www.praha6.cz
email

Rozhovor s ředitelkou Divadla Spejbla a Hurvínka Helenou Štáchovou

„Když prof. Skupa předával veřejnou listinou Kirschnerovi divadlo se Spejblem a Hurvínkem, žádné peníze na něm nechtěl. Byl totiž šťastný, že Spejbl a Hurvínek budou žít dál.

Věděl, že dokud budou žít oni, zůstane v našich srdcích a v naší paměti i on sám. A my se o to, navzdory jeho dědicům, o kterých neměl ani tušení, postaráme“, říká s odhodláním v posledních dnech asi nejčastěji oslovovaná divadelní ředitelka Helena Štáchová a dodává, že udělá všechno pro to, aby jevištní život Spejbla s Hurvínkem ještě hodně dlouho neskončil. Je tím podle vlastních slov totiž povinována nejen Josefu Skupovi, který by letos v lednu oslavil 110 let od narození, ale především Miloši Kirschnerovi, který jí tento nádherný svět loutkové fantazie otevřel. A jen tak mimochodem, Štáchová 29. 1. 2002 obdržela k sedmi zlatým a jedné platinové další zlatou desku za titul „Jak Hurvínek čekal na Ježíška“. 

Poslední dny jsou ve znamení sporu o práva k Divadlu Spejbla a Hurvínka. Můžete prosím vysvětlit, v čem spor spočívá?
Velmi zjednodušeně v tom, že Městský ústav sociálních služeb v Plzni (MÚSS) zdědil jako třetí v pořadí práva na dílo profesora J. Skupy. Předchozí ředitel tohoto úřadu s touto novou skutečností divadlo seznámil a divadlo k oboustranné spokojenosti odvádělo každoročně ústavu nemalé autorské honoráře za hru J. Skupy, kterou mělo na repertoáru. Nový ředitel ing. G. Šlechta však rozšířil své požadavky i na jména Spejbla s Hurvínkem a zažaloval mě i divadlo, že neprávem vlastní ochranné známky na tyto postavy. Současně začal divadlo úkolovat i umělecky, chce mít i poslední slovo při rozhodování o jakýchkoli činnostech souvisejících s těmito loutkami. Kromě toho si klade i nehorázné finanční požadavky, které by znamenaly likvidaci divadla. Divadlo se tomuto zkreslenému výkladu o dědictví brání. Předchozí dědicové, mezi nimiž byla i Skupova manželka, takovéto požadavky nikdy nevznesly. Skupa totiž nemohl předat dědicům něco, co nevlastnil. Divadlo disponuje autentickými doklady, které potvrzují, že autorem jmen Spejbla a Hurvínka nebyl Skupa. Také nevytvořil postavy obou loutek. Hurvínek, jak je nejen historikům známo, byl vymyšlen a vytvořen řezbářem Gustavem Noskem. Ten hotovou loutku předal jako překvapení Skupovi. K vytvoření loutky Spejbla prý inspiroval Skupa autora a řezbáře Karla Noska náčrtkem, který se nedochoval, ale náčrtek sám nezakládá právo k autorskému dílu dotyčné loutkové postavy. Musím říci, že divadlo práva na dílo profesora Skupy po celou dobu od jeho smrti v roce 1957 respektovalo a ze hry autorů Weniga a Skupy „Hurvínek mezi broučky“, kterou divadlo třicet let z pietních důvodů uvádělo, byly dědicům prostřednictvím DILIE odváděny tantiemy. Z důvodu nepřehledných majetkových práv jsme tuto hru od poloviny r. 1999 stáhli z repertoáru. Z mimodivadelních projektů, jakým je třeba reedice Skupových nahrávek u Supraphonu nebo z vydávání knížek Skupou ilustrovaných získává MÚSS honoráře bez toho, aby divadlo jejich vyplácení zprostředkovávalo. 

Věc má být řešena soudně. Co by pro divadlo znamenal rozsudek ve prospěch Městského úřadu sociálních služeb v Plzni? Co budete dělat v případě, že soud přiřkne vlastnická práva úřadu, který se o ně hlásí? Pokusíte se domluvit na podmínkách jeho dalšího provozování nebo byste uvažovala o například založení jiného divadla? 
Abych pravdu řekla, vůbec o tom nechci přemýšlet. Věřím, že soud rozhodne dle předložených dokumentů, které mluví jednoznačně v náš prospěch. Ale chcete-li ode mne kalkulaci, co by nastalo v případě hororové vize; odvolali bychom se a žádali si přešetření. Kdyby všechny pokusy zklamaly, musel by se do sporu zapojit náš zřizovatel – hl. město Praha, případně i ministerstvo kultury, a to by bylo nuceno se zřizovatelem MÚSS – Plzeň dohodnout pravidla tak, aby divadlo nebylo poškozeno finančně a současně aby mohlo obhájit svou tvůrčí svobodu. Jinak by totiž pracovat nemohlo. 

Umíte si představit, že byste „dělala“ divadlo například s jinými loutkami?
Tato otázka souvisí s těmi předchozími. Kdyby se mělo stát divadlo svojí tvorbou, možností svobodného rozhodování i financemi závislé na jakémkoli ústavu, pak by nikdo z nás v divadle nebyl ochoten na takovéto podmínky přistoupit a museli bychom uvažovat o jiném řešení. Jsem přesvědčena, že máme dostatek tvůrčí potence, abychom mohli založit zcela jiné divadlo nebo divadlo na stejném principu. Využili bychom hranice, kterou dává autorské právo, a naše hrdiny bychom poněkud pozměnili ve jménu a jejich exteriéry by zaznamenaly jistý výtvarný posun a hrálo by se dál. 
Myslím, že to, co dělá kupříkladu Hurvínka Hurvínkem není velikost dřeváků nebo barva kšandiček, ale jeho charakter a příběhy, kterými oslovuje naše velké i malé diváky nejen u nás, ale i ve světě. Mánička by se svého kamaráda rozhodně nevzdala a nepřišla o něj, ale díky dědicům, o kterých nebohý Skupa neměl ani tušení, by skončila svoji existenci světově ojedinělá rarita, která okouzluje svět svou takřka románovou historií a i tím, že prokázala svoji životaschopnost po dlouhých 76 let (od té doby jsou Spejbl s Hurvínkem spolu). 

Co má divadlo v nejbližší budoucnosti v plánu? Může být případným soudním sporem či nesouhlasem ze strany městského ústavu divadelní činnost bezprostředně ohrožena?
Velmi podstatně. Bylo nám sděleno, že ředitel Šlechta zažádal u městského soudu o předběžné opatření, v důsledku kterého by divadlo nesmělo užívat své ochranné známky až do soudního rozhodnutí (což může trvat i několik let). Vzhledem k tomu, že jednou z náplní těchto známek jsou i umělecká vystoupení Spejbla s Hurvínkem, je zřejmé, že by divadlo muselo zastavit i svůj provoz. Soudkyně tuto žádost odmítla jako bezpředmětnou. To však panu ing. Šlechtovi nestačilo a podal odvolání k vrchnímu soudu. Čekáme na jeho rozhodnutí a klademe si otázku, oč vlastně panu řediteli doopravdy jde. O peníze pro úřad, který spravuje, či o snahu poškodit divadlo jakýmkoliv způsobem? Odpověď ponechám na čtenářích.
Divadlo plánuje v květnu premiéru pro dospělé diváky „O myších a loutkách“. V nejbližší době natočíme již šesté CD z „historické řady“ s názvem „Hurvínek a Marie Terezie“. Poté, 16. a 17. 2. divadlo odjíždí na své pravidelné hostování v Berlíně s pohádkou „Hurvínkova kouzelná flétna“ a s představením pro dospělé, které jsem napsala, „Hurvínkův výlet do 21. století“. Museli jsme odříct lákavé pozvání do Brazílie a Itálie, protože v době konání – v letních měsících, natáčí divadlo třináctidílný seriál Večerníčků „Hurvínkův rok“.

zpracováno:

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz