale občas ano. V historii českých a československých korun se takto jasně použilo oslabení už podruhé. Poprvé to bylo za velké hospodářské krize v třicátých letech minulého století. Ale nezapomínejme, že i standardní krok měnové politiky, snížení úroků, měnu oslabuje.

 

V jednom rozhovoru jste zmínil, že máte spoustu „historek z natáčení“ z doby svého působení v ČNB. S odstupem času, prozraďte nějakou, kterou jste ještě nikomu neřekl...

Myslím, že ty nejlepší jsem právě uvedl ve své knížce. Psal jsem ji, aby byla zábavná. Třeba příhodu s Ilonou Csákovou zpěvačkou, která kdysi začínala a dnes už zase zpívá s Laurou a jejími tygry, tam jsem za perfektního pitomce. Měli s Laurou koncert u nás v bance. Jako hlavní interpretce jí tedy nesu kytku, přemýšlím, co hezkého při tom povím, aby z toho bylo jasné, že ji znám a fandím ji i Lauře už dlouho. Takže se slyším, jak říkám něco jako: „Paní Csáková, věřila byste tomu - teď mě to došlo - že jsem vás viděl už na Vokalíze před třiceti lety?“  Pěkně se jí protáhly rysy. Ne úplně nejšťastnější věta na uvítanou dámy.

 

Když jste skončil, zbavil jste se nejen velké zodpovědnosti, ale najednou získal spoustu volného času.  Během těchto povinných prázdnin jste napsal knihu. Na začátku uvádíte, že rad, co běhe povinných prázdnin dělat, bylo více: například získat pilotní licenci, objet svět. Podle mě to byly mnohem atraktivnější varianty než kniha. Proč jste nezkusil ten pilotní lístek, když jste chtěl být pilotem?

 

Upřímně řečeno, protože moje žena by asi nevydržela, bála by se o mě, tak jsem do toho nešel. Vyrůstal jsem na letišti a vždycky trochu snil o tom, že budu létat.  Ale to víte, že mě to jednou za čas bodne, že bych si mohl udělat pilotní průkaz.

 

Tedy kniha byla pragmatické rozhodnutí?

Ano, kniha byla pragmatické rozhodní.  Trochu jsem přemýšlel i o tom, že bych se intenzivněji vrhl do nějakého jazyka a zkusil dotáhnout němčinu. Začal jsem ji dělat, když jsem přišel do banky. Chtěl jsem si osvojit ještě základy nějakého jiného jazyka, tak jsem si v rámci vzdělávání vzal v práci hodiny němčiny. V Německu se teď tak nějak domluvím, ale přemýšlel jsem, zda někam neodjet a nedat si měsíc nebo dva intenzivní němčiny, aby se člověk dostal dál. Nechtělo se mi ale od rodiny, protože jsem si dost užíval toho, že jsem s manželkou a dětmi. A rodina si to užívala také.

 

Z banky jste nastoupil opět do pojišťovny. Nelákalo vás opustit svět financí a věnovat se něčemu jinému? Co třeba se profesionálně věnovat dalšímu svému koníčku – vínu?

Já víno pořád vnímám jako koníčka. Koníček je něco, kdy od práce odpočívám, proto mám rád ty oddělené světy, v jednom pracuji, v jiném odpočívám. Neříkám, že víno není lákavé, ale je jím také relativně těžké se jako investor uživit, protože je hodně přitažlivé. Jde o obor, do kterého různi milionáři a miliardáři investují, zakládají vinice a ono to snižuje výnosnost pro všechny. Říká se, že, když chce člověk zbohatnout, tak má jít dělat něco neatraktivního. Na začátku své kariéry jsem měl šéfa, který zakládal skládky. To je obor, kam se lidi skutečně neženou. Nikdo netouží po tom říkat, „Tak já zakládám skládky“, a právě proto je to docela lukrativní. Takže je těžší se živit tím vínem než zakládáním skládek. Ovšem tak to bylo ve vinařství vždycky, už do Říma. Vinice byla něčím prestižním, co člověk zakládal jenom proto, aby to měl.

 

Jaká bude letos úroda vína?

To se ještě nedá říct, v Čechách je to lepší než na Moravě, protože v době mrazů zde nebylo víno tak daleko. Ale úroda se dá zhodnotit, až když bude pod střechou. Lidé ve městě nebo průmyslu si neuvědomují, že pěstování není kontinuální proces. Jakákoliv úroda je nejzranitelnější těsně před sklizní, kdy hrozny, bobule, cokoliv, co se bude sklízet, je největší, slupky na tom nejtenčí. Ovoce před sklizní je nejsladší a nejměkčí. Když by teď přišly kroupy, tak by zničily hlavně listí. Když se to stane před sklizní, zničí se plody, které okamžitě začnou hnít. Proto každý zemědělec nerad hodnotí úrodu, dokud ji nemá pod střechou. Dobře ví, že největší průšvihy mohou nastat pár dnů před sklizní. 

 

Které víno preferujete: červené, nebo bílé?

Poslední dobou vracím od červeného k bílému. Mám rád výrazná a zajímavý bílá vína, například Ryzlinky či Veltlíny. Víno jsem začal pít, když mi bylo dvanáct a táta si koupil viničku. Žiji s ním tedy třicet sedm roků a to si člověk uvědomí, že pojímání vína se vyvíjí v takových cyklech. I ve víně existují módní vlny, někdy je to období toho nejlehčího bílého vína, pak vám více chutná červené  vyzrálé. Ne že by mě červené netěšilo, ale určitě piji více bílého.

 

Po šesti letech ve funkci viceguvernéra jste tvrdil že podruhé už tuto práci nepřijmete, protože by vás nudila a nebavila. Přesto ve finančním sektoru pokračujete dál nehrozí vám tedy něco podobného?

V České pojišťovně a skupině Generali jsem půl roku, tím se tedy skutečně netrápím, něco takového nehrozí. Já jsem tehdy po šesti letech v bance své ženě řekl, že bych podruhé už nevzal mandát na dalších šest let, neboť je to stále stejná situace, stejná funkce, místo i skupiny lidé jsou stejné. Mě ta práce bavila, ale viděl jsem na příkladech těch, co už druhý mandát sloužili, jaká je to rutina. A to by se mi určitě stalo v devátém roce mandátu také, ale ještě by mi zbývaly další tři do konce.

 

Do ČNB jste chodit z Kulaťáku pěšky. Chodíte stále do práce pěšky?

Ne, práci mám na Pankráci, to je přece jen daleko. Jezdím tedy hromadnou dopravou, metrem.

 

Tedy určitě máte nějaký tip na pěknou dlouhou vycházku po Praze 6?

To určitě mám. Myslím, že dlouhá pěkná vycházka po Praze 6 začíná tím, že se vyšplhá z Kulaťáku na vrcholek Hanspaulky, vyleze se u výpadovky na Nebušice. Kousek nad ní se dá vejít do lesa a takto projít až na Fišerku. Tam se za Matějem opět dostanete do lesa a dojdete až na Babu, dále po Zlatnici dolu. A když má člověk stále potřebu chodit, může pak jít do Stromovky a vylézt až v Holešovicích u Akademie a odtud se vrátit zpět na Kulaťák. Ale on už ten kousek k Babě a po Zlatnici je pěkný, kdy můžete cestou koukat do Šáreckého údolí.  Vůbec mě překvapuje, jak málo lidí je dneska v Šárce. Když jsem byl malý, tak se tam chodilo více. Teď tam vidíte hlavně pejskaře, ale ti jdou pouze do toho prvního patra cest pod Hanspaulkou, ale ono je tam těch cest mnohem  víc. A v těch spodních bývám zpravidla sám anebo potkávám někoho s velkým psem.

 

Třeba proto, že lidé chodí celkově málo na vycházky?

Spíš si odvykli vnímat okraj Prahy 6 jako rekreační území. Raději sednou do auta, jedou na Šumavu na kolo a zapomínají, jak moc krásné prostředí na vycházky nebo vyjížďky tady mají. Přitom Šestka je na ně super.

 

Bydlíte u Kulaťáku, zapojil jste se do ankety o jeho budoucí podobě? Jaké by podle vás mělo vypadat Vítězné náměstí v budoucnu?

Nemám problém s tím, aby se něco na Kulaťáku proluce postavilo. Jde o zajímavý prostor, kde určitě nemusí být parkoviště, to je škoda. Jsem všeobecně proti brzdění staveb, pokud by takhle uvažovali naši předci, tak dnes nemáme co chránit. Dovedu si tam tedy představit hezkou odvážnější stavbu. Zajímavé a moderní domy umíme stavět i dnes, například Danube House v Karlíně je podle mě krásný barák. Abychom jednou nemuseli říkat dětem: „To po Karlu IV. nám zůstala spousta staveb. A po nás jen Tančící dům a Danube House.“ Byl bych v tomto trochu velkorysejší. Mám pocit, že jsme spíš mistři v odůvodňování, proč něco nesmí vzniknout a proč se to má zakázat.

 

Danube House stojí v Holešovicích. V Praze 6 žádnou zajímavou stavbu nevidíte?

Skleňák. Já jsem v 70. letech chodil do školy na náměstí Svobody a my si tehdy mysleli, že je to nějaký nedávno postavený moderní barák pro papaláše. A ve skutečnosti ho nechal postavit J. Preiss pro zaměstnance Živnobanky, takže řádově o čtyřicet let starší, než jsme si mysleli. Ale natolik nás fascinoval, že když dovnitř vjížděla auta a musela se jim otevřít vrata, tak jsme za nimi do něj lezli garážemi. Čistě proto, abychom tam jen byli. Myslím, že tehdy to také muselo být kontroverzní, postavit mezi domy z přelomu století něco takového. A jaká je to paráda. Anebo, ještě na Šestce, Národní technická knihovna, která je také boží. Já bych se toho nebál. I Vídeň je velkorysejší, přece se necháme předběhnout v odvaze Rakušákama! Ajaj, za tohle mě rakouský velvyslanec nebude mít rád.

 

Jako veřejně známá osoba  - neuvažujete, že byste se zapojil do komunální politiky?

Byl jsem teď jedenáct a půl roku ve veřejném sektoru a přiznám se, že nyní bych neměnil. Stačilo mi to a myslím si, že je zase čas se být ve firemním sektoru. Snad někdy později, ale dnes mě veřejný sektor neláká.

 

BOX

Miroslav Singer
ekonom, exguvernér ČNB

  • vystudoval gymnázium Arabská a Vysokou školu ekonomickou v Praze – obor matematické metody v ekonomii,
  • doktorandské studium absolvoval na University of Pittsburgh
  • původně působil jako ředitel společnosti Expandia 
  • od roku 2005 viceguvernér Česká národní banky
  • 2010 až 2016 guvernér Česká národní banky
  • Dnes je předsedou dozorčí rady České pojišťovny a ředitelem pro vztahy s institucemi a hlavním ekonomem Generali CEE Holding
  • letos mu vyšla kniha Jak shodit kila a oslabit korunu

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz