www.praha6.cz
email

Desetiletí Domova sv. Rodiny

Nenápadná budova bývalých jeslí uprostřed petřinské zeleně ani nedává příliš tušit, co vše se za jejími zdmi skrývá. A přece – obětavá péče, láska k bližnímu a pomoc potřebným to vše nedávno slavilo už celé desetiletí svého úspěšného trvání.

V Domově svaté Rodiny, kde se školské sestry starají o postižené od jejich dětských let až do pozdního věku, jsme proto navštívili sestru Akvinelu a dovolili si trochu nahlédnout do chodu tohoto tichého domu.

Budíček v sedm hodin, ranní hygiena, snídaně, a pak odjezd některých klientů do druhého, před rokem otevřeného domova v Liboci, kde jsou dílny. Dopolední program pro ty, kteří zůstávají na Petřinách, společný oběd, odpolední „siesta“, večerní hygiena a spánek. To je denní režim celkem sedmatřiceti klientů, kteří v Domově svaté Rodiny na Petřinách bydlí. A přes den sem dochází ještě dalších pět. A jen z Prahy 6 je zde ubytováno patnáct klientů.

Řád je základ
Máme a musíme mít určitý řád, bez kterého by se nedalo cvičení ani výchova dobře praktikovat,“ zdůrazňuje sestra Akvinela, která tento dům pomáhala od samého prvopočátku budovat. „Obrátila se na nás Charita se žádostí rodičů postižených dětí, zda by se nepodařilo najít nějaký objekt, kde by jejich děti mohly být. Ve spolupráci s Charitou, s rodiči a s naší kongregací školských sester de Noterdam jsem byla tedy vyslána do Prahy, abych pomohla, ale myslím, že to byla hlavně zásluha rodičů a Charity, že se nakonec jeden objekt sehnal. Já jsem Prahu moc neznala,“ vypráví sestra Akvinela s tím, že teprve teď poznává, že Petřiny jsou „takové opravdu bohem vybrané místo pro naše klienty“.

Objekt byl vybrán poté, co se rodiče dozvěděli, že jesle v něm umístěné se budou rušit. Obrátili se proto společně s Charitou na tehdejšího starostu Hermanna a v roce 1990 se už jesle předávaly. Hned v lednu 1991 se začalo s rekonstrukcí a v říjnu téhož roku se Domov sv. Rodiny slavnostně otvíral. „Bylo to náročné, ale radostné. Když se rozkřiklo, co se zde buduje, začaly k nám proudit žádosti a my nabírali děti přesně tak, jak si jejich rodiče zažádali,“ vzpomíná sestra Akvinela.

Liboc byla náročná, ale funguje
Pozdější provoz však ukázal, že budova není zařízená na některý typ péče. Chyběl zde například výtah, a tak klienty na vozíčku bylo nutné do patra vynášet. Navíc, žádosti přicházející od rodičů se vršily a bylo nutné začít uvažovat o dalším domě. Tyto úvahy se také nakonec po několika letech naplnily. Od roku 2000 je v Liboci zprovozněna stará škola, zrušená už v roce 1958. „My si slibovali, že musíme někde sehnat ještě další dům a shodou okolností nás někdo upozornil, že pan farář z Liboce má starou stodolu. Když jsem za ním šla, řekl mi: tady vedle jděte. Tam je jen skladiště a myslím si, že by se bez něj obešli. Tak jsem šla tehdy již za druhým panem starostou Bočkem a opět dobře pochodila. My vůbec máme štěstí na starosty. I pan Bém nám totiž vychází vstříc,“ usmívá se sestra Akvinela. Od podpisu nájemní smlouvy na bývalou školu k jejímu otevření ale uplynulo mnoho času. Budova byla v dezolátním stavu a patrně jí hrozila totální devastace. Navíc, zatímco rekonstrukce budovy na Petřinách stála asi pět milionů korun, do tohoto objektu se nakonec muselo investovat celých padesát. „My jsme téměř milion utratili jen na přípravu objektu ke stavbě. A pro začátek jsme měli připraveno asi 4,5 milionu, které se rozprskly jako nic,“ popisuje nelehké začátky sestra a pokračuje: „začalo velké prošení a hledání sponzorů a zajímavé na tom bylo, že jsme skutečně šli od výplaty k výplatě, od úhrady k úhradě a vždy se nám dařilo ty peníze sehnat, abychom nestavěli na dluh.“ S rekonstrukcí, do které se vešla i přestavba půdy, stavba ubytovny a úprava okolí se začínalo v říjnu 1997 a končilo se v květnu 1999. Ještě rok se však čekalo na peníze na samotný provoz a slavnostně se otvíralo právě loni. „Chtěli bychom, aby zařízení pro naše klienty fungovalo jako doživotní, protože nelze mít je zde třeba do šedesáti, a pak je dávat někam jinam,“ dodává sestra Akvinela.

V libockém domově je v současné době umístěno pětatřicet klientů, sedmnáct z nich je na invalidním vozíku. Funguje zde keramická, košíkářská a tkalcovská dílna a jedna třída pro vyučování. „Oba domy, jak na Petřinách, tak v Liboci, k sobě přináležejí a my se snažíme o vzájemnou spolupráci tak, abychom se nelišili. Ostatně, když přijímáme nové pracovníky, tak je také nejdřív bereme na zaškolení sem na Petřiny, a teprve pak posíláme dolů do Liboce. Také z některých „našich dětí“ už vyrostli dospělí lidé, kteří odcházejí do libockého domu a vzájemná souhra je tak velmi důležitá,“ uzavírá sestra Akvinela.

 
© NOVINY MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 6
Šestka
oficiální noviny městské části Praha 6
náklad: 56 000 výtisků
vychází 11x ročně
Registrační číslo MK ČR 13180
Od března 2014 vydává:
Úřad městské části Praha 6
Čs. armády 23, 160 52 Praha 6
IČ: 00063703
tel. 220 189 111
www.praha6.cz