www.praha6.cz
email

Chudák Ilja Iljič…

Spisovatel Ivan Alexandrovič Gončarev a s ním (v české premiéře) Dejvické divadlo nám předložili vesele vyhlížející sousto.

A co chudák, spíš trouba je to, když všichni ho tak milují a on to nevidí. Anebo je to jinak? Nejsou snad všichni ti, kteří kolem Ilji Oblomova poskakují, nalévají mu kořalky i rozumu, hučí do něj, křičí, nařizují, nejsou to jen sobci, jdoucí pouze za svým cílem, za svou představou a pod rouškou lásky k druhému nepřející nikomu ani trochu svobodného nadechnutí?! Štváči bez zábran, kteří svou nadutostí, ješitností, tupostí a především se svými přebujelými ambicemi nejsou schopni zahlédnout právě tu svoji malou „štěnici v levém rohu?“ Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly, říká se a Oblomov se zanedlouho také (čí vinou?) v takovém malém peklíčku ocitá. 

Ale kdo je vlastně sám Oblomov? Je skutečně takový lenoch, jak o sobě tvrdí nebo je „jen“ nerozhodný, protože jak vesnice (Tarantěv, Alexejev, Trofimov, Dobryninová, Pšenicynová), tak „velký svět“ (Štolc, Iljinská) mají svá nezpochybnitelná kouzla a on neví, co ho vlastně přitahuje víc? 

A o co vlastně v celé hře jde? Je to přehlídka charakterů? Nastavení zrcadla? Parodie na zvolené téma? Absurdní fraška útržku života o několika dějstvích? Anebo smutný příběh jednoho chudáka neschopného se rozhodnout k čemukoliv?

Zřejmě ode všeho trochu. Spisovatel Ivan Alexandrovič Gončarev a s ním (v české premiéře) Dejvické divadlo nám prostě předložili vesele vyhlížející sousto, jenomže je otázkou, zda po jeho dojezení nezbude také trochu pachuti. Zda jednou třeba nebudeme s Oblomovem také utíkat do zapáchající komůrky, kde „před nedávnem“ zemřel ve špíně a smradu nějaký sluha. A jaký to byl sluha! „…když otevřeli jeho pokojíček, našli tam kavalec, krém na boty, dvě cihly, spodek od sudu a jakési poleno…“

Těžko říct, co pochválit víc: jestli scénu hostujícího Martina Chocholouška, připomínající tak trochu televizní obrazovku, nebo režii Miroslava Krobota, či vynikající výkony všech herců… Málokdy se totiž povede tak vyváženě skloubit scénu s obsahem hry, či herecký projev s duchem literární předlohy. Ono totiž není tak těžké „udělat“ divadlo, ale udělat ho tak, aby divák odcházel s pocitem, že by „ten kus“ chtěl vidět zas a znova a třeba hned, aby si znovu mohl vychutnat všechny momenty představení, aby si mohl zapamatovat a třeba i s herci opakovat některé zvlášť vyvedené repliky, aby si přehrával některá gesta (viz napůl vztyčený ukazovák hostujícího Jiřího Macháčka) anebo aby se jen zas a znova zatraceně dobře pobavil, to je skutečně umění.

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz